Jizera (řeka)
Jizera | |
---|---|
Jizera v Dolním Kořenově. Pro horní tok Jizery je typické hnědooranžové zbarvení. | |
Základní informace | |
Délka toku | 164,6 km |
Plocha povodí | 2193,4[1] km² |
Průměrný průtok | Předměřice nad Jizerou 24,3 m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 1-05-01-001 |
Pramen | |
Smrk, Jizerské hory 50°52′57,36″ s. š., 15°17′3,84″ v. d. 980 m n. m. | |
Ústí | |
do Labe v Lázních Toušeň 50°10′21″ s. š., 14°42′56″ v. d. 169 m n. m. | |
Protéká | |
Česko (Liberecký, Středočeský kraj), Polsko (Dolnoslezské vojvodství) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Severní moře, Labe povodí Jizery (Česko 97,86 %, Polsko 2,14 %)[1] | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jizera (německy Iser, polsky Izera) je řeka v České republice a největší tok na území Libereckého kraje. Je to největší pravostranný přítok středního Labe. Délka toku je 164,6 km. Plocha povodí je 2193,4 km²[1]. Na jejím horním toku je Přírodní rezervace Rašeliniště Jizery.
Název
Podle této řeky byly pojmenovány Jizerské hory, slovo samotné má starobylý, snad keltský původ. Základem slova je kořen *is-, sufigovaný pomocí -(i)r-, srovnej příbuzné staroindické isirás (prudký, rychlý, čerstvý, silný). Název tohoto keltského původu má řada říčních jmen v dalších zemích Evropy původně osídlených Kelty (Isar v Bavorsku nebo Ijzer v Nizozemsku).[2]Název je uváděn jako Gizera již roku 1297.
Průběh toku
Pramení v Jizerských horách na jihovýchodním úbočí Smrku ve výšce cca 980 m, poté protéká Velkou jizerskou loukou (Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery), tvoří v délce asi 15 km česko-polskou hranici. Původně měl tuto hranici tvořit celý její horní tok, po ustavičných a velice úporných hraničních sporech v letech 1537–1845 o to, který ze mnoha potůčků na Smrku je ten pravý, byla státní hranice rozhodčí komisí určena dvakrát lomenou přímkou od sedla mezi Smrkem a Smrekem po Velkou Jizerskou louku.
Dále protéká Krkonošským národním parkem, Podkrkonoším a následně přetíná Ještědsko-kozákovský hřbet. Po celou tuto dobu má řeka bystřinný charakter, až k Turnovu se tak střídají úseky s výrazným spádem a kamenitým řečištěm s klidnějšími úseky. Menší, levé rameno v Turnově se nazývá Malá Jizera. Od Turnova Jizera protéká otevřenou krajinou, kde má spíše mírný spád. Řeka se po 164 km vlévá do Labe pod Káraným (samo ústí se nachází již v katastrálním území Lázně Toušeň, mezi Brandýsem nad Labem a Čelákovicemi).
Přítoky Jizery
- levé – Mumlava, Huťský potok, Jizerka, Olšina, Oleška, Chuchelský potok, Mlýnský potok, Zbytský potok, Vrátský potok, Široký potok, Stebenka, Libuňka, Modřišický potok, Žehrovka, Nedbalka, Veselka, Popelka, Kněžmostka, Klenice
- pravé – Jizerka, Hrádecký potok, Jílovecký potok, Záskalský potok, Kamenice, Žernovník, Huntířovský potok, Vranský potok, Frýdštejnský potok, Vazovecký potok, Čtveřínský potok, Příšovka, Pěnčínský potok, Mohelka, Zábrdka, Bělá, Čistý potok, Strenický potok, Bezenský potok, Zdětínský potok
Města, kterými Jizera protéká
Jablonec nad Jizerou, Semily, Železný Brod, Turnov, Mnichovo Hradiště, Bakov nad Jizerou, Mladá Boleslav, Benátky nad Jizerou
Vodní režim
Hlásné profily:[3]
místo | říční kilometr | plocha povodí - km² | průměrný průtok - m³/s(Qa) | stoletá voda - m³/s(Q100) |
---|---|---|---|---|
Jablonec nad Jizerou | 131,75 | 181,49 | 5,70 | 362 |
Dolní Sytová | 119,80 | 322,15 | 8,92 | 462 |
Železný Brod | 99,10 | 791,80 | 16,6 | 680 |
Bakov nad Jizerou | 49,10 | 1487,78 | 22,3 | 715 |
Předměřice nad Jizerou | 11,50 | 2158,71 | 24,3 | 675 |
Význam
Jizera je významným vodním tokem, je to pstruhová řeka, má také vodácké využití. Jelikož se řadí na 1. až 2. místo z hlediska čistoty, tak především však slouží jako zdroj pitné vody, čerpají z ní úpravny vody v Benátkách nad Jizerou a Sojovicích. Úpravna vody v Káraném, nedaleko Jizery a jejího soutoku s Labem, je jedním ze zdrojů pitné vody pro Prahu.
Mlýny
- Mlýn Perner – Svijany, okres Liberec
- Vodní mlýn v Dolní Sytové – Dolní Sytová, okres Semily, kulturní památka
- Riegrův mlýn – Semily, okres Semily
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Labe a jeho povodí [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
- ↑ Drobné vodní toky v ČR. Praha: Consult 295 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905159-0-1, ISBN 80-905159-0-8. OCLC 897868461
- ↑ Hlásné profily [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupné online.
Literatura
- Horáčková J., Ložek V. & Juřičková L. (2013). "Malakofauna v nivě Jizery (Severní Čechy). [The mollusc fauna of the Jizera River floodplain (North Bohemia)]". Malacologica Bohemoslovaca 12: 48–59. PDF.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jizera na Wikimedia Commons
- Jizera (řeka) na OpenStreetMap
- Sovenice – aktuální vodní stav na stránkách ČHMÚ
- Základní charakteristiky toku Jizera a jeho povodí
- Předměřice nad Jizerou – aktuální vodní stav[nedostupný zdroj]
- Přehled vodních toků na stránkách Libereckého kraje
- Vodácká kilometráž Jizery
- Seznam vodních elektráren na Jizeře
- Greenway Jizera - Stezka podél řeky Jizery, NaKole.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kořenov-Dolní Kořenov (k. ú. Polubný), okres Jablonec nad Nisou. Jizera, pohled z pěší lávky se zelenou turistickou trasou proti proudu řeky.
Autor: Che
(Please credit as "Petr Novák, Wikipedia" in case you use this outside WMF projects.), Licence: CC BY-SA 3.0
Jizera, jez Otradovice. Odběrné místo surové vody z řeky Jizery na dolním toku nedaleko Káraného. Voda je načerpávána do čerpací stanice a poté potrubím dopravována do úpravny vod s pískovými rychlofiltry. Odtud teče do vsakovací nádrže, kde se přes pískové podloží vsakuje do půdy.
Na obrázku je vidět pohyblivý segment, sloužící k regulaci hladiny říční vody u odběrného místa.
Zdroje:
- Křivánek, Oldřich a Kněžek, Miroslav. 2001. Zdroje pitné vody v Káraném. Principy získávání vody v oblasti káranské vodárny. Pražské vodovody a kanalizace a.s.
Autor: MartinVeselka, Licence: CC BY-SA 4.0
NPR Rašeliniště Jizery a Rezerwat przyrody Torfowiska Doliny Izery