Jindrův mlýn
Jindrův mlýn | |
---|---|
Budova mlýna v roce 2021 | |
Základní informace | |
Výstavba | 1647 |
Přestavba | 1920 |
Zánik | 1952 |
Poloha | |
Adresa | U sv. Víta č. 247, Třeboň II, okres Jindřichův Hradec, Česko |
Ulice | U sv. Víta |
Souřadnice | 49°1′9,1″ s. š., 14°46′38,9″ v. d. |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jindrův mlýn, také Obecní mlýn nebo Městský mlýn je vodní válcový mlýn, který se nachází na samotě, 2,5 km severovýchodním směrem od historického centra jihočeského městaTřeboň. Byl postaven v 17. století, není památkově chráněn.[1]
Historie
Nejstarší písemné záznamy vztahující se k mlýnu, jsou z roku 1615, kdy třeboňští měšťané žádali o vlastní mlýn. Povolení se dočkali až ke konci třicetileté války v roce 1647 pro mlýn s 1 kolem a 1 stoupou, tj. strojním zařízením pro loupání a drcení obilovin. Mlýn nesl název Obecní mlýn nebo také Městský mlýn. Název Jindrův mlýn se objevuje až v roce 1874.[2]
Mlýn byl poháněn vodou z Mlýnské stoky, což je de facto voda z Lužnice. Mlýnská stoka je uměle vytvořený kanál mezi lety 1519 a 1554, který je odbočkou Zlaté stoky v lesích pod Majdalenou, v oblasti zvané Hrdlo.[3]
Mlýn byl několikrát přestavován, k jeho poslední přestavbě došlo v roce 1920 na mlýn válcový. Na čelní fasádě má nápis „UMĚLÝ VÁLCOVÝ MLÝN JOSEFA JINDRY“. Slovy „umělý válcový mlýn“ nebo dokonce „umělecký válcový mlýn“ majitelé mlýnů v začátcích 20. století vyjadřovali skutečnost, že jejich mlýn prošel zásadní modernizací. K mletí obilí již nepoužívali mlýnské kameny, ale moderní válcové stolice.[4][5]
V provozu byl do roku 1952, kdy byla jeho činnost definitivně ukončena. V současnosti (2021) je část objektu – bývalý sklad – přebudován na penzion.[6]
Popis
Válcový mlýn stojí pod hrází Mlýnského rybníka na adrese U sv. Víta č. 247. Rozměrný areál mlýna má čtvercový dvůr, který je na severní straně uzavřen budovou vlastního mlýna.[7]
Používal vodní kolo na vrchní vodu z Mlýnského rybníka vybudovaného na Mlýnské stoce. Ta z mlýna vytékala do Prostřední stoky, která se následně vlévá do rybníka Rožmberka.
Vodní kniha z poslední třetiny 19. století, uvádí: „Vodní dílo tvoří mlýn na mouku se dvěma českými složeními, která jsou poháněna dvěma koly o průměru 3,8 m; (...). Východním směrem s mlýnem těsně sousedí jednolistová pila poháněná kolem o průměru 4,4 m a vnitřním ozubeným kolem.“[8] Pila byla později pro nedostatek vody k jejímu pohonu zrušena.
V 1930 je uváděno, že mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu, spád 4 m a výkon 7 HP. V únoru roku 1944 se uvádí jako mlýn s jedním vodním kolem o výkonu 12 HP a naftovým motorem o výkonu 25 HP. Roční kapacita mlýna v roce 1950 byla 50 vagonů.[8] Strojní vybavení mlýna je dosud zachováno, avšak není udržováno.[1]
Galerie
- Vlastní budova mlýna
- Pohled od jihu
- Pohled z hráze Mlýnského rybníka
- Mlýnský rybník
- Křížek poblíž mlýna
Odkazy
Reference
- ↑ a b Jindrův, Obecní, Městský mlýn |. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 21.11.26. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, NETservis. Vodní "umělecký" mlýn – tisková zpráva. Národní zemědělské muzeum, s. p. o. [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-27.
- ↑ POKORNÝ, Jiří. VODNÍ DÍLA NA PETRŮVCE A ÚMOŘÍ Příspěvek k poznání mlynářství na západní Moravě s hlavním zaměřením na Tenorův vodní mlýn v Sychotíně u Kunštátu.. Brno, 2009. 121 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Miroslav Válka. s. 9. Dostupné online.
- ↑ CRNET.CZ. | Informační servis města Třeboně. itrebon.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Šumavský rozcestník : umělý válcový mlýn Josefa Jindry, Třeboň. www.sumava.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Jindrův, Obecní, Městský mlýn |. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
Literatura
- NOVÁKOVÁ, Renata. Třeboňské mlýny na Mlýnské stoce. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 66 s. S. 7.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindrův mlýn na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Jindrův mlýn v Třeboni, okres Jindřichův Hradec.
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Mlýnský rybník v Třeboni, okres Jindřichův Hradec.
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Jindrův mlýn v Třeboni, okres Jindřichův Hradec.
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Kříž u Jindrova mlýna východně od Třeboně Třeboně, okres Jindřichův Hradec.
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Jindrův mlýn v Třeboni, okres Jindřichův Hradec.
Autor: Jana Sekyrová, Licence: CC BY-SA 4.0
Jindrův mlýn v Třeboni, okres Jindřichův Hradec.