Jod

Jód
 [Kr] 4d10 5s2 5p5
127I
53
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, čísloJód, I, 53
Cizojazyčné názvylat. Iodum
Skupina, perioda, blok17. skupina, 5. perioda, blok p
Chemická skupinaHalogeny
Koncentrace v zemské kůře0,001 - 0,01 ppm
VzhledŠedá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost126,90447
Atomový poloměr140 pm
Kovalentní poloměr139±3 pm
Van der Waalsův poloměr198 pm
Elektronová konfigurace[Kr] 4d10 5s2 5p5
Oxidační číslaVII, V, III, I, -I
Elektronegativita (Paulingova stupnice)2,66
Ionizační energie
První10,084 MJ/mol
Druhá18,459 MJ/mol
Třetí3,18 MJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustavaKosočtverečná
Mechanické vlastnosti
Hustota4933 kg/m3
SkupenstvíPevné
Rychlost zvuku1 270 m/s při 298,15 K m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost0,181 5 W/(m · K) W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání113,7 °C (386,85 K)
Teplota varu184,3 °C (457,45 K)
Skupenské teplo tání1,552 MJ/mol
Skupenské teplo varu4,157 J/moMl
Měrná tepelná kapacita54.44 J/mol·K
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor1,3×107Ω·m (pro 0 °C)
Magnetické chovánídiamagnetické
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
Izotopy
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P
127ITéměř 100%je stabilní s 74 neutrony
129Istopy1,57×107 letβ0,194 MeV129Xe
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Br
TellurIXenon

At

Jod (též jód; z řeckého ιώδης, iódés, „fialový“), chemická značka I,[pozn. 1] latinsky Iodum, je prvek ze skupiny halogenů, tvoří tmavě fialové destičkovité krystalky. Je to důležitý biogenní prvek, jehož přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu.

Vlastnosti

Jod je velmi vzácný[3] prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Byl objeven roku 1811 francouzským chemikem Bernardem Courtoisem. Pochybný je uváděný přírodní výskyt elementárního jodu z italských sopek jako minerálu.[zdroj?!]

Elementární jod je tmavě fialová až černá látka, která za atmosférického tlaku přechází přímo do plynné fáze, sublimuje. Jeho páry mají fialovou barvu a charakteristický dráždivý zápach. Ve vodě se rozpouští velmi slabě, lépe je rozpustný v ethanolu nebo nepolárních rozpouštědlech jako sirouhlík (CS2), tetrachlormethan (CCl4) nebo benzen (C6H6). Je rozpustný ve vodném roztoku jodidu draselného, s kterým tvoří trijodidový anion, tohoto se využívá v jodometrických titracích.

KI + I2 → KI3

V literatuře bývá jod někdy označován jako příklad látky neschopné tát, ale pouze sublimovat. Jod se však může vyskytovat v kapalné fázi v rozmezí 113,7–184,3 °C, lze ji demonstrovat v uzavřené zkumavce s jodem ponořené do glycerolu a ohřevem na teplotu přibližně 140 °C.[4]

Výskyt a výroba

V plynném stavu je jod zbarven do fialova

Na Zemi je jód přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě. Je zde přítomen nejen jako jodid, ale také ve formě jodičnanu. Mineralogicky doprovázejí sloučeniny jodu analogické sloučeniny chloru a bromu, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.

Relativní zastoupení jodu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je jod přítomen v koncentraci 0,1 až 0,5 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina jodu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 0,06 mg/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom jódu připadá 70 miliard atomů vodíku.

Základní surovinou pro výrobu jodu jsou mořské řasy, v jejichž pletivech se jod koncentruje. Oxidací jodidů, obsažených v popelu ze spálených řas, se získá elementární jod, který se rafinuje sublimací, tedy přeměnou látky z pevného do plynného skupenství. V plynném skupenství tvoří molekuly I2

Přírodní výskyt jodu jako minerálu je pochybný. Je uváděn bez dalších podrobnějších informací z Vesuvu a ostrova Vulcano (Liparské ostrovy) v Itálii.

Sloučeniny a využití

Jódová tinktura – jód rozpuštěný v ethanolu

Roztok jodu ve směsi alkohol-voda je nazýván jodová tinktura a slouží v medicíně jako dezinfekční činidlo. Jod a jodid draselný se užívá k přípravě podobně účinkujícího Lugolova činidla. V poslední době se však jako antiseptikum obvykle používá šetrnější a stabilnější jodovaný povidon, což je komplex jodu a polyvinylpyrrolidonu.

Se škrobem stvoří intenzivně zbarvený modrý komplex, který v analytické chemii slouží jako důkaz jodu nebo polysacharidů. Tvorba zmíněného komplexu je využívána jako indikace bodu ekvivalence při jodometrických titracích, při nichž je základní reakcí oxidace thiosíranu sodného roztokem elementárního jódu.

