Jindřich Vichra

Jindřich Vichra
Jindřich Vichra
	Jindřich Vichra
Narození	1. října 1918; Dráchov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. května 1944 (ve věku 25 let); Praha; Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	smrt gilotinou v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác
Pseudonym	Ladislav Sen
Povolání	spisovatel a básník
Témata	poezie
Příbuzní	bratr Bohumil
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Vichra (1. října 1918 Dráchov – 12. května 1944 Praha, Pankrácká sekyrárna^[1]) byl český básník, spolupracovník komunistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici.

Životopis

Jindřich Vichra začal svoji básnickou tvorbu již jako šestnáctiletý, kdy mu byla (pod pseudonymem „Ladislav Sen“) otištěna (ve studentském časopise) jeho první báseň. Navštěvoval reálku v Táboře. Zajímal se o studium cizích jazyků (Znal perfektně angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu a italštinu). Záhy mu byly zveřejněny další básně. Ještě před vypuknutím druhé světové války se zdokonaloval v básnické tvorbě – dopisoval si dokonce s básníkem Františkem Halasem.^[2]

V odboji za protektorátu

Do práce v ilegální komunistické odbojové buňce se nakrátko zapojil ihned od března 1939. V roce 1942 se dostal do III. ilegálního vedení KSČ ^{[p 1]}, kde spolupracoval s Josefem Pilařem a Josefem Frajbišem, který byl vedoucím skupiny zabezpečující tisk a kolportáž Rudého práva.^[2]

Zatčení

Pilař i Frajbiš pracovali v ilegalitě a v Praze se ukrývali v bytě, který si pronajali společně Jindřich Vichra s Annou Mlejnkovou ^{[p 3]}, ilegální pracovnicí a bývalou úřednicí ve Staré Pace. Jindřich Vichra byl zatčen 7. února 1944 v Dráchově, v Praze pak byli zatčeni i ostatní odbojáři (Mlejnková, Pilař a Frajbiš).^[2]

Odsouzení a věznění

Za skrývání osob nepřátelských říši byla odsouzena k trestu smrti Anna Mlejnková a dne 15. března 1944 odsoudil pražský Sondergericht k trestu smrti i Jindřicha Vichru. Během svého pobytu v pankrácké věznici na cele číslo 34 (na oddělení II/a pro odsouzené k smrti) vytvořil Jindřich Vichra několik básní, které se zachovaly především díky vězni – chodbaři Karlu Ramešovi.^[2] Dva dny před popravou (10. května 1944) byl přidělen na celu číslo 34 básník Karel Vokáč, jehož básně Vichra znal. Pro seznámení a vzájemné poznání obou básníků jim osud věnoval jen pouhé dva dny.^[2]^[6]

Báseň Jizero

Ukázka z básnické tvorby Jindřicha Vichry ^[2] Báseň: „Jizero“

„	Ty chladná ty studená až mrazíš ty mrazivá až pálíš jsi krev srny k smrti uřícené co tě žene dupot stád slyším zvonění ty Báro divá plná proměny kde jsi utratila naše oči kde hluboký les komu jsi dala jez ty zarputilá neřekneš?	“
— (1)

„	Hade! Ty se jen vymykáš jsi nebo jen zdáš chtěl bych tě vidět ztuhlou v polárním mrazu Jizero zda bys procitla až bych ti přines kytici fialek a zimostrázu zda zase zpěněna na splašeném koni hnala bys do dálky ať volají za tebou co ti po nich ty vzpurná ty dravá jen bij a drť balvany na srdci ty v dlaních se chvějí snad sama sebe nerozdíráš snad duši z těla nerveš zoufalče vždyť jsi samá rána	“
— (2)

„	ty holubice v pěnách rozsápaná pověz kdo tě kamenoval kdo tě shodil do propasti z těch vysokých skal šplhám se tam ruku ti dolů podávám Jizero	“
— (3)

Konec všem nadějím

Anna Mlejnková (narozena 11. ledna 1915) ukončila život pod pankráckou gilotinou 12. května 1944 v 16.13.; Jindřich Vichra byl popraven jako další téhož dne v 16.14.^[2]

Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)
Jindřich Vichra
Anna Mlejnková
Karel Vokáč

