Jo'av Galant

Jo'av Galant
Jo'av Galant (2023)
Jo'av Galant (2023)
22. ministr obrany
Ve funkci:
29. prosince 2022 – 5. listopadu 2024
PředchůdceBinjamin Ganc
NástupceJisrael Kac
24.  ministr školství
Ve funkci:
17. května 2020 – 13. června 2021
PředchůdceRafi Perec
NástupceJif'at Šaša-Biton
2. ministr vyššího vzdělávání
Ve funkci:
3. května 2021 – 13. června 2021
22. ministr imigrace
Ve funkci:
9. ledna 2019 – 17. května 2020
PředchůdceJariv Levin
NástupcePnina Tamano-Šata
23. ministr výstavby
Ve funkci:
14. května 2015 – 2. ledna 2019
PředchůdceUri Ari'el
NástupceMoše Kachlon
Stranická příslušnost
ČlenstvíKulanu (2015-2019)
Likud (2019- )
Vojenská služba
SložkaIzraelské vojenské námořnictvo
Jižní velitelství
Doba služby1977–1982, 1984–2012
Hodnostgenerálmajor (aluf)
Narození8. listopadu 1958 (66 let)
Jaffa, Izrael
Kneset20-25
SídloAmikam
Profesevoják, politik a státní úředník
OceněníStuha za druhou libanonskou válku
CommonsYoav Galant
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jo'av Galant (hebrejsky יואב גלנט‎, narozen 8. listopadu 1958 Jaffa, Izrael) je izraelský politik, generál a bývalý velitel Jižního velitelství. Od prosince 2022 do začátku listopadu 2024 byl ministrem obrany. Ministrem obrany byl během války Izraele s Hamásem. V minulosti byl zvažován jako budoucí náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil,[1] čímž by se stal prvním náčelníkem GŠ, který vzešel z izraelského námořnictva.[2] Dne 5. září 2010 jeho nominaci do funkce náčelníka Generálního štábu od ministra obrany Ehuda Baraka potvrdila vláda. Kvůli možným právním sporům však byla Galantova nominace stažena a do funkce náčelníka GŠ byl jmenován Benjamin Ganc.[3]

Dne 20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na ministra obrany Jo'ava Galanta spolu s premiérem Benjaminem Netanjahu a lídry Hamásu Jahjou Sinvárem, Muhammadem Dajfou a Ismáílem Haníjou, které podezřívá z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných během války Izraele s Hamásem, mimo jiné z využívání hladovění civilistů jako způsobu vedení války a z cílených útoků na civilisty.[4] Dne 21. listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud rozhodl o vydání zatykačů na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a v té době čerstvě odvolaného ministra obrany Jo'ava Galanta. Soud tím také odmítl podané námitky Izraele a jeho spojeneckých zemí. Tři představitelé Hamásu, kteří podle květnové žádosti vrchního žalobce měli také být povoláni před Mezinárodní trestní soud, byli v listopadu 2024 již mrtví.[5][6][7]

Biografie

Narodil se v Jaffě v centrálním Izraeli a s vyznamenáním vystudoval ekonomii a management na Haifské univerzitě, kde získal titul bakalář.[8] Vojenskou kariéru zahájil v roce 1977, kdy se stal příslušníkem elitního námořního komanda Šajetet 13. Po dokončení kurzu námořních důstojníků velel raketovému člunu. Po šesti letech působení v Šajetet 13 si vybral cestovní volno a počátkem 80. let odešel do Spojených států, kde pracoval jako dřevorubec na Aljašce.[2] V roce 1986 se stal velitelem roty a byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[8] Počátkem 90. let se nakrátko přesunul do pozemních sil a v roce 1993 se stal velitelem Dženínské brigády. V roce 1994 se však opět vrátil k námořnictvu, kde tři roky velel Šajetet 13.[8] V letech 1997 až 1999 působil jako velitel divize Gaza a posléze se stal velitelem obrněné divize Centrálního velitelství. V roce 2001 byl jmenován zástupcem velitele štábu pozemních sil.[2] O rok později byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se vojenským poradcem premiéra Ariela Šarona, čímž se dostal do Generálního štábu. Když Šaron v roce 2005 prosadil jednostranné izraelské stažení z Pásma Gazy, byl Galant jmenován velitelem Jižního velitelství, kde působil do roku 2010. Z této pozice se mimo jiné zapojil do operace Lité olovo, kterou naplánoval a řídil.[2] V říjnu jej na postu nahradil Tal Ruso.

