Joan Hinton

Joan Hinton
Narození	20. října 1921 Chicago
Úmrtí	8. června 2010 (ve věku 88 let) Peking
Příčina úmrtí	aneurysma
Alma mater	Bennington College Wisconsinská univerzita v Madisonu The Putney School
Povolání	fyzička a jaderná fyzička
Choť	Erwin Engst (od 1949)
Děti	Fred Engst
Rodiče	Sebastian Hinton[1] a Carmelita Hinton[1]
Příbuzní	William H. Hinton (bratr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joan Hinton (čínským jménem: 寒春, Hán Chūn; 20. října 1921 Chicago – 8. června 2010 Peking) byla americká jaderná fyzička a jedna z vědkyň, které během druhé světové války pracovaly pro Projekt Manhattan v Los Alamos – výzkum pro výrobu jaderné bomby.

Hinton nesouhlasila se svržením jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki. Opustila Projekt Manhattan a lobovala u vlády ve Washingtonu za mírové využití jaderné energie.

Po roce 1949 žila v Čínské lidové republice, kde se se svým manželem Erwinem Sidem Engstem podílela na čínském úsilí o rozvoj socialistické ekonomiky a intenzivně pracovala v zemědělství. Před svou smrtí žila na mléčné farmě severně od Pekingu.

Joan Hinton se narodila 20. října 1921 v Chicagu ve státě Illinois.^[2] Její otec Sebastian Hinton byl právník a jako koníček vynalézal dětské prolézačky. Její matka Carmelita Hinton byla pedagožkou a zakladatelkou The Putney School, nezávislé progresivní školy ve Vermontu.

Joan byla nejmladší ze tří dětí. Její sestra Jean Hinton Rosner (1917–2002) byla aktivistkou za občanská práva a mír, její bratr William H. Hinton (1919–2004) cestoval po Číně a psal o ní zprávy a knihy.

Měla slavné předky. Její pradědeček byl matematik George Boole a její dědeček matematik Charles Howard Hinton. Prateta Ethel Lilian Voynich byla autorkou románu Gadfly, který později četly miliony sovětských a čínských čtenářů.

Hinton absolvovala Putney School, kde ji její lyžařské dovednosti kvalifikovaly pro umístění v americkém lyžařském týmu na zimních olympijských hrách v roce 1940.

Poté studovala fyziku na Bennington College, kde v roce 1942 promovala s bakalářským titulem z přírodních věd. V roce 1944 získala doktorát z fyziky na University of Wisconsin.^[2][3]

Po studiích Joan Hinton pracovala pro tajný Projektu Manhattan v Los Alamos. Během druhé světové války to byl přísně utajovaný výzkum jaderné bomby. Pracovala v týmu Enrica Fermiho a její prací byla kalibrace neutronových detektorů pro použití při testech v Alamogordo.^[4] Nedaleko tohoto města proběhl 16. července 1945 první test jaderné zbraně v historii, nazvaný Trinity. Hinton se testu zúčastnila a popsala jej těmito slovy:

Hinton byla šokována, když americká vláda o tři týdny později shodila jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki. Opustila Projekt Manhattan a lobbovala u vlády ve Washingtonu za internacionalizaci a mírové využití jaderné energie.

Hinton se rozhodla odcestovat do Číny, inspiroval ji bratr (William H. Hinton, 1919–2004), který poprvé cestoval do Číny v roce 1937 a vrátil se po válce. O svých zkušenostech z této země napsal knihu Fanshen: Documentary of Revolution in a Chinese Village (Fanšen: Dokument o revoluci v čínské vesnici). Popisuje pozemkové reformy v komunisty okupované oblasti severozápadní Číny. Knižně byla vydaná až v roce 1966 po mnoha letech překážek.

V březnu 1948 Joan Hinton skutečně odcestovala do Šanghaje. Pracovala pro Soong Ching-ling, vdovu po prezidentovi Sun Yat-senovi, a snažila se navázat kontakty s čínskými komunisty. V roce 1949 byla svědkem toho, jak komunisté získali kontrolu nad Pekingem.

