Jocelyn Bellová Burnellová

Jocelyn Bellová Burnellová
Jocelyn Bellová Burnellová (5. ledna 2023)
Narození	15. července 1943 (81 let) Lurgan
Alma mater	The Mount School (York) (od 1954) Glasgowská univerzita (Desetiletí od 1960 – 1965) Murray Edwards College (1965–1969)
Pracoviště	Otevřená univerzita Univerzitní kolej v Londýně Southamptonská univerzita Univerzita v Bathu
Obory	pulsar a astronomie
Ocenění	medaile Alberta A. Michelsona (1973) J. Robert Oppenheimer Memorial Prize (1978) Beatrice M. Tinsley Prize (1986) Herschelova medaile (1989) docentura Karla G. Janského (1995) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Martin Burnell
Děti	Gavin Burnell
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jocelyn Bellová Burnellová, plným jménem Susan Jocelyn Bell Burnell, rozená Susan Jocelyn Bell (* 15. července 1943 Lurgan, Severní Irsko) je britská astrofyzička, která objevila nový typ hvězdy – pulsar.

Vyrůstala na venkově nedaleko Belfastu v severoirském hrabství Arnagh. Je nejstarší ze čtyř dětí. Její otec byl architekt, který pracoval krátce na Armaghské obsevatoři při návrhu nové budovy planetária. Susan měla příležitost navštěvovat observatoř a tam se začala zajímat o astronomii. Po dosažení základního vzdělání ji rodiče poslali do dívčí internátní školy v anglickém Yorku. Psala anglickému astronomovi Bernardu Lovellovi (1913–2012) na rádiovou observatoř Jodrell Bank v anglickém Cheshire. Žádala ho o radu, jak se stát radioastronomkou. Poradil jí, aby studovala fyziku nebo elektroniku. V roce 1961 se zapsala na univerzitu v Glasgowě, kde v roce 1965 získala bakalářský titul v oboru přírodní filozofie (fyziky).^[1]

Poté přešla na Univerzitu v Cambridgi, kde začala postgraduální studium pro získání titulu PhD. Připojila se k týmu pěti dalších lidí a začala dvouletou práci na stavbě radioteleskopu pro pozorování kvasarů, který v červenci 1967 započal se systematickým prohlížením oblohy. 28. listopadu téhož roku zachytila Bellová Burnellová pulsující rádiový signál. Během půl roku Bellová objevila v různých místech další tři signály, což potvrzovalo, že jde o nový typ hvězdného tělesa. Jeho zdroj byl později identifikován jako neutronová hvězda, pulsar. V únoru 1968 tým zveřejnil výzkumný článek v časopise Nature, ve kterém oznámil objev pulsarů. Ale jen Antony Hewish, její nadřízený a vedoucí zmíněného vědeckého týmu, dostal v roce 1974 za tento objev Nobelovu cenu za fyziku, což kritizoval například Fred Hoyle. Sama Bellová toto rozhodnutí Nobelova výboru později přičítala tehdejšímu všeobecnému názoru na postavení žen ve vědě a jejímu statusu postgraduální studentky. Sám Hewish její zásluhy nikdy nezpochybnil a jejich vztah byl přátelský.^[2] V roce 1968 Bellová obhájila dizertační práci s názvem The Measurement of radio source diameters using a diffraction method (Měření průměrů radiových zdrojů pomocí difrakční metody). V roce 1973 Hewish a Bellová společně převzali medaili A. Michelsona, udělovanou Franklinovým institutem ve Filadelfii. ^[1]

V roce 1969 se stala výzkumnou pracovnicí na universitě v Southamptonu v Anglii. Zabývala se studiem a sledováním vesmíru v oblasti gama záření. Vdala se za svého vrstevníka, absolventa cambridžské univerzity Martina Burella, s nímž seznámila v náboženské společnosti kvakerů. Přijala příjmení Bellová Burnellová. V roce 1973 se narodil syn Gavin a její kariéra v následujících dvaceti letech byla kompromisem mezi vědeckými ambicemi a rodinou. V roce 1993 se manželství rozpadlo.^[1]

V letech 1974–1982 působila jako lektorka a konzultantka na University College London a v Mullardově laboratoři pro vědecký výzkum vesmíru pracovala v oblasti rentgenové astronomie.^[1] Při tom používala dat z britské družice Ariel V. Roku 1982 se stala vedoucí výzkumnou pracovnicí Královské observatoře ve skotském Edinburghu. Ke sledování galaxií používala družice EXOSAT a byla odpovědná za provoz teleskopu na Havaji, pojmenovaném po Jamesi Clerku Maxwellovi. V roce 1991 opustila místo na Královské observatoři a stala se profesorkou fyziky na Open university v Milton Keynes v Anglii. Působila zde až do roku 2001. Byla také hostující profesorkou na Princetonské univerzitě ve Spojených státech a hostující profesorkou astrofyziky na Oxfordské univerzitě. V letech byla 2001–2004 děkankou přírodních věd na Univerzitě v Bathu.

Od roku 2002 do roku 2004 byla prezidentkou Královské astronomické společnosti. V letech 2008–2010 byla prezidentkou Fyzikálního ústavu. V únoru 2014 byla jako první žena zvolena předsedkyní Královské společnosti v Edinburghu, funkci zastávala do roku 2018. V letech 2018–2023 byla prorektorkou univerzity v Dundee.

V roce 1989 jí za objev pulsarů udělila Královská astronomická společnost v Londýně Hershelovu medaili. V následující letech získala řadu dalších vyznamenání od univerzit a vědeckých společností ve Spojeném království i zahraničí (Německo, Francie, USA, Itálie). V roce 2021 ji Královská společnost udělila Copleyho medaili a Královská astronomická společnost zlatou medaili.

V roce 1999 byla jmenována komandérkou Řádu britského impéria (CBE) za služby astronomii a v roce 2007 získala práva nosit titul Dame.

V roce 2018 získala Speciální průlomovou cenu v základní fyzice, finanční odměnu ve výši 3 mil. dolarů vložila do fondu na podporu studia dívek, imigrantů a uprchlíků.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jocelyn Bell Burnell na anglické Wikipedii.

• Vlastníma očima - Encyklopedie vesmíru, 2007, BSP Praha s. r. o. - CD ROM

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jocelyn Bellová Burnellová na Wikimedia Commons