Jizerská hornatina
| Jizerská hornatina | |
| Nejvyšší bod | 1122,0 m n. m. (Jizera) |
|---|---|
| Rozloha | 395,85 km² |
| Střední výška | 695,6 m n. m. |
| Podřazené jednotky | Albrechtická vrchovina Bedřichovská vrchovina Černostudnická hornatina Maršovická vrchovina Oldřichovská vrchovina Polednická hornatina Smědavská hornatina Soušská hornatina Tanvaldská vrchovina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Povodí | Jizera Lužická Nisa Smědá |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IVA-6B |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jizerská hornatina je geomorfologický podcelek nacházející se ve střední a jihozápadní části Jizerských hor na severu České republiky. Rozkládá se na ploše 395,85 km² a její střední nadmořská výška činí 695,6 m. Střední sklon má hodnotu 9°07'. Tvořená je především granodiority krkonošsko-jizerského masivu, ale části jsou z rumburské žuly lužického masivu. Výjimečně se objevují horniny krystalinika. Reliéf hornatiny je nesouměrný, stupňovitě klesající od severu k jihu.[1]
Celá oblast je odvodňována řekami Jizerou a Lužickou Nisou, pouze severní svahy navíc ještě Smědou. Nejvyšším bodem hornatiny je Jizera (1122,0 m n. m.) patřící do Smědavské hornatiny.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Jizerská hornatina, s. 206.
Literatura
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Jizerská hornatina, s. 206.
| Geomorfologické členění Jizerských hor | ||
|---|---|---|
| ČESKÁ VYSOČINA • Krkonošsko-jesenická subprovincie • Krkonošská oblast | ||
| SMRČSKÁ HORNATINA | Vysoký jizerský hřbet | Vlašský hřeben (Smrk, 1124 m) Libverdská vrchovina (Měděnec, 777 m) |
| JIZERSKÁ HORNATINA | Smědavská hornatina | nečlení se (Jizera, 1122 m) |
| Soušská hornatina | Střední jizerský hřeben (Jelení stráň, 1018 m) Zámecký hřbet (Černý vrch, 1026 m) Milířská vrchovina (Milíř 1003 m) | |
| Polednická hornatina | ||
| Bedřichovská vrchovina | ||
| Tanvaldská vrchovina | Desenská vrchovina (Desenský hřeben, 908 m) Lučanská vrchovina (Špičák, 803 m) Loučenská vrchovina (Dračí vrch, 676 m) | |
| Oldřichovská vrchovina | nečlení se (Špičák, 724 m) | |
| Černostudnická hornatina | ||
| Maršovická vrchovina | nečlení se (Maršovický vrch, 743 m) | |
| Albrechtická vrchovina | nečlení se (Kančí vrch, 680 m) | |
| PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol) | ||
Média použitá na této stránce
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“