Jindřich z Varnsdorfu

Jindřich z Varnsdorfu
johanitský řeholník
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
Institutjohanité
Osobní údaje
Datum narození1265
Datum úmrtí18. října 1322 (ve věku 56–57 let)
Místo pohřbeníKostel sv. Jana Křtitele v Žitavě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich z Varnsdorfu (kolem 1265 – 1346/1347) pocházel z manského rodu rytířů z Varnsdorfu, vazalů šlechtického rodu Ronovců. Jako johanitský řeholník získal církevní vzdělání v Praze a v Paříži. Od roku 1310 byl komturem žitavské komendy johanitů (Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě, později Řád maltézských rytířů). Je považován za hypotetického autora Kroniky tak řečeného Dalimila[1].

Johanitská komenda (dnes gymnázium) s kostelem sv. Jana Křtitele v Žitavě

Životopisné údaje

Manský rod pánů z Varnsdorfu měl své statky v žitavském a zhořeleckém kraji. Do rytířského stavu byli povýšeni po návratu ze druhé křížové výpravy.

S návratem českého vojska přišel do Čech i špitální řád johanitů[2], známý později jako Řád maltézských rytířů. Brzy po založení první johanitské komendy v Praze na Malé Straně u Juditina mostu (1158-1169) vznikaly další komendy v Kadani (1186), ale i v Českém Dubu (1237) a v Žitavě (1250).

Asi desetiletý Jindřich z Varnsdorfu vstoupil do klášterní školy žitavských johanitů, kde získal základní vzdělání. Johanité poslali nadaného řeholníka do Prahy, aby zde studoval v kapitulní škole u sv. Víta, která v té době byla nejvýznamnější církevní školou v Čechách. Následovalo jeho vyslání do Paříže, kde získal titul "magister". Jeho další cesta, jako účastníka výpravy Václava II., ho zavedla do Polska (1292). Zde se seznámil s předními představiteli šlechtického rodu Ronovců, především s vlivnými pány z Lipé.

Po návratu do Prahy v polovině 90. let 13. století vysvěcen pražský biskup Jindřicha na kněze. Díky přátelství s Jindřichem z Lipé a s biskupem Janem IV. z Dražic se v roce 1310 stal komturem (velitelem) žitavské komendy. Ještě téhož roku mu pražský biskup Jan potvrzuje odpustky. Postavení komtura Jindřichovi z Varnsdorfu umožňovalo zasahovat i do politiky království na straně reprezentantů lucemburských zájmů v Čechách. Přitom si zachoval silné pročeské cítění, což dokládá skutečnost, že v době sporu krále Jana Lucemburského s Jindřichem z Lipé stál na straně českého šlechtice. Král za poskytnutou pomoc pána z Lipé nejdříve jmenoval podkomořím a českým maršálkem (1310), ale následujícího roku jej těchto funkcí zbavil. Tím vyhrotil svůj spor s většinou české šlechty, který byl urovnán až odvoláním králových porýnských velmožů a církevních poradců, včetně johanitského velkopřevora Bertolda z Henneberku (1315). Současně král vrátil Jindřichovi z Lipé úřad podkomořího, ale na podzim téhož roku jej z podnětu závistivého Viléma Zajíce z Valdeku nechal uvěznit na hradě Týřově. Většině událostí z let 1298-1315 Jindřich z Varnsdorfu mohl být přímým svědkem. A asi to není jen pouhou shodou okolností, že Kronika tak řečeného Dalimila tyto události popisuje ze silně pročeské pozice[3].

Po sjednání definitivního smíru v Domažlicích (1318) Jindřich z Lipé následujícího roku vyměnil Žitavu a přilehlé hrady s Janem Lucemburským za pozemky na Moravě, což mělo negativní důsledky pro žitavskou komendu po roce 1319. Předpokládá se, že ještě v roce 1315 Jindřich z Varnsdorfu napsal druhý rukopis kroniky, která již nemá vyhrocený politický cíl, ale je podporou mocenských zájmů Ronovců. Jindřich byl i později literárně činný, což dokládá jeho latinská "Konkordance evangelií a epištol" (dnes v kapitulní knihovně u sv. Víta) z 20.-30. let 14. století. Současně měl zájem i o koupi knih od sousedních komturů. Získal tak homiliář, dvoudílnou bibli, jednodílný pasionál, antifonář a některé další knihy. Havel z Lemberka, převor johanitského řádu, uvedené knihy potvrdil jako nezcizitelný majetek komendy v Žitavě[4].