Ve sloučeninách se jod vyskytuje v mocenství I, I+, I3+, I5+ a I7+.

Praktický význam mají pouze některé jeho soli. Například nerozpustný jodid stříbrný, AgI, nachází využití ve fotografickém průmyslu.

amoniakem tvoří jod velmi nestálou sloučeninu, jododusík, NI3, která se v suchém stavu explozivně rozkládá i při velmi slabém podnětu. Její praktické využití spadá spíše do oblasti chemických „žertů“.[5]

Zdravotní významnost

Strukturní vzorec hormonu štítné žlázy – L-thyroxinu
Žena se strumou

Jod patří mezi prvky nezbytné pro vývoj lidského organismu. Je součástí hormonů vylučovaných štítnou žlázou, z nichž nejdůležitější je thyroxin (viz strukturní vzorec). Skupina hormonů štítné žlázy ovlivňuje především vývoj pohybové soustavy a mozku v raných fázích vývoje, a proto může jejich nedostatek negativně ovlivnit inteligenci (kretenismus). Navenek se nedostatek jodu projevuje jako vole neboli struma.

Jod se obtížně stanovuje v krevním oběhu, kde jeho koncentrace je velice nízká a navíc extrémně kolísá podle příjmu potravy. Základní metodou saturace jodem je koncentrace jodu v moči. Umožňuje to fakt, že asi 80 % přijatého jodu se z organizmu vylučuje močí (zbytek v potu, dechu, stolici). Stanovuje se koncentrace jodu v moči (jodurie) v prvním ranním vzorku moči (což je metoda doporučovaná pro epidemiologický průzkum).

Protože jod je přítomen v mořské vodě, jsou mořské ryby a plody moře jeho dobrým zdrojem. Pro vegany jsou dobrými zdroji jodizovaná sůl (ačkoliv u té není snadné zjistit, na jaké úrovni je jodizovaná), mořské řasy a minerální doplňky. Jod je také ve zvýšené koncentraci přítomen v některých minerálních vodách. V současné době se uměle přidává do řady mléčných výrobků (jogurty, mléčné nápoje, mléčné krémy), které jsou pravidelně konzumovány dětmi. Obvykle se jedná o miligramová množství jodistanu sodného, která zajišťují pravidelný přísun potřebného množství jodu pro dospívající organizmus. Jodidové tablety dokáží v případě kritického stupně radiace zabránit poškození štítné žlázy, avšak mohou mít i vedlejší vážné zdravotní důsledky.

Primárně se jod nachází v mořských řasách, ale tam je jeho množství velice proměnlivé (Řasa nori 16 μg/g, wakame 42 μg/g, kombu, nazývaná také kelp, 2 353 μg/g). Více než 90 % jódu v mořských řasách je ve formě rozpustné ve vodě, tedy dobře využitelné lidským organismem. Doporučená denní dávka pro dospělé je 150 μg, pro těhotné ženy 220 μg a pro kojící ženy 290 μg.

Důkaz škrobu

Rozpuštěním jodu v ethanolu vznikne tmavěoranžová jodová tinktura. Po kápnutí tinktury na škrob (stačí rozemletá brambora) by se měl škrob obarvit do modrofialových odstínů.

Zajímavosti

Dnem jodu je 6. březen.

Odkazy

Poznámky

  1. Ve starší české literatuře se lze setkat též se značkou J.[2]

Reference

  1. a b Iodine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. CANOV, Michael. Archaické názvosloví prvků Presla, Jungmanna a Amerlinga v době národního obrození [online]. 2016-04-09 [cit. 2020-03-11]. (viz roky 1860, 1861). Dostupné online. 
  3. https://www.livescience.com/37441-iodine.html
  4. (PDF) The concept of sublimation – iodine as an example. ResearchGate [online]. [cit. 2018-12-05]. DOI: http://dx.doi.org/10.1016/S0187-893X(17)30149-0. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KOUT, Rudolf. Navedení k chemickým pokusům. Ostrava: Knihovna přírody a školy, 1906. 176 s. Kapitola 39, s. 156. 

Literatura

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Heinrich Remy: Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw: Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Levothyroxine 200.svg
Structure of (S)-2-amino-3-(4-(4-hydroxy-3,5-diiodophenoxy)-3,5-diiodophenyl)propanoic acid
Jodova tinkturax.jpg
Fotka jódu rozpuštěná v ethanolu. Vlastní fotografie, volné použití...
Sample of iodine.jpg
Autor: LHcheM, Licence: CC BY-SA 3.0
sample of iodine
IodoAtomico.JPG
Autor: Matias Molnar, Licence: CC BY-SA 3.0
Yodo Sublimandose
Iodine spectrum visible.png
Autor: McZusatz (talk), Licence: CC0
Iodine spectrum; 400 nm - 700 nm