Jindřich Severa

Jindřich Severa
Narození	5. dubna 1909; Kopidlno ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. listopadu 1980 (ve věku 71 let); Praha ; Československo
Povolání	pedagog, sochař, malíř, učitel a designér
Příbuzní	Jiří Černý (zeť)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Severa (5. dubna 1909 Kopidlno – 9. listopadu 1980 Praha) byl český sochař, medailér, malíř a pedagog Fakulty architektury ČVUT a uměleckoprůmyslový výtvarník.

Život

Narodil se v kantorské rodině, po matce italského původu. Studoval na Fakultě architektury ČVUT, Filozofické fakultě Karlovy univerzity a rovněž na Akademii výtvarných umění v Praze jako žák profesora Otakara Španiela. Na začátku 2. světové války učil na reálce v Praze na Vyšehradě. Jeho žáky tam byli například pozdější sklář René Roubíček nebo Adolf Born. Během okupace se zapojil i do ilegálního odboje (podle svého vlastního písemného prohlášení byl členem skupin „V boj“ a Trávnice). Od roku 1945 až do penze vyučoval kreslení a modelování na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde se také habilitoval. Levicová orientace a zájem o politiku ho přivedly do KSČ. V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[2] V období 1950–únor 1951 byl členem Národní ediční rady české; rezignoval ze zdravotních důvodů.^[3] (NERČ se řídila Zákonem č. 94/1949 o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací.) Angažoval se v soutěžích na zakázky socialistického realismu a ve Svazu československých výtvarných umělců. Začátkem 50. let 20. století se přestěhoval do Řevnic, kde ho postihla rodinná tragédie: při vlakovém neštěstí zahynul jeho pětiletý syn. Severa byl všestranný polyhistor, četl, sbíral knihy mnoha oborů, psal eseje.

Nedatovaný portrét Jindřicha Severy jako sochaře namaloval malíř J. J. Kamenický; byl vydražen na internetové aukci v listopadu 2017.

Jeho dcera Jitka se v roce 1976 vdala za hudebního publicistu Jiřího Černého.^[4]

Tvorba

Zajímalo ho spojení architektury a sochařství. Bylo tématem několika jeho studií. Maloval většinou krajinu. Jeho dílo nebylo rozsáhlé, spíše různorodé. Po povodni ateliéru v Řevnicích z jeho sochařských modelů a skic zbylo poměrně málo.

Dílo

Reliéfní portrét A. B. Svojsíka na pomníku u Štěchovic, 1946.
Jabloň dvojdomá (torza muže a ženy), dřevořezba, 1973, sbírka GhMP
Busta Františka Josefa Gerstnera, bronz, mramorový sokl, 1974; ve vestibulu ČVUT
Plakety a medaile (např. Jan Perner/Výzkumný ústav železniční 1979)

Odkazy

Literatura

Jindřich Severa : Výběr z životního díla, katalog výstavy; úvodní text: Luboš Hlaváček, Jičín: Okresní galerie, 1980

Reference

↑ Jaroslav Riedel, Jiří Černý: Kritik bez konzervatoře. Galén. 2006.
↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-31-10]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 212.
↑ RIEDEL, Jaroslav. Kritik bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 381 s. ISBN 80-7262-454-7. Kapitola 22, s. 76, 255.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Severa na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Severa
Jindřich Severa v informačním systému abART

[2b6ef547c74c09c2632b8ec0f119a1db9af86c62-1] Jaroslav Riedel, Jiří Černý: Kritik bez konzervatoře. Galén. 2006.

[2] Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-31-10]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.

[3] KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 212.

[4] RIEDEL, Jaroslav. Kritik bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 381 s. ISBN 80-7262-454-7. Kapitola 22, s. 76, 255.

[1]

[2]

[3]

[4]

Navigation

Navigace

Tématické portály