Jindřichovice (okres Sokolov)

Jindřichovice
Kostel sv. Martina v Jindřichovicích
Kostel sv. Martina v Jindřichovicích
Znak obce JindřichoviceVlajka obce Jindřichovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKraslice
Obec s rozšířenou působnostíKraslice
(správní obvod)
OkresSokolov
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel521 (2024)[1]
Rozloha44,39 km²[2]
Nadmořská výška646 m n. m.
PSČ356 01, 358 01
Počet domů212 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.8
Počet ZSJ9
Kontakt
Adresa obecního úřaduJindřichovice 232
358 01 Kraslice
ou-jindrich@volny.cz
StarostkaMartina Majdáková
Oficiální web: www.obecjindrichovice.cz
Jindřichovice na mapě
Jindřichovice
Další údaje
Kód obce560413
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Jindřichovice (německy Heinrichsgrün) se nachází v okrese Sokolov, kraj Karlovarský. Žije zde 521[1] obyvatel.

Historie

Osídlení, které se šířilo nepochybně od údolí Ohře, můžeme položit s jistotou do 13. století. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273. V roce 1340 prodal tepelský klášter Jindřichovice Plickům, konkrétně Petru Plickovi, který se koupí Jindřichovic chtěl připojit k těžbě stříbra a olova na Horském potoce, zmiňované již 1314. Plickové měli své rodové sídlo ve Vranově (hrad Plickenstein též Plikenštejn), dnes již neexistující obci ve Slavkovském lese. V roce 1406 ztratili Plickové Nejdek i Jindřichovice, které přešly do rukou krále. Když obdrželi Šlikové od krále 1434 Loketsko do zástavy, zůstaly Jindřichovice s pohraničními lesy Sokolovu až do nové šlikovské linie, kdy asi roku 1525 Viktorín Šlik učinil z Jindřichovic rodinné sídlo a místu udělil v roce 1537 privilegium městského práva, později potvrzená císařem Ferdinandem I.

Posledním Šlikem v Jindřichovicích byl Jáchym Šlik, kterému byl pro účast na stavovském povstání 1618–1620 dědičný statek ponechán na doživotí jen jako léno. Nástupnickým čekatelem na toto léno byl stanoven Otto Nostic, který během stavovského povstání stál na císařově straně. Jáchym Šlik postoupil panství Otto Nosticovi již v roce 1627 a ten již v roce 1622 zakoupil panství Sokolov a obě panství spojil. Otto Nostic potvrdil 4. července 1630 městské privilegium, zemřel však již koncem roku. Protože zůstal bez potomků, zdědil panství sokolovsko-jindřichovické jeho synovec Jan Hartvík. Jemu vděčí Jindřichovice za povýšení na tržní místo. Zemřel v roce 1683, panství zdědil jeho syn Antonín Jan a v témže roce potvrdil městské privilegium. Zemřel bezdětný ve vysokém věku v roce 1736. Jeho statky převzal dědictvím synovec František Václav. V roce 1765 převzal statky jeho syn František Antonín. Zemřel v roce 1794 a panství získal jeho syn Bedřich.

Za Nosticů byl Františkem Antonínem Nosticem postaven v nedaleké oboře lovecký zámeček Favorit. V původní podobě vydržel do roku 1898, kdy ho dal Ervín Nostic zbořit a na jeho místě postavit dnešní novogotický zámek, který se stal letním sídlem Nosticů. Nosticové drželi Jindřichovice od 17. století až do roku 1945.

Zajatecký tábor v první světové válce

Podrobnější informace naleznete v článku Zajatecký tábor Jindřichovice.
Mauzoleum zajateckého tábora
Zajatecký hřbitov v lese, katolická část

Historie zajateckého tábora se začala psát v polovině roku 1915, kdy bylo rozhodnuto vybudovat u Jindřichovic zajatecký tábor. Výstavba zajateckého táboru rychle pokračovala. 17. června dorazilo několik desítek ruských zajatců. Opačným směrem než vojáci z místního kraje putovaly pak za první světové války stovky válečných zajatců ze Srbska, Itálie a Ruska do rakousko-uherského zajetí – do zajateckého tábora v Jindřichovicích. Zde bylo postaveno více než 170 objektů (sto pro zajatce, šest pro důstojníky, třináct infekčních oddělení, čtrnáct pro lehce zraněné, dále pak sklady, kuchyně, sprchy, kantýna, strážní věže, pomocné baráky). Celý areál byl obehnán ostnatým drátem, který byl pod napětím. V táboře se octlo až 28 tisíc zajatců. Největší část zajatců tvořili Srbové a Černohorci, dále pak Rusové a Italové.[4]

Zajatci pracovali v rotavských železárnách, v čedičovém kamenolomu Kernberg nedaleko od tábora, na stavbě sokolovské chemičky. Ke konci války se začalo zoufale nedostávat potravin, léků, uhlí. Za této situace se začala množit úmrtí v důsledku podvýživy, tyfu, tuberkulózy a neštovic. Údaje o počtu zemřelých se různí v rozmezí 3800 až 4306, úmrtnost se uvádí přibližně 12%. Zhroucení monarchie a konec první světové války mělo samozřejmě dopad na zajatecký tábor. Dne 1. listopadu 1918 opustili tábor poslední čeští důstojníci a vojáci, kteří tvořili část strážního personálu a během listopadu i zajatci. V několika následujících měsících byl tábor rozebrán a do několika let po něm prakticky nezůstaly stopy.[4]

