Jindřich Sevillský

Jindřich Sevillský
vévoda ze Sevilly
Portrét
Úplné jménoJindřich Maria Ferdinand Karel František Ludvík
Narození17. dubna 1823
Sevilla, Španělsko
Úmrtí12. března 1870 (ve věku 46 let)
Madrid, Španělsko
Pohřbenhřbitov San Isidro
ManželkaElena Marie de Castellví y Shelly
PotomciJindřich de Borbón y Castellví, 2. vévoda ze Sevilly
Ludvík de Borbón y Castellví
František de Paula de Borbón y Castellví
Albert de Borbón y Castellví
Marie del Olvido de Borbón y Castellví
RodBourboni
OtecFrantišek de Paula Španělský
MatkaLuisa Šarlota Neapolsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Sevillský (Španělsky: Infante Enrique María Fernando Carlos Francisco Luis de Borbón y Borbón-Dos Sicilias, Duque de Sevilla; 17. dubna 1823, Sevilla12. března 1870, Madrid) byl španělský infant a člen španělské větve rodu Bourbonů. Byl vnukem krále Karla IV. Španělského a v roce 1823 se stal prvním vévodou ze Sevilly. Byl znám svými pokrokovými, dokonce revolucionářskými, idejemi za vlády své sestřenice a švagrové Isabely II.

Mládí

Infant Jindřich se narodil ve španělské Seville jako čtvrté dítě infanta Františka de Paula Španělského (syn krále Karla IV. a Marie Luisy Parmské) a jeho manželky Luisy Šarloty Neapolsko-Sicilské, dcery krále Františka I. Neapolsko-Sicilského a Marie Isabely Španělské.

Když se v Andalusii v roce 1823 narodil, jeho strýc, král Ferdinand VII. mu udělil titul vévody ze Sevilly. Ferdinand VII. udělil prvorozenému synovi Františka de Paula, Františkovi de Asís v roce 1820 titul cádizského vévody; po smrti dítěte o rok později tento titul přidělil dalšímu synovi Františka de Paula, Františkovi. Jindřich byl pokřtěn jmény Jindřich Maria Ferdinand Karel František Ludvík a jeho kmotry byli teta z matčiny strany princezna Marie Karolína, vévodkyně z Berry a její syn vévoda z Bordeaux, po němž dostal jméno.

V roce 1833 zemřel jeho strýc král Ferdinand VII. a dvůr se rozdělil na příznivce královny Isabely II., dcera krále Ferdinanda, a jejich společného strýce, dona Karla. Jindřichova teta, královna matka Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská, vdova po Ferdinandovi VII. vládla Španělsku v letech 1833 až 1840 Isabeliným jménem jako regentka.

Druhý sňatek Marie Kristýny s Agustínm Fernandem Muñoz y Sánchez v roce 1833 způsobil rozpor mezi ní a její sestrou Luisou Šarlotou Neapolsko-Sicilskou, Jindřichovou matkou, což způsobilo vyhnání Luisy Šarloty a její rodiny do Francie, kde byla královnou její teta Marie Amálie.

Jindřich a jeho bratři byli vychováváni ve francouzském hlavním městě. V Lycée se Jindřich setkal se svým bratrancem Antonínem; mezi bratranci se vyvinula intenzivní rivalita, která skončila tragédií. Jindřich trávil čas v Belgii, kde byla královnou jeho sestřenice Luisa. Tam se v dozvěděl o vyhnání Marie Kristýny a jejího manžela ze Španělska v roce 1840.

Konečně se mohl vrátit do rodného Španělska, kde brzy nastoupil vojenskou kariéru ve Ferrolu, kde byl chválen za své vynikající chování. V roce 1843 byl povýšen na lajtnanta a komandéra lodi Manzanares. V roce 1845 byl kapitánem fregaty.

Přestože se uvažovalo o možném manželství Jindřicha a Isabely II., provdala se královna nakonec za jeho staršího bratra Františka Cádizského, jehož zženštilost z něj činila nepravděpodobného otce budoucích dědiců, a tedy méně vhodného kandidáta na manželství. V době královnina sňatku se její mladší sestra Luisa vdávala na popud Francie za vévodu Antonína z Montpensier.

Otevřeně uražený těmito neúspěchy a obviněn z účasti na vzpouře proti monarchii v Galicii, byl Jindřich v březnu 1846, krátce před svatbou svého bratra s královnou, vypovězen ze Španělska. Jindřich se uchýlil do Belgie, kde pobývala jeho starší sestra Isabela Fernanda. Jindřich byl také považován za kandidáta na mexický trůn, i když existuje jen málo důkazů, že by Jindřich sledoval tuto perspektivu s nadšením.

Manželství a rodina

Krátce poté byl Jindřichovi povolen návrat do Španělska, kde se seznámil s Elenou Marií de Castellvi y Shelly (1821–1863), dcerou Antonia de Padua de Castellvi y Fernández de Córdoba, hraběte z Castellá a jeho manželky Margarity Shelly. Královna nerovný sňatek nepodporovala, a tak pár 6. května 1847 prchl do Říma. Po jejich návratu do Španělska byl pár vykázán do Bayonne a později se usadil v Toulouse.

Manželé spolu měli čtyři syny a jednu dceru:

  • Jindřich de Borbón y Castellví, 2. vévoda ze Sevilly (3. října 1848 – 12. července 1894), ⚭ 1870 Josefina Parade (12. dubna 1840 – 20. října 1939)
  • Ludvík de Borbón y Castellví (7. listopadu 1851 – 25. února 1854)
  • František de Paula de Borbón y Castellví (29. března 1853 – 28. března 1942),
    ⚭ 1877 María Luisa de la Torre y Bassave (14. května 1856 – 2. června 1887)
    ⚭ 1890 Felisa de León y Navarro de Balboa (1861–1943)
  • Albert de Borbón y Castellví (22. února 1854 – 21. ledna 1939)
  • Marie del Olvido de Borbón y Castellví (28. listopadu 1863 – 14. dubna 1907)

Návrat do Španělska

Během pobytu ve Francii se Jindřich několikrát prohlásil za revolucionáře a byl požádán, aby se připojil k První internacionále. Veřejně se stal svobodným zednářem a dosáhl 33. pozice v zednářském skotském obřadu.

13. května 1848 byl zbaven královského postavení a titulů. V roce 1849 požádal královnu Isabelu o odpuštění a o povolení návratu do Španělska. Rodina se v roce 1851 usadila ve Valladolidu, ale brzy byla donucena vrátit se do Francie. Později se v roce 1854 zdržovali ve Valencii, kde se narodil čtvrtý syn Albert a krátce na to zemřel druhorozený Ludvík. Jindřich dostal zpět titul vévody, ale již ne titul infanta.

Francouzský exil

V roce 1860 však vévoda opět vyjádřil své levicové myšlenky a znovu odešel do francouzského exilu. Tam získal hodnost kapitán-generála armády a o tři roky později byl povýšen na generálporučíka. V roce 1863 zemřela jeho manželka při porodu jejich pátého dítěte a byla pohřbena v konventu Las Descalzas Reales ve Španělsku.

Úmrtí

Kresba smrtelného Jindřichova souboje

Mezi lety 1869 a 1870 vydal Jindřich několik pamfletů a článků nepřátelských vůči jeho bratranci Antonínovi, vévodovi z Montpensier. Jindřich vyzval Montpensiera na souboj, který se odehrál u La Fortuny v Leganés v Madridu, 12. března 1870. Jindřich byl zasažen a zabit.

Jindřichův nejstarší syn odmítl přijmout 30.000 peset, které mu vévoda z Montpensier nabídl jako kompenzaci. Jindřich, který již nebyl španělským infantem, nemohl bát pohřben v El Escorial, a tak byl pohřben na hřbitově San Isidro v Madridu.

Jindřichovy děti adoptoval jeho bratr František.

Tituly a oslovení

  • 17. dubna 1823 – 13. května 1848: Jeho královská Výsost infant Jindřich Španělský, vévoda ze Sevilly
  • 13. května 1848 – 12. března 1870: Don Jindřich de Borbón y Borbón-Dos Sicilias, vévoda ze Sevilly

Vyznamenání

Znak

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Parmská
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
František de Paula Španělský
 
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Filip Parmský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Parmská
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Ludvík XV.
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
 
 
 
 
 
Marie Leszczyńská
 
Jindřich Sevillský
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Luisa Šarlota Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Filip Parmský
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
 
 
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Enrique, Duke of Seville na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Vévoda ze Sevilly
Předchůdce:
Nový titul
18231870
Jindřich Sevillský
Nástupce:
Jindřich de Borbón y Castellvi

Média použitá na této stránce

Desafío entre el Duque de Monpensier y D. Enrique de Borbón.jpg
Desafío entre el Duque de Monpensier y D. Enrique de Borbón
Lemoine-Retrato de Enrique María Fernando de Borbón.jpg
Autor: Auguste Charles Lemoine, Licence: CC BY-SA 4.0
Retrato de Enrique María de Borbón, infante de España, por A. Lemoine, litografía de J. J. Martínez, Madrid. Biblioteca Nacional de España