Památka

V rodném Dráchově je připomenut na pomníku obětem první a druhé světové války.^[7]

Odkazy

Poznámky

↑ I. ilegální ÚV KSČ působil od rozpuštění KSČ v prosinci 1938 do své likvidace gestapem tj. prakticky do února 1941. II. ilegální ústředí KSČ reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. III. ilegální ÚV KSČ byl založen v létě 1942 a byl gestapem silně narušen o rok později (v létě 1943), kdy gestapo vypátralo (pomocí konfidenta) sídlo tohoto ÚV v Berouně. Poslední člen III. ilegálního ÚV KSČ byl zatčen v létě 1944. Koncem prosince 1944 pak bylo utvořeno IV. ilegální vedení KSČ, které řídilo podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945.^[3]
↑ Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.^[4]
↑ Na adrese Petrská 1168/29, 11000 Praha 1 fungovalo za protektorátu papírnictví Stanislava Mlejnka. Jeho prostory sloužily jako agenturní (zpravodajská) přepážka ^{[p 2]}, přes kterou si předávali informace především odbojáři z řad ilegální KSČ. Druhou funkcí papírnictví bylo dodávání barev a papíru pro tisk ilegálních časopisů. V létě roku 1940 byla síť, navázaná na toto místo, zlikvidována gestapem. Kromě Stanislava Mlejnka zatklo gestapo i jeho nejbližší spolupracovníky: Karla Šilhavého, Antonína Vaňka, Josefa Kutnohorského a další.^[5]

Reference

↑ ^a ^b RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g JIROUSOVÁ; BŘEZINOVÁ. „padlí vítězové“ – Jindřich Vichra a František Vašta [online]. Gymnázium Soběslav [cit. 2016-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.
↑ KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek I (A–O). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Ilegální ÚV KSČ za okupace, s. 254, 255.
↑ SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.
↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Mlejnek Stanislav), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 224.
↑ RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II), strany: 773 až 782
↑ Petr Válek. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Vichra na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Vichra
Autoritní záznam
Životopis s ukázkou tvorby

[poznUVKSC-4] I. ilegální ÚV KSČ působil od rozpuštění KSČ v prosinci 1938 do své likvidace gestapem tj. prakticky do února 1941. II. ilegální ústředí KSČ reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. III. ilegální ÚV KSČ byl založen v létě 1942 a byl gestapem silně narušen o rok později (v létě 1943), kdy gestapo vypátralo (pomocí konfidenta) sídlo tohoto ÚV v Berouně. Poslední člen III. ilegálního ÚV KSČ byl zatčen v létě 1944. Koncem prosince 1944 pak bylo utvořeno IV. ilegální vedení KSČ, které řídilo podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945.^[3]

[Prepazka-6] Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.^[4]

[PapirnictviPrepazka-8] Na adrese Petrská 1168/29, 11000 Praha 1 fungovalo za protektorátu papírnictví Stanislava Mlejnka. Jeho prostory sloužily jako agenturní (zpravodajská) přepážka ^{[p 2]}, přes kterou si předávali informace především odbojáři z řad ilegální KSČ. Druhou funkcí papírnictví bylo dodávání barev a papíru pro tisk ilegálních časopisů. V létě roku 1940 byla síť, navázaná na toto místo, zlikvidována gestapem. Kromě Stanislava Mlejnka zatklo gestapo i jeho nejbližší spolupracovníky: Karla Šilhavého, Antonína Vaňka, Josefa Kutnohorského a další.^[5]

[ZalujiPankrackaKalvarieII-1] RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.

[GymSobeslav-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g JIROUSOVÁ; BŘEZINOVÁ. „padlí vítězové“ – Jindřich Vichra a František Vašta [online]. Gymnázium Soběslav [cit. 2016-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.

[SlovnikKSC-3] KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek I (A–O). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Ilegální ÚV KSČ za okupace, s. 254, 255.

[ZdrojDefinicePrepazky-5] SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.

[PadevetMlejnekStanislav-7] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Mlejnek Stanislav), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 224.

[ZalujiPankrackaKalvarieII-KarelVokac-9] RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II), strany: 773 až 782

[10] Petr Válek. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.

[1]

[2]

[p 1]

[p 3]

[6]

[7]

[3]

[4]

[p 2]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály