Jindřich Zdík

Důstojný (Venerabilis) Jindřich Zdík
Biskup olomoucký
Jindřich Zdík z Olomouckého horologia.
Církev	římskokatolická
Diecéze	olomoucká
Sídlo	Olomouc
Jmenování	22. března 1126
Předchůdce	Jan II.
Nástupce	Jan III.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	3. října 1126
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se	druhý lateránský koncil roku 1139
Osobní údaje
Datum narození	1083
Datum úmrtí	25. června 1150 (ve věku 66–67 let)
Místo úmrtí	Olomouc, Morava
Místo pohřbení	Strahovský klášter
Rodiče	Kosmas? Božetěcha?
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Zdík (asi 1083 – 25. června 1150 Olomouc, latinsky Henricus Sdiko,^[1] Zdico, či Sdico,^[2] původním „barbarským“ jménem Zdík a od svěcení za biskupa Henricus^[1]) byl olomoucký biskup a diplomat, strýc pražského biskupa Daniela I.

O jeho původu dosud panují mezi odborníky dohady. Zřejmě se jednalo o syna některého člena pražské dómské kapituly, a to nejspíše kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy.^[3] Jako málo pravděpodobné se dnes jeví, že pocházel přímo z přemyslovského rodu.^[3] Další možnou verzí je, že jeho bratrem byl Magnus, kronikář a kanovník pražské kapituly^[4], Kosmův druh v kapitule a následovník (a tedy možná syn) probošta a kancléře Juraty. S nejvyšší pravděpodobností se mu dostalo vzdělání v cizině. Roku 1123 absolvoval svoji první cestu do Jeruzaléma. 22. března 1126 byl jmenován olomouckým biskupem. Vysvěcen pak byl 3. října 1126^[5] ve Wormsu. Roku 1130 mu olomoucký údělný kníže Václav Jindřich svěřil dostavbu chrámu sv. Václava v Olomouci. Jindřich Zdík ji jako nedostavěnou 30. června 1131 vysvětil. Roku 1140 kostel dokončil a založil u něj novou dvanáctičlennou kapitulu. Roku 1141 z něj udělal katedrálu, když přenesl sídlo biskupství od olomouckého kostela sv. Petra. Nechal u ní postavit románský biskupský palác, tzv. Zdíkův palác, a dům kapituly. Jindřich Zdík také vysvětil kostel na hoře Říp.

Jindřich Zdík prosazoval reformu majetku a organizace církve na Moravě. Díky vytvoření kapituly (skládala se ze správců bývalých hradských kostelů) rozmnožil majetky olomouckého biskupství na více než 200 obcí. Získal také některé enklávy pražského biskupství na Moravě. Jmenovitě Podivín i s mincovním právem. Snažil se také o nezávislost církve na světské moci. Její dosažení viděl ve spolupráci s českým knížetem, a proto Jindřich Zdík podporoval českého knížete Soběslava I. a později jeho nástupce knížete Vladislava II. Prosazoval také aktivně celibát pro kněze.

Roku 1136 se Jindřich Zdík dostal do sporu s brněnským údělným knížetem Vratislavem o statky v Blansku. V letech 1137–38 vykonal druhou pouť do Jeruzaléma.

Ze Svaté země si dovezl relikvii sv. Kříže. V roce 1139 se zúčastnil Druhého lateránského koncilu v Římě.

Po smrti českého knížete Soběslava I. se postavil za Vladislava II. a podporoval ho v jeho boji o nástupnictví s moravskými údělnými knížaty (ti se opírali o seniorátní právo). Roku 1142 dal Jindřich Zdík údělníky do klatby a vyhlásil nad diecézí interdikt a odešel do Prahy. Předtím se však pokusil údělníky odradit od vystoupení proti Vladislavovi. Po porážce Vladislava v bitvě u Vysoké ho Jindřich Zdík následoval do Německa, kde úspěšně žádali o pomoc římského krále Lothara III.

