Jindřich Wankel
| MUDr. Jindřich Wankel | |
|---|---|
 MUDr. Jindřich Wankel | |
| Narození | 15. července 1821 Praha-Malá Strana  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. dubna 1897 (ve věku 75 let) Olomouc  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Olomouci-Neředíně |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | antropolog, paleontolog, archeolog, prehistorik, spisovatel, lékař, etnograf a spisovatel literatury faktu |
| Zaměstnavatel | Vídeňská univerzita |
| Choť | Eliška Wanklová |
| Děti | Lucie Bakešová Karla Absolonová-Bufková Vlasta Havelková Madlenka Wanklová |
| Rodiče | Damián Wankel a Magdalena Schwarzová |
| Příbuzní | Jaroslav Bakeš vnuk Karel Absolon vnuk Karel Bedřich Absolon pravnuk Vladimír Jindřich Bufka vnuk Jan Havelka zeť |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Wankel (15. července 1821 Praha-Malá Strana[1] – 5. dubna 1897 Olomouc[2]) byl lékař, archeolog a speleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka.
Život
.jpg)
Jindřich Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku.
Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“.
V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes nebo spisovatel Ferdinand von Saar.
V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu (Býčí skála, Pekárna aj.). V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu založil 1. kenozoické laboratorium na světě, v němž sestavil první kostru jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, např. Mnichov nebo Bern.
V roce 1884 vedl Jindřich Wankel výzkum archeologického naleziště Mohylník v lese Obora v k.ú. Kotojedy.[3]
Výsledky svých badatelských aktivit prezentoval na četných světových archeologických sjezdech. Byl také autorem knihy Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Jeho vnuky byli speleolog a archeolog prof. Dr. Karel Absolon a také brněnský lékař MUDr. Jaroslav Bakeš.
Je pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně, ve společném hrobě se svým zetěm Janem Havelkou a Ignátem Wurmem.
Památka
Po Jindřichu Wankelovi je pojmenováno náměstí v Blansku a ulice v Brně, v Jedovnicích a v Olomouci.[4][5][6][7] U Punkevních jeskyní má bustu.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-02-27]. Identifikátor záznamu 127127 : Mohylník. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Wanklovo náměstí, Blansko. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Wanklova, Brno. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Wanklova, Jedovnice. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Wanklova, Olomouc. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Wankel na Wikimedia Commons 
Autor Jindřich Wankel ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Wankel v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Wankel
- Digitalizovaná díla Jindřicha Wankela v České digitální knihovně
- Jindřich Wankel v Encyklopedii dějin města Brna
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, rodina Damiana Wankela 1767
- Vlastenec, který neuměl česky.
- Fenomén archeologie Wankel zastavil vlnu cholery
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Busta Jindřicha Wankela u vchodu do Punkevních jeskyní