Jiráskova vila (Malešice)
Jiráskova vila | |
---|---|
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Jiráskova vila | |
Poloha | |
Adresa | Malešice, Česko |
Ulice | Pod Táborem |
Souřadnice | 50°5′21″ s. š., 14°30′54,7″ v. d. |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiráskova vila je pseudorenesanční zámeček na západním úbočí vrchu Tábor, který tvoří jádro areálu dnešní botanické zahrady SOŠ Malešice v části Malešic patřící k městské části Praha 9 hlavního města Prahy. Má přidělenou adresu Pod Táborem 17/4. Vilu vlastnil a honosný park kolem ní nechal vybudovat průmyslník Antonín Jirásko.
Historie
V místech zahrady stávala v polovině devatenáctého století usedlost Josefa Havlíčka, k níž přiléhala zelinářská zahrada a ovocný sad. V údolí Malé Rokytky bývaly obecní pastviny.
V místech vily bývala bouda pro hlídače vinice a sklad zemědělského nářadí.[zdroj?] Přestavbami a rozšiřováním se postupně stal v 19. století domek obydlím. Tehdejší majitel Antonín Kopecký měl v úmyslu domek přestavět na velký dům.[zdroj?]
Jeho záměr však dokončil v roce 1889 až další vlastník objektu, Rudolf Engbert, který dům přebudoval na reprezentativní pseudorenesanční zámeček s terasou v ose zahradního průčelí, k níž vedlo po stranách dvouramenné schodiště. Na začátku 20. století koupil už tehdy honosnou vilu se všemi pozemky komorní rada a průmyslník Antonín Jirásko, majitel největšího pražského obchodu uhlím a vysočanské továrny na nábytek, zámku Bílé Poličany, statků s polnostmi a lihovaru. Zdejší obyvatelé proto vilu nazývají jeho jménem.
Antonín Jirásko roku 1920 pověřil Františka Thomayera, význačného zahradního architekta, zakladatele parku na Karlově náměstí i řady dalších parků v Praze, ve Vídni a v Paříži, založením parku. Park byl osázen vzácnými dřevinami, z nichž část přežila až do dnešních dnů. Celková koncepce parku však v dynamicky modelovaném terénu, svažujícím se do údolí, s množstvím průhledů a malebných romantických scenérií, zůstala zachována stejně jako i tropické skleníky.
Za války bylo v objektu velitelství gestapa a německý vojenský lazaret. Na konci války byly odvezeny veškeré dokumenty, pravděpodobně včetně těch, které se týkaly nemovitosti a parku. Za války a po válce zmizela i původní sochařská výzdoba. Dle některých zdrojů však lazaret nebyl v Jiráskově vile, ale v protilehlé hrdlořezské škole.[1]
V roce 1946 byla vila vyvlastněna a o rok později přešla do vlastnictví hlavního města Prahy. V roce 1954 byla přidělena společně s hrdlořezskou školou Zahradnickému podniku hl. m. Prahy pro podnikové učiliště (dle jiného zdroje sem k 1. září 1948 město přestěhovalo zahradnickou školu z Vinohrad, která existovala od roku 1909). V padesátých letech objekt převzal podnik Sady, lesy a zahradnictví hlavního města Prahy a využíval jej především k výrobním účelům, park v této době nebyl příliš udržován. V roce 1985 byly zrekonstruovány tropické skleníky. Po roce 1990 se z areálu stala opět školní botanická zahrada. Nyní je vila i s parkem součástí Botanické zahrady Malešice a slouží jako zahradnické pracoviště Střední odborné školy Jarov.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiráskova vila na Wikimedia Commons
- Lucie Fialová: Prohlídka botanické zahrady na Jarově je zdarma, Novinky.cz, 16. 4. 2014, Právo
Reference
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Malešice. Botanická zahrada, jezírko a zámeček, z ulice Pod Táborem.
Malešice (Malleschitz) na císařských otiscích map Stabilního katastru. Mapováno 1841, tištěno 1842. Detail obce a usedlosti Josefa Havlíčka.