Jindřich Synek

Jindřich Synek
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL

Narození21. července 1908
Lašovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. prosince 1973
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Synek (21. července 1908 Lašovice24. prosince 1973 Praha[1][2]) byl český a československý politik a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou stranu lidovou a předák její mládežnické organizace.

Biografie

Po obecné a měšťanské škole navštěvoval Akademii výtvarných umění a posléze Vyšší státní školu průmyslovou, kde roku 1929 odmaturoval. V letech 1929-1933 studoval na ČVUT. Poté pracoval u vojenského stavebního dozoru na opevňovacích pracích v Krkonoších. V letech 1939-1948 byl zaměstnán v Průmyslových podnicích hlavního města Prahy jako jednatel a od roku 1941 jako vedoucí závodní inženýr. Od mládí byl aktivní v katolických hnutích. Nejprve v Katolické omladině a od roku 1929 v ČSL.[2]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL, kde setrval formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[3][4]

V lidové straně po roce 1945 reprezentoval mladou politickou generaci. Byl předsedou stranické mládežnické organizace (Ústřední organizace mládeže Československé strany lidové).[5] Patřil k té části lidové strany, která po únorovém převratu v roce 1948 byla pronásledována komunistickým režimem a politicky eliminována. Krátce po převratu se uvádí, že je ve vězení s poznámkou: bez ochrany zákona, žádný zákrok bez rozhodnutí ministra.[6]

Po únoru 1948 se neúspěšně pokusil emigrovat. Na jaře 1948 byl na hranicích zadržen spolu s architektem a politikem Janem Chomutovským. Byl krátce vězněn a po zvolení Klementa Gottwalda prezidentem republiky amnestován. Po propuštění byl nezaměstnaný. V letech 1950-1951 působil v Dřevoprojektu a v letech 1951-1952 v Projekčních a stavebních závodech jako vedoucí projektant. Na začátku 50. let znovu zatčen a od 1. července 1952 do 24. října 1953 znovu vězněn. Po propuštění opět pracoval jako projektant v několika podnicích. Od roku 1959 v trvalém invalidním důchodu. Během Pražského jara se stal členem K 231.[2]

Odkazy

Reference

  1. Jindřich Synek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  2. a b c PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 252.
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1178, 1180. 
  6. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1946 - 1948 seznam poslanců a nástin osudu některých z nich [online]. totalita.cz [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“