Jodid hořečnatý

Jodid hořečnatý
Model jednotkové buňky
Model jednotkové buňky
Model krystalové struktury
Model krystalové struktury
Obecné
Systematický názevjodid hořečnatý
Sumární vzorecMgI2
Vzhledbílé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS10377-58-9
7790-31-0 (oktahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)233-825-1
PubChem66322
SMILES[Mg+2].[I-].[I-]
InChIInChI=1S/2HI.Mg/h2*1H;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost278,11 g/mol
Teplota tání637 °C (1010 K) (bezvodý)
Teplota dehydratace41 °C (314 K) (oktahydrát)
Hustota4,43 g/cm3 (bezvodý)
2,353 g/cm3 (hexahydrát)
2,098 g/cm3 (oktahydrát)
Rozpustnost ve vodě54,7 g/100 ml (bezvodý, 0 °C)
148 g/100 ml (bezvodý, 18 °C)
81 g/100 ml (oktahydrát, 20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpustný v ethanolu a kapalném amoniaku
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		rozpustný v diethyletheru
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−364 kJ/mol
Standardní molární entropie S°134 J⋅K−1⋅mol−1
Měrné teplo74 J⋅K−1⋅mol−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH315 H319[1]
P-větyP264+265 P280 P302+352 P305+351+338 P321 P332+317 P337+317 P362+364[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid hořečnatý je anorganická sloučenina se vzorcem MgI2, vytvářející také hydráty, MgI2·xH2O. Tato iontová sůl se dobře rozpouští ve vodě.

Použití

Samotný jodid hořečnatý nemá mnoho využití, ale používá se na přípravu sloučenin pro organickou syntézu.

Příprava

Jodid hořečnatý lze získat reakcí oxidu, hydroxidu, nebo uhličitanu hořečnatého s kyselinou jodovodíkovou:[2]

MgO + 2 HI → MgI2 + H2O
Mg(OH)2 + 2 HI → MgI2 + 2 H2O
MgCO3 + 2 HI → MgI2 + CO2 + H2O

Dalším možným způsobem je smíchání práškového jodu s hořčíkem. K získání bezvodého MgI2 je třeba reakci provádět ve zcela suchém prostředí; jako rozpouštědlo lze použít bezvodý diethylether.

Reakce

Jodid hořečnatý je stálý ve vodíkové atmosféře, a to i za vysokých teplot, ale na vzduchu se rozkládá a uvolněným jodem se zabarvuje do hněda. Při zahřívání na vzduchu vytváří oxid hořečnatý.[3]

MgI2 lze zapojit do Baylisových–Hillmanových reakcí, kde se při jeho použití vytvářejí převážně Z-vinylové produkty.[4]

Demethylace některých aromatických methyletherů lze uskutečnit pomocí jodidu hořečnatého v diethyletheru.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnesium iodide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/66322
  2. ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill, 2003. Dostupné online. ISBN 0-07-049439-8. S. 527–528. 
  3. ↑ N. T. M. Wilsmore. Report of the Third Meeting of the Australasian Association for the Advancement of Science. [s.l.]: [s.n.], 1891. Kapitola Note on Magnesium Iodide, s. 116. 
  4. ↑ Lutz-Friedjan Tietze; Gordon Brasche; Kersten Gericke. Domino Reactions in Organic Synthesis. Chemical Reviews. Wiley-VCH, 2006, s. 115–136. ISBN 3-527-29060-5. DOI 10.1021/cr950027e. PMID 11848746. 
  5. ↑ Seiji Yamaguchi; Masahiro Nedachi; Hajime Yokoyama; Yoshiro Hirai. Regioselective demethylation of 2,6-dimethoxybenzaldehydes with magnesium iodide etherate. Tetrahedron Letters. 1999, s. 7363–7365. DOI 10.1016/S0040-4039(99)01411-2. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Magnesium-iodide-xtal-3D-ionic.png

Space-filling model (ionic radii) of part of the crystal structure of magnesium iodide, MgI2.

Crystal structure data from Wyckoff (1963) Crystal Structures - Second Edition, Volume 1. John Wiley, New York.

Image generated in Accelrys DS Visualizer.
Magnesium-iodide-unit-cell-3D-balls.png

Ball-and-stick model of the unit cell of magnesium iodide, MgI2.

Crystal structure data from Wyckoff (1963) Crystal Structures - Second Edition, Volume 1. John Wiley, New York.

Image generated in Accelrys DS Visualizer.