V následujících letech se rozhodlo o stavbě mauzolea v Jindřichovicích, které se mělo stát místem posledního odpočinku Jihoslovanů. Jugoslávská vláda za tímto účelem odkoupila pozemek pod vodárnou. V roce 1926 proběhla exhumace mrtvých ze hřbitova zajateckého tábora, v roce 1927 i dalších mrtvých ze zajateckého tábora v Broumově a ostatky byly uloženy v mauzoleu. Slavností vysvěcení mauzolea se uskutečnilo 8. července 1932. Větší opravou a restaurátorskými pracemi prošlo mauzoleum v letech 1978–1980. Mimo jiné byla i položena nová měděná střecha. Zatímco mauzoleum přežilo bez úhony druhou světovou válku, tak v roce 1995 se nestyděli vandalové, kteří neměli žádnou úctu k místu posledního odpočinku, strhnout měděné desky z obložení zdí, střechy a vstupních dveří. V roce 1996 byla proto provedena oprava střechy, obložení zdí a vstupních dveří.[4]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 726 obyvatel, z nichž bylo 23 Čechoslováků, 1 673 Němců, 13 jiné národnosti a 17 cizinců. K  římskokatolické církvi se hlásilo 1 685 obyvatel, k evangelické 34 obyvatel, tři k izraelitské a čtyři byli bez vyznání.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů Jindřichovic (bez místní části Háj a ZSJ)[6]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel1 8111 8091 7451 7961 9111 7261 804617494404339300307348
Počet domů2582902773022922983373001788982100109118
Vývoj počtu obyvatel a domů Jindřichovic (včetně místní části Háj a ZSJ)[6]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel3 5973 6793 5703 6493 6963 3803 400892779551394318386472
Počet domů530600588622610613665641178123105116166187

Části obce

Obec sestává ze dvou částí:

  • Háj (Silbersgrün[7]): katastrální území Háj u Jindřichovic
  • Jindřichovice (Heinrichsgrün): zahrnuje 8 základních sídelních jednotek a 7 katastrálních území
    • Heřmanov (Hermannsgrün): k. ú. Heřmanov v Krušných horách
    • Hradecká (Scheft): k. ú. Hradecká
    • Jindřichovice: k. ú. Jindřichovice v Krušných horách
    • Loučná (Waitzengrün[7]): k. ú. Loučná v Krušných horách
    • Mezihorská (Kührberg): k. ú. Mezihorská
    • Poušť (Oed): k. ú. Poušť
    • Rác (úřední název ZSJ, běžné označení Smrčina (Kronesberg): k. ú. Jindřichovice v Krušných horách
    • Stará (Altengrün[7]): k. ú. Stará

Pamětihodnosti

zámek Jindřichovice

Okolí

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b c BERANOVÁ, Romana; BRUŽEŇÁK, Vladimír. Ozvěny velké války – zajatecký tábor Jindřichovice 1915–1918. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. ISBN 978-80-86630-20-5. 
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Heinichsgrün. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 249. 
  6. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–1970 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 3.  Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
  7. a b c Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Jindřichovice – zámek, s. 121–122. 
  9. POCHE, Emanuel a kolektiv: Umělecké památky Čech 1 (A-J), Academia Praha 1982, s. 480
  10. Kobesová, Miluše, Mauzoleum Jindřichovice. In: Sborník Chebského muzea. Cheb : Chebské muzeum 1996, s. 58-61.

Literatura

  • KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka: Bublava, Jindřichovice, Kraslice, Oloví, Přebuz, Rotava, Stříbrná, Šindelová, Dolní Nivy. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. Kapitola Jindřichovice. 
  • PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 242–248. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Jindřichovice mauzoleum01.jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Jindrichovice SO CZ.png
Poloha obce Jindřichovice v rámci okresu Sokolov a správního obvodu obce s rozšířenou působností Kraslice.
Jindřichovice hřbitov kříž (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 3.0
katolická část hřbitova zajateckého tábora z 1. světové války v Jindřichovicích, okres Sokolov
Jindřichovice kostel sv. Martina.JPG
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Jindřichovice znak.png
Znak obce Jindřichovice, okres Sokolov.
Zelený štít se zlatou patou, v ní zkřížená ocelová hornická kladiva s hnědými topůrky. V zeleném poli doleva běžící jelen přirozených barev s parohy o pěti špicích. Vpravo nad jelenem šikmo položené rýžovací hrábě zkřížené s kosmo položeným nosatcem, vše přirozených barev. Nad štítem zlatá koruna.
Jindrichovice SO CZ flag.jpg
Vlajka obce Jindřichovice, okres Sokolov, Česko.
List tvoří dva vodorovné pruhy, zelený a žlutý, v poměru 3 : 1. V žerďové polovině zeleného pruhu hnědý jelen běžící k vlajícímu okraji se zadníma nohama na horním okraji žlutého pruhu, provázený nad hřbetem kosmou motykou - nosatcem šikmo přeloženou vztyčenými rýžovacími hráběmi, oboje bílé na hnědých násadách. Pod jelenem ve žlutém pruhu bílá hornická kladívka na hnědých topůrkách. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.