Ve funkci komtura této komendy Jindřich působil nejméně do roku 1337. V souvislosti se smrtí Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku (26. 8. 1346) stačil ještě napsat veršované rozloučení s králem. Zemřel koncem roku 1346 nebo v roce následujícím. Pohřben byl ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Žitavě.

Hypotetický Dalimil

Nejstarší česky psaná (veršovaná) kronika neznámého autora, původně nazývaná "Kronika česká" či "Kronika boleslavská", byla v 16. století připsána Dalimilu Meziříčskému, neznámému boleslavskému kanovníkovi. Jeho autorství se sice neprokázalo, přesto byla kronika označena jako Dalimilova, či správněji Kronika tak řečeného Dalimila. Autor v ní straní rytířskému řádu johanitů nejen tím, že sv. Jana Křtitele, patrona řádu, považoval za ochránce přemyslovských knížat (Jaromír, Oldřich), ale tento světec pomáhal i knížeti Soběslavovi I. (1090? - 1140) v bitvě u Chlumce (1126) proti německému císaři Lotharovi III. (1075-1157). Velkou pozornost neznámý kronikář věnoval popisu okolí Juditinu mostu, u kterého byla založena první johanitská komenda v Čechách (1158-1169). Současně autor zdůrazňuje svou osobní přítomnost v Praze v roce 1310, a to během květnových a červnových bojů o most a Pražský hrad jako pozorovatel z malostranského (johanitského) břehu. Tato a další fakta nakonec dovedla historika PhDr. Tomáše Edela k závěru, že neznámým autorem Kroniky tak řečeného Dalimila by mohl být právě johanita Jindřich z Varnsdorfu[5].

Jak jej viděl historik Tomáš Edel

Odpovědí může být citace části vyjádření PhDr. Tomáše Edela (1951-2010), historika a ředitele muzea v Českém Dubu, který napsal následující charakteristiku autora Kroniky tak řečeného Dalimila: "...došel jsem k závěru, že autorem nemohl být nikdo jiný než ten, komu důvěřovali i Jan z Dražic i Jindřich z Lipé, kdo byl literárně zručný v češtině a tak jazykově vybavený, aby mohl číst prameny německé, latinské a francouzské, kdo spoléhal na hvězdu Jana Křtitele, patrona johanitů. Jen takový je náš autor..." a míní tím Jindřicha z Varnsdorfu[6].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Edel T. I - Jindřich z Varnsdorfu. In: Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil. Vydalo ISV nakladatelství, Praha, 2000. Str.99-120. ISBN 80-85866-62-5.
  2. ↑ Waldstein-Wartenberg B. Myšlenka křížových výprav a rytířské řády. In: Řád johanitů ve středověku. Kulturní dějiny řádu. Nakladatelství Academia, Praha, 2000, ISBN 978-80-200-1381-1. Str. 25-49
  3. ↑ Krčmová M., Vrbová H. Kronika tak řečeného Dalimila. Nakladatelství Svoboda, Praha, 1977.
  4. ↑ Waldstein-Wartenberg B. Výuka a vzdělání. In: Řád johanitů ve středověku. Kulturní dějiny řádu. Nakladatelství Academia, Praha, 2000, ISBN 978-80-200-1381-1. Str. 350
  5. ↑ Edel T. II - Jindřich z Varnsdorfu. In: Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil. Vydalo ISV nakladatelství, Praha, 2000. Str. 133-147. ISBN 80-85866-62-5.
  6. ↑ Edel T. Dalimil byl johanita a jmenoval se ...http://www.celemvzad.cz/clanek.php?id=25

Literatura

  • Krügerová K. Řády a kláštery. 2000 let křesťanského umění a kultury. Nakladatelství Slovart s.r.o, v Praze, 2008. ISBN 978-80-7391-121-8
  • Waldstein-Wartenberg B. Řád johanitů ve středověku. Kulturní dějiny řádu. Nakladatelství Academia, Praha, 2000, ISBN 978-80-200-1381-1

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Żytawa Gmach Starego Gimnazjum i kościół Św. Jana.jpg
Autor: image/photo was taken by Wikipedia and Wikimedia Commons user Ludwig Schneider.

I would appreciate being notified if you use my work outside Wikimedia.

Do not copy this image illegally by ignoring the terms of the license below, as it is not in the public domain. If you would like special permission to use, license, or purchase the image please contact me to negotiate terms.

When reusing, please credit me as: Ludwig Schneider / Wikimedia., Licence: CC BY-SA 4.0
Žitava, kostel Svateho Jana