Po odchodu z aktivní služby se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 2015 byl zvolen do Knesetu za novou stranu Kulanu.[9] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra výstavby.[10]

V prosinci 2022 byl jmenován ministrem obrany v šesté vládě Benjamina Netanjahua. Netanjahu ho však z funkce ministra obrany odvolal v březnu 2023, protože ministr tehdy vyzval k zastavení kontroverzní reformy soudnictví. Proti reformě po dobu několika měsíců pravidelně demonstrovaly desítky tisíc lidí. V dubnu 2023 proto své rozhodnutí změnil s tím, že Galant kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v zemi ve funkci zůstane.[11]

Galant a americký ministr obrany Lloyd Austin v Tel Avivu 18. prosince 2023

Po vypuknutí války s Hamásem Jo'av Galant 9. října 2023 oznámil, že IOS zahájily úplnou blokádu Pásma Gazy (zastavení veškerých dodávek vody, potravin, energií nebo paliv). Během projevu označil nepřítele dehumanizačním označením „lidská zvířata“.[12]

Dne 20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na Jo'ava Galanta za jeho podíl na údajných válečných zločinech ve válce s Hamásem. Žádost o zatykač žalobce podal také na premiéra Netanjahua a představitele Hamásu.

Na konci srpna 2024, podpořili vládní ministři Netanjahuův požadavek na trvající přítomnost izraelské armády v tzv. Filadelfském koridoru. Proti hlasoval jen Jo'av Galant, který s požadavkem nesouhlasil, a zdržel se ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, který naopak chtěl zachovat poválečnou přítomnost izraelské armády v celém Pásmu Gazy, nejen v koridorech.[13] Hlasování provázela do té doby největší roztržka mezi premiérem Netanjahuem a ministrem obrany Galantem. V ostré výměně názorů Galant obvinil premiéra, že stále novými požadavky blokuje dohody o příměří a propuštění rukojmích. Premiér odpověděl, že rozhodnutí je na něm a že jen síla může donutit Hamás ke složení zbraní. V přímé konfrontaci Netanjahu uvedl, že v případě, že by si měl vybrat mezi přítomností vojáků ve Filadelfském koridoru a propuštěním rukojmích, vybral by si vojáky.[14]

Dne 5. listopadu 2024 Netanjahu odvolal ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud). Ten byl jeho nejhlasitějším kritikem, který prosazoval přijetí dohody o příměří a zřízení státní vyšetřovací komise k prošetření pochybení před útokem Hamásu na Izrael. V reakci vyšly tisíce Izraelců do ulic, aby proti tomuto protestovali. Netanjahu se pokusil Galanta odvolat již v březnu 2023, kdy kritizoval jeho kontroverzní justiční reformu. Do funkce ministra obrany byl poté jmenován dosavadní ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud).[15][16]

Je ženatý a společně se svou manželkou Claudine, která dokončila vojenskou službu v hodnosti podplukovnice, žije v mošavu Amikam.[8] Mají dvě dcery a syna.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoav Galant na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ashkenazi congratulates Galant [online]. The Jerusalem Post, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d KATZ, Yaacov. Who is Yoav Galant? [online]. The Jerusalem Post, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ RONEN, Gil. Next IDF Chief of Staff: Maj.-Gen. Benny Ganz [online]. Aruc Ševa, 2011-02-05 [cit. 2011-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Netanjahua a Galanta. Viní je z válečných zločinů. iROZHLAS [online]. 2024-11-21 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Soud v Haagu vydal zatykač na izraelského premiéra Netanjahua. Novinky [online]. 2024-11-21 [cit. 2024-11-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ „Padl v boji.“ Hamás potvrdil smrt velitele Dífa, jehož loni zabil Izrael. iDNES.cz [online]. 2025-01-30 [cit. 2025-01-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d GREENBERG, Hanan. 1st chief of staff from Naval Commando [online]. Ynetnews, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Netanjahu odvolal ministra obrany. ‚Bezpečnost Izraele vždy zůstane mým posláním,‘ reagoval Galant. iROZHLAS [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Defense minister announces ‘complete siege’ of Gaza: No power, food or fuel. timesofisrael.com [online]. 2023-10-09 [cit. 2024-10-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ Ministers back Netanyahu’s demand for IDF to stay in Philadelphi Corridor in any deal. timesofisrael.com [online]. 2024-08-30 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ Netanyahu tells ministers he prioritizes Philadelphi over hostages, horrifying Gallant. timesofisrael.com [online]. 2024-08-31 [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ Netanjahu odvolal ministra obrany Galanta kvůli. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠVEC, Michael. „Je to zrádce!“ Netanjahu šokoval Izrael odvoláním ministra obrany, do ulic vyšly tisíce lidí. Deník N [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Yoav Galant January 2023 (cropped).jpg
Autor: U.S. Embassy Jerusalem, Licence: CC BY 2.0
U.S. National Security Adviser Jake Sullivan Visit to Israel. January 19, 2023 Photo credit: David Azagury, U.S. Embassy Jerusalem
Charles Q. Brown, Jr., Chairman of the Joint Chiefs of Staff, traveled to Tel Aviv, Israel and Amman, Jordan on 17 to 19 December 2023 - 22.jpg
Autor: Chairman of the Joint Chiefs of Staff, Licence: CC BY 2.0
U.S. Air Force Gen. Charles Q. Brown, Jr., Chairman of the Joint Chiefs of Staff, alongside Lloyd J. Austin III, U.S. Secretary of Defense, meets with Yoav Gallant, Israeli Minister of Defense, at the Kirya military base in Tel Aviv, Israel, December 18, 2023. (DOD Photo by Benjamin Applebaum)