Jindřich Wielgus
Jindřich Wielgus | |
---|---|
Narození | 26. února 1910 Karviná Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 6. května 1998 (ve věku 88 let) Praha Česko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | sochař, řezbář, grafik, typograf, ilustrátor a kreslíř |
Manžel(ka) | Františka Wielgusová |
Děti | Martin Wielgus |
Ocenění | zasloužilý umělec (1976) národní umělec (1989) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jindřich Wielgus (26. února 1910 Karviná[1] – 6. května 1998 Praha) byl český sochař, typograf a grafik.
Život
V letech 1924–1928 se vyučil řezbářem, dva roky strávil studiem ve Škole uměleckých řemesel v Brně, dále v letech 1931–1934 pokračoval ve studiu sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Karla Dvořáka, v letech 1934–1938 pokračoval studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Otakara Španiela, studia zakončil ve školním roce 1937–1938 pobytem na Accademia di belle arti v Římě. Žil v Praze.
Tvorba
Byl silně levicově orientován, členem KSČ. V období 2. světové války čerpal z biblických témat. V další tvorbě se zaměřoval především na motivy z hornického života svého rodného Ostravska. Stylové zaměření socialistického realismu s robustní stylizací monumentálních soch, které tesal v kameni nebo odléval v bronzu, kombinoval s poučením z avantgardního umění (Jose Čapek, Otto Gutfreud).[2] Monumentální díla realizoval v architektuře, v kameni nebo v keramice, například reliéfy v nemocnici v Jihlavě, na poliklinice ve Vsetíně nebo ve Fakultní nemocnici Ostrava. Stylové a tematické omezení překonal v 60.–70. letech, kdy se věnoval také sochám žen, dětí, knižním obálkám a ilustracím.
Spolupracoval také s Janem Kudláčkem.
Dílo
- válečné období: socha sv. Anežky (1940) pro kostel sv. Jakuba v Praze; Pláč tří Marií, Pieta, Křížová cesta;
- dělnická a budovatelská tematika: sochy Vítězný havíř, Návrat domů, Maryčka Magdonova, Havíř (v Kladně), Portrét havíře J. K., Pomník padlým sovětským vojákům a partyzánům v Příbrami;
- Pomník horníkům (1952) je připomínkou dulního neštěstí na dole Doubrava v okrese Karviná.
- ženská tematika: Dívka s růží, Lázně Jeseník (1958); Matka s dítětem; Tři grácie, Podvečer / Milenci (1963)[3], Múzy, Hudba;
- tematika dvojic: Podvečer / Milenci v Ostravě-Porubě
- další realizace v architektuře: reliéf Dary země v hotelu Jalta v Praze (1958); netradiční dílo autora Stéla, které je součástí sbírky Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava (1968);
- knižní ilustrace a typografie.
Ocenění
V roce 1976 byl oceněn titulem zasloužilý umělec a v roce 1989 národní umělec.
Rodina
Měl chalupu v Medonosech. Jeho syn Martin Wielgus (1943–2011) absolvoval studium malířství v ateliéru Aloise Fišárka na AVU a byl malířem a grafikem. Oba jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech v Praze.
Galerie
- Maryčka Magdonova (1970) ve Frýdku
- Horník u GDM v Kladně
- Horník u GDM v Kladně
- Památník obětem hornické práce v Karviné-Fryštátě
- Voják na pomníku v Příbrami
- Stéla v Ostravě
- Pomník horníkům (1952) v Doubravě
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Karviná
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění II., ed. Anděla Horová, Praha 1995, s. 934-935
- ↑ SAMEK Bohumil, DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 623, obr. 1088.
Literatura
- HLAVÁČEK, Luboš. Jindřich Wielgus. Praha: Odeon, 1978. (Umělecké profily).
- VYKOUK, Jaroslav. Skulptury v Kladně. 1. vyd. Kladno: Magistrát města Kladna, 2003. 71 s. ISBN 80-239-3531-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Wielgus na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Wielgus
- Jindřich Wielgus v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Jindřich Wielgus v informačním systému abART
- Jindřich Wielgus v informačním systému Socharstvi.info
- Jindřich Wielgus v informačním systému Sochy a města
- Jindřich Wielgus v informačním systému Vetřelci a volavky
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Památník všem obětem hornické práce od města Karviné. Karviná-Fryštát, u Slezské univerzity.
Autor: Michal Maňas , Licence: CC BY 4.0
Socha Maryčka Magdonova v Radniční ulici ve Frýdku. Sochu vytvořil Jindřich Wielgus v roce 1965.
Autor: Fry72 , Karel FRYDRÝŠEK, Licence: CC BY-SA 3.0
VŠB-TU Ostrava, studentské koleje, Ostrava-Poruba
Autor: Zelenymuzik, Licence: CC BY-SA 4.0
Hrob Sovětských vojáků a partyzánů v Příbrami
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Jindřich Wielgus ̟ Martin Wielgus, hrob, Praha 3- Žižkov, Olšanské hřbitovy II
Autor: Fry72, Karel Frydrýšek, Licence: CC BY-SA 4.0
Pomník horníkům, Doubrava, okres Karviná, Moravskoslezský kraj