Po čase se Hinton ze Šanghaje přestěhovala se do Yan'anu v čínské provincii Shaanxi, kde se seznámila s Erwinem Engstem (1919–2003), který pracoval v Číně od roku 1946 jako odborník na dobytek a produkci mléka. Provdala se za něj v roce 1949^[2] a po pěti měsících se přestěhovali do Vnitřního Mongolska, kde pracovali na státním statku a žili skromně ve vesnici Čchun-čchuan bez elektřiny. Kromě rodiny a několika vědců nikdo v USA nevěděl, kde se nacházejí. Manželé měli tři děti, dceru Karen a dva syny Billa a Freda.^[2]

V květnu 1955 se pár a jejich tři malé děti přestěhovali na farmu poblíž Xi'anu v Číně. V dubnu 1966 se rodina přestěhovala do Pekingu, kde na počátku kulturní revoluce pracovali jako překladatelé a redaktoři.^[5] Po roce 1956 Hinton konečně získala trvalý pobyt v Číně, ale rozhodla se ponechat si americké občanství, které považovala za vhodné pro cestování.^[6]

V říjnu 1952 Hinton vystoupila na asijské a tichomořské mírové konference v Pekingu, kde ve svém vystoupení odsoudila svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. To vyvolalo v USA dojem, že je ochotna pomoci Číně s vývojem jaderných zbraní a začala být podezírána ze špionáže.

V roce 1966 Američané Joan Hinton, Erwin Engst, Bertha Sneck a Ann Tomkins podepsali plakát pro kancelář zahraničních expertů v Pekingu s velmi kritickým textem o právech a zacházení s cizinci v Číně. Kopie plakátu byla ukázána Mao Ce-tungovi (1893–1976) a on vydal směrnici, že s revolučními zahraničními experty a jejich dětmi by se mělo zacházet stejně jako s Číňany.

• 

  V roce 1970 Hinton popsala změny, jichž byla svědkem v Číně od začátku ekonomických reforem čínského vůdce Teng Siao-pchinga (1904–1997). Domnívala se, že její socialistický sen se rozpadá, protože velká část Číny přijala kapitalismus.
• V roce 1996 v rozhovoru pro CNN Joan Hinton po téměř 50 letech v Číně uvedla: „Nikdy jsme neměli v úmyslu zůstat v Číně tak dlouho, ale byli jsme příliš uchváceni, než abychom odešli.“^[7]
• V roce 2004 v rozhovoru pro MSNBC popsala nárůst vykořisťování v čínské společnosti. Její kritika ekonomických změn byla Čínou označena za „zradu socialistické věci“.^[6]
• V roce 2005 ve své eseji Druhá supervelmoc Hinton uvedla: „V dnešním světě existují dvě protichůdné supervelmoci. USA na jedné straně a světové veřejné mínění na straně druhé. První vzkvétá ve válce. Druhá požaduje mír a sociální spravedlnost.“
• V letech 2003 až 2011 během války v Iráku proti ní protestovala.
• Do konce života zůstala aktivní v malé komunitě amerických přistěhovalců v Pekingu.

Po smrti svého manžela v roce 2003 žila Hinton sama v Pekingu. Její tři děti se přestěhovaly do Spojených států. Hinton nezměnila své přesvědčení a domnívala se, že by pravděpodobně zůstaly, kdyby Čína byla stále socialistická. Její syn Fred Engst využil svých znalostí Číny a v roce 2007 se přestěhoval zpět do Pekingu, kde pracoval jako profesor na Univerzitě mezinárodního obchodu a ekonomiky.^[8] Hinton zemřela 8. června 2010 v Pekingu. Bylo jí 88 let.^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joan Hinton na anglické Wikipedii.

• Atomová bomba
• Projekt Manhattan
• Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joan Hinton na Wikimedia Commons