Jmenuji se po tátovi
| Jmenuji se po tátovi | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 56 min |
| Žánr | filmové drama |
| Scénář | Bohumila Zelenková |
| Režie | Jaroslav Dudek |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Tereza Brodská Jana Štěpánková Petr Pelzer Gustav Bubník Bořivoj Navrátil … více na Wikidatech |
| Hudba | Jiří Václav |
| Kamera | Alois Nožička |
| Kostýmy | Jarmila Konečná |
| Střih | Jiří Šebelka |
| Zvuk | Zdeněk Stropek |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 22. dubna 1990 (Československo) |
| Produkční společnost | Československá televize |
| Distribuce | Československá televize Česká televize |
| Jmenuji se po tátovi na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jmenuji se po tátovi je československá televizní inscenace z roku 1989, kterou podle scénáře Bohumily Zelenkové natočil Jaroslav Dudek.
Děj
Matka studentky Jany Stropkové měla autonehodu, při které zemřela. Jana se snaží přijít na to, co se doopravdy stalo, neboť vysvětlení, že přehlédla dopravní značku, se jí zdá nedostatečné. Dopravní značka je umístěna viditelně. Proto pátrá mezi kolegy její matky. Od pátrání ji odrazuje její přítel. Jana zjistí, že se její matka, než došlo k nehodě, pohádala s inženýrem Najmanem, kterého vezla v autě, a z auta ho vyhodila. Pravděpodobně rozčilená přehlédla značku.
Obsazení
| Tereza Brodská | studentka Jana Stropková |
| Jana Štěpánková | Eva Stropková, Janina matka |
| Petr Pelzer | Jan Stropek, Janin otec |
| Viktor Maurer | Vladimír Tišinka |
| Lída Vostrčilová | matka Tišinková |
| Bořivoj Navrátil | Ing. Petr Najman |
| Gustav Bubník | Marek Váňa, Janin přítel |
| Eva Jiroušková | sekretářka Eva Nováková |
| Dalimil Klapka | pojišťovák |
| Miloš Hlavica | vedoucí autoopravny |
| Jan Šváb | příslušník VB |
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“