Jiráskovy mlýny
Jiráskovy mlýny | |
---|---|
Stát | Česko |
Umístění | Louny |
Elektrická energie | |
Souřadnice | 50°21′31,96″ s. š., 13°47′42,86″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiráskovy mlýny leží na pravém a levém břehu řeky Ohře v říčním km 54 v Lounech v okrese Louny.
Historie
V roce 1469 město Louny postavilo na levém břehu řeky Ohře mlýn Hasák (také Hasačert). V dalším období byly postaveny další mlýny Režná a Šejdovna na pravém břehu Ohře , které měly tři vodní kola na spodní vodu. V roce 1632 byly mlýny zastaveny Janu Jakubu Juffeldovi. Po sjednocení těchto dvou mlýnů se v nich začalo mlít v roce 1607.[1] Tyto mlýny zakoupil v dražbě v roce 1876 mlynář Jan Kostelník. Podle návrhů Jana Troníčka z Vinohrad byly mlýny přestavěny v novorenesančním stylu v roce 1880 a mlýn Šejdovna byl dostavěn v roce 1888. Novým vlastníkem Prvního lounského parního mlýna a krupárny byl Matěj Valenta, majitel prvního cukrovaru v Lounech. Mlýny byly vybaveny strojním zařízením od firmy Jan Prokopec z Vinohrad. V roce 1891 byl postaveno skladiště podle plánů stavitele Františka Záhenského z Loun.[2]
Mlýn Hasák nebo také Umělecký parní mlýn a pekárna náležel od roku 1880 Františku Jiráskovi, který jej opravil a přestavěl podle plánů Františka Záhenského v historisujícím slohu.
V květnu 1895 mlýny Režná a Šejdovna vyhořely. Jejich trosky odkoupil František Jirásek za 81 500 zlatých, opravil je, vybavil moderním zařízením a sloučil pod mlýn Režná. Ve mlýně Hasák postavil pekárnu. V roce 1912 se stali vlastníky Jaroslav, Josef a Vlastimil Jiráskovi, jeho synové. V roce 1936 bylo k mlýnu přistavěno železobetonové obilní silo lounským stavitelem Františkem Hiekem.[3][4][5][1] Betonový vzdouvací jez byl postaven v říčním km 54, sloužil oběma mlýnům, ve kterých byly namontovány Francisovy turbíny.[6][7] U mlýnů byly i komíny, které se nedochovaly.
V roce 1947 byly mlýny znárodněny a začleněny pod národní podnik Západočeské mlýny a později pod Mlýny a těstárny Pardubice. V období 1950 až 1970 byly modernizovány. V roce 1992 v rámci restituce byly mlýny vráceny původním majitelům, kteří je převedli na společnost Jiráskův mlýn Louny, s. r. o. Od roku 2003 převzala mlýn Režná společnost MILLBA-CZECH, a. s. Mlýn s mlecí kapacitou 180 t pšenice za 24 hodin byl postupně modernizován.[1] Dne 31. května 2021 společnost svou činnost ukončila a část zařízení odprodala firmě L. Klíma automatické mlýny Křesín-Libochovice.[8]
Data
Data pro rok 1930:
mlýn Režná:
- Francisova turbína,
- výkon 176 HP
- hltnost 13,16 m³/s
- spád 1,9 m
mlýn Hasák:
- Francisova turbína,
- výkon 56,7 HP
- hltnost 3,7 m³/s
- spád 1,9 m
Data malé vodní elektrárny (2012):[7][9]
- celkový výkon 0,160 MW
- roční výroba 0,378 GWh
- Francisova turbína,
- výkon 160 kW
- hltnost 9,6 m³/s
- spád 1,85 m
jez bez propusti
- délka 42,2 m
- výška 1,85 m
Galerie
- Jiráskovy mlýny, vlevo Hasák a vpravo Režná
- Jez a mlýn Hasák
- Mlýn Hasák
- Mlýn Režná
- Mlýn Režná
- Jez
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Mlýn Louny – Millba Czech s.r.o. [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-26.
- ↑ VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; BERAN, Lukáš; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie : Ústecký kraj; průmyslová architektura a technické stavby. Příprava vydání Vladislava Valchářová. 1. vyd. Praha: ČVUT, Výzkumné Centrum Průmyslového Dědictví Fakulty Architektury, 2011. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-04833-7, ISBN 80-01-04833-0. OCLC 772631576 S. 283.
- ↑ Jiráskovy mlýny. www.louny.eu [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ Jiráskovy mlýny, mlýn Hasák, Hasačert | Vodnimlyny.cz. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ Jiráskovy mlýny, mlýn Režná, Horní mlýn | Vodnimlyny.cz. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ Nebezpečné jezy v ČR. www.nebezpecnejezy.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ a b TV-ADams | MVE Louny. www.tv-adams.wz.cz [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. V historickém mlýně v Lounech končí výroba. Co s ním nyní bude, není jasné. iDNES.cz [online]. 2021-05-22 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
- ↑ Tabulka malých vodních elektráren, [cit. 2021-07-26] dostupné online Archivováno 7. 2. 2021 na Wayback Machine., strana 13, ID-PROVOZ 1869_T11
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiráskovy mlýny na Wikimedia Commons
- Tabulka malých vodních elektráren Archivováno 7. 2. 2021 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Mlýn u řeky Ohře v centru Loun, Ústecký kraj
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Louny, Jiráskovo mlýny na Ohři
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Mlýn u řeky Ohře v centru Loun, Ústecký kraj
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Jiráskovy mlýny v Lounech, Ústecký kraj
Autor: Nador, Licence: CC BY-SA 4.0
Jez na řece Ohři v Lounech a Jiráskův mlýn.