V roce 1144 se navrátil do Olomouce. Od římského krále Konráda III. a později od knížete Vladislava II. si vymohl tzv. imunitu (poddaní biskupa byli vyjmuti z pravomocí údělníků a zbaveni zemských povinností) a právo ražby mincí. Díky imunitě se Olomoucké biskupství stalo na Moravě samostatným církevně-politickým útvarem, který napříště nespadal pod moc moravských údělných knížat.^[3]

Počátkem roku 1145 byl na cestě do Říma u Úsobrna přepaden brněnským údělníkem Vratislavem, znojemským Konrádem II. a přemyslovcem Děpoltem (bratr Vladislava II.). Jindřichovi Zdíkovi se však podařilo prchnout a ukrýt se.^[7]

V letech 1146–48 byl zprostředkovatelem mezi znepřátelenými polskými knížaty, a to na žádost papeže a krále Konráda III. V roce 1147 se stal účastníkem neúspěšné křížové výpravy proti polabským Slovanům. Také přesvědčil Vladislava II. k účasti na křížové výpravě do Svaté země.

K jeho významným počinům patří i to, že přivedl do Čech nový řeholní řád premonstrátů, který vždy upřednostňoval před benediktiny. V letech 1142–1143 založil spolu s Vladislavem II. nejstarší sídlo premonstrátů v Česku – Strahovský klášter (původně zvaného Sionská hora). Další premonstrátský klášter, nazvaný Olivetská hora, založil roku 1145 v Litomyšli.^[8] Ke konci života podporoval premonstráty v Želivě.

Jindřich Zdík založil v Olomouci kapitulní knihovnu a písárnu (tzv. skriptorium). V této dílně vznikl kodex, tak zvané Olomoucké horologium nebo Olomoucký kolektář, a biskupovy listiny.^[3]

Přátelil se s významnými muži té doby, např. s Bernardem z Clairvaux. Dopisoval si i s několika papeži. Byl mužem velmi vzdělaným a poměrně asketickým. Zavázal se řeholi sv. Augustina. Mimo jiné nejedl maso a dodržoval mlčenlivost. Biskup Zdík zemřel 25. června 1150 v Olomouci a na své výslovné přání pohřben ve Strahovském klášteře.^[9]

Jeho nástupcem ve funkci olomouckého biskupa se stal Jan III. Založení Strahova dodnes připomíná barokní epitaf v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kde jsou uvedeni zakladatelé kláštera – Vladislav II. a biskup Jan společně s Jindřichem Zdíkem.^[11]

• BISTŘICKÝ, Jan. Muž reformy na olomouckém stolci. Jindřich Zdík. In: Libor Jan, Zdeněk Drahoš. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. S. 27–43.
• BISTŘICKÝ, Jan. Papežské listy Jindřichu Zdíkovi. Vlastivědný věstník moravský. 1990, roč. 42, čís. 2, s. 225–226. ISSN 0323-2581. 
• BISTŘICKÝ, Jan. Písemnosti olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Sborník archivních prací. 1983, roč. 33, čís. 1, s. 32–74. ISSN 0036-5246. 
• BISTŘICKÝ, Jan. Zdíkovy listiny. Český časopis historický. 1998, roč. 96, čís. 2, s. 292–306. ISSN 0862-6111. 
• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
• BOLINA, Pavel. Kde byl přepaden biskup Jindřich Zdík roku 1145. (Příspěvek k historii moravsko-českého pomezí). Časopis Matice moravské. 2003, roč. 122, s. 343–373. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-19. ISSN 0323-052X.  Archivováno 19. 11. 2011 na Wayback Machine.
• BOLINA, Pavel. K interpretaci a datování Zdíkových listin. Český časopis historický. 1999, roč. 97, čís. 2, s. 273–292. ISSN 0862-6111. 
• ČAPKA, František. Dějiny Moravy v datech. Brno: Cerm – Akademické nakladatelství, 2001. 216 s. ISBN 80-7204-219-X. 
• DOHNAL, Vít; POJSL, Miloslav. Olomouc v době biskupa Jindřicha Zdíka. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1996. 80 s. ISBN 80-238-1832-5. 
• HRBÁČOVÁ, Jana, a kol. Jindřich Zdík (1126-1150) : olomoucký biskup uprostřed Evropy. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2009. 247 s. ISBN 978-80-87149-31-7. 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s. 
• WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Zdík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Zdík
• Výstavě kraluje 800 let starý spis – ČT24.cz, 25. 9. 2009
• Zdíkova pečeť^{[nedostupný zdroj]}
• Životopis Jindřicha Zdíka

Předchůdce: Jan II.

Biskup olomoucký 1126–1150

Nástupce: Jan III. z Litomyšle