Jinonice (zámek)
| Zámek Jinonice | |
|---|---|
 Zámek Jinonice | |
| Účel stavby | |
Zemědělské | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Stavebník | Pavel Michna z Vacínova |
| Další majitelé | Schwarzenbergové |
| Poloha | |
| Adresa | Praha-Jinonice,  Česko |
| Ulice | Na Vidouli |
| Souřadnice | 50°3′11,83″ s. š., 14°21′22,79″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40303/1-1365 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Jinonice je architektonická památka v pražské čtvrti Jinonice. Objekt si zachoval styl raně barokního velkostatku a je chráněn jako kulturní památka.[1] Jeho adresa je Na Vidouli 1.
Historie
Původně na místě zámku stál dvorec, o kterém je první zmínka již z roku 1088. Tvrz vznikla o dvě století později, ale písemně se poprvé připomíná až roku 1621, když byl Albrecht Pfefferkorn z Otopachu posmrtně odsouzen k zabavení jinonického panství za účast v protihabsburském povstání roku 1618.[2] Tvrz však zanikla a byla objevena teprve archeologickým výzkumem v roce 2018. Výzkum prováděly Archaia Praha a archeologické oddělení Národního památkového ústavu, územní pracoviště Praha, pod vedením Tomasza Cymbalaka. Dvůr byl za třicetileté války zpustošen.
Po odeznění války se osada Jinonice dostala do rukou Pavla Michny z Vacínova. Právě on je zakladatelem zámku. Poté objekt přechází na jeho syna Václava a následně hraběte Jiřího Ludvíka von Sinzendorf, který je však zatížený finančními obtížemi. Po něm získá zámek a dvůr v dražbě Ferdinand ze Schwarzenbergu. Právě na Ferdinanda a jeho manželku Annu Marii von Sulz upomíná alianční erb nad vstupem do objektu.[3]
Později vzniklý hospodářský dvůr a zámeček v roce 1685 přestavěl Jan Adolf ze Schwarzenbergu. V roce 1815 zde proběhly klasicistní úpravy.
Schwarzenbergové zámek vlastnili do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován a v roce 1949 z něho ministerstvo zemědělství zřídilo ČSSS, n.p. Jinonice, v roce 1989 Státní statek hl. m. Prahy, který zde měl kanceláře a provoz.[4] Na začátku 21. století bylo se svolením magistrátu srovnáno se zemí několik památkových objektů (kašna a altán).
Samotný zámecký areál je částečně veřejnosti přístupný, nacházejí se zde restaurace a firmy.
V letech 2006–2007 vestavěla developerská společnost V Invest CZ a. s. do západní části zahrady čtyři nové bytové viladomy v moderním stylu podle návrhu ateliéru DaM, se 74 byty, tzv. projekt Vila Park Jinonice. Historická zeď zahrady je využita k ohrazení tohoto obytného komplexu, které je střeženo bezpečnostní agenturou jako veřejně nepřístupné kondominium.[5] Další byty, mezonetové, mají být umístěny v replikách dvou původních zámeckých budov půdorysu písmene L.[6] Na západní straně s tímto komplexem sousedí čtvrť Botanica Vidoule budovaná společností Skanska.
Pivovar
Mezi hospodářské budovy patřil pivovar, postavený na jižní straně dvora, jehož roční produkce byla až 14000 hektolitrů piva. Pivovar ukončil provoz roku 1890.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-11]. Identifikátor záznamu 152362 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání František Holec. Svazek VII. Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 221 s. Kapitola Okoř – hrad, s. 38. Dále jen Holec (1988).
- ↑ KOLAČOVSKÝ, Ladislav. Jinonice – mezi bělohorským rytířstvem a barokními Schwarzenbergy. iDNES.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Holec (1988), s. 39.
- ↑ Vila Park Jinonice: klienti projevují stále větší zájem o bytové jednotky nad 100 m², Smart Communication, 14. 3. 2007
- ↑ Vila park Jinonice – mezonetové byty[nedostupný zdroj]
- ↑ POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 244 s. ISBN 80-7277-193-0. S. 68
Literatura
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. S. 297–298.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Jinonice na Wikimedia Commons - Odbor archeologie NPÚ Praha: Archeologický výzkum na Jinonickém zámku. Tomasz Cymbalak, 17.08.2018.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Jinonice, Na Vidouli 1/1, zámek Jinonice, sluneční hodiny na severní straně nádvoří.