Joannis Kapodistrias

Joannis Kapodistrias
1. guvernér Řecka
Ve funkci: 18. ledna 1828 – 27. září 1831
Panovník	Ota I. Řecký
Předchůdce	Viceguvernérský výbor z roku 1827
Nástupce	Augustinos Kapodistrias
Ministr zahraničních věcí Ruského impéria
Ve funkci: 1816 – 1822 společně s Karlem Nesselrodem
Panovník	Alexandr I. Pavlovič
Předchůdce	Nikolaj Rumjancev
Nástupce	Karl Nesselrode
Stranická příslušnost
Členství	Ruská strana
Narození	10. února 1776 nebo 11. února 1776 Korfu
Úmrtí	27. září 1831 (ve věku 55 let) nebo 9. října 1831 (ve věku 55 let) Nauplion
Příčina úmrtí	vražda s rozmyslem
Místo pohřbení	Platytera Monastery
Rodiče	Antonio Maria Capodistria
Příbuzní	Augustinos Kapodistrias, Georgios Kapodistrias a Viaros Kapodistrias (sourozenci)
Alma mater	Padovská univerzita
Profese	politik, diplomat a lékař
Ocenění	Řád bílé orlice (1818) Řád čestné legie (1819) Řád sv. Ondřeje Řád slona Řád sv. Alexandra Něvského … více na Wikidatech
Podpis
Commons	John Capodistria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joannis Antonios Kapodistrias (řecky Ιωάννης Αντώνιος Καποδίστριας; 11. února 1776, Korfu – 9. října 1831, Nauplion) byl řecký politik a diplomat. Byl prvním prezidentem nezávislého řeckého státu (Helénské republiky) v moderní éře. Kapodistrias patří dodnes k řeckým národním hrdinům; v anketě Velcí Řekové roku 2009 obsadil 8. místo.

Vystudoval filozofii a lékařství na univerzitách v Padově a v Benátkách. V letech 1801–1807 vystřídal řadu významných funkcí v tzv. Sedmiostrovní republice (Eptánisos Politía), která byla v jeho éře rusko-tureckým protektorátem (do roku 1807, poté vládu převzali Francouzi). Byl jejím státním tajemníkem, ministrem vnitra a ministrem zahraničních věcí. Roku 1807 vstoupil do diplomatických služeb ruské říše. Byl velvyslancem ve Vídni a Švýcarsku. Vrcholem jeho diplomatické kariéry byl Vídeňský kongres v letech 1814–1815, kde zastupoval ruského cara Alexandra I. Za odměnu byl roku 1816 jmenován státním tajemníkem zahraničních věcí Ruska. Z diplomatických služeb cara odešel po zahájení řeckého povstání (1821), pro něž se mu nepodařilo získat ruskou podporu. Přesídlil do Švýcarska a propagoval řecké zájmy u evropských dvorů. Rovněž za své peníze nakupoval zbraně a posílal je řeckým povstalcům. Roku 1827, po vítězství povstání, byl zvolen prezidentem nezávislého Řecka. Orientoval ho na Rusko, což se nelíbilo Britům, Francouzům ani Bavorům, kteří všichni považovali řecké území za oblast svých zájmů. Zemí proto zmítaly brzy silné vnitřní spory a vypukla občanská válka.

V roce 1831 Kapodistrias nařídil uvěznění Petrose Mavromichalise, beje poloostrova Mani, jedné z nejdivočejších a nejvzpurnějších oblastí Řecka. Tím smrtelně urazil Mavromichalisovu rodinu a 9. října 1831 Kapodistriase zavraždili Mavromichalisův bratr Konstantis a syn Georgios. Vražda se odehrála na schodech kostela sv. Spyridona v Nafpliu.

Kapodistrias vstal časně ráno a rozhodl se pro návštěvu kostela, ačkoli jej sluhové a ochránci přemlouvali, aby zůstal doma. Když došel ke kostelu, uviděl čekající vrahy. Na schodech se k němu Konstantis a Georgios přiblížili. Z nenadání Konstantis vytáhl pistoli a vystřelil. Střela minula a stopy po kulce jsou viditelné na zdi kostela dosud. Pak vytáhl nůž a bodl Kapodistriase do žaludku. Současně Georgios střelil Kapodistriase do hlavy. Generál Fotomaras, který celou scénu sledoval ze svého okna, zastřelil Konstantise, zatímco Georgiosovi se zdařilo uprchnout a skrýt se na francouzském velvyslanectví. Avšak po několika dnech se vzdal (podle jiných zdrojů byl vydán) řeckým úřadům. Porota jej odsoudila k trestu smrti a byl zastřelen popravčí četou. Posledním jeho přáním bylo, aby jej nestřelili do tváře a poslední slova zněla: „Mír, bratři!“.

Ioannise Kapodistriase ve funkci nahradil mladší bratr Augustinos Kapodistrias. Augustinos vládl pouhých šest měsíců, během kterých se země zmítala v chaosu. Následně byl Ota I. Řecký dosazen na trůn v nově zřízeném Řeckém království.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joannis Kapodistrias na Wikimedia Commons
• Heslo na Leccos.com Archivováno 25. 6. 2012 na Wayback Machine.
• Portrét Českého rozhlasu Brno