Jodid kademnatý
Jodid kademnatý | |
---|---|
Model struktury jodidu kademnatého | |
Obecné | |
Systematický název | Jodid kademnatý |
Anglický název | Cadmium iodide |
Německý název | Cadmiumiodid |
Sumární vzorec | CdI2 |
Vzhled | bílé až nažloutlé krystalky |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7790-80-9 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 232-223-6 |
Indexové číslo | 048-007-00-8 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 366,21 g/mol |
Teplota tání | 388 °C |
Teplota varu | 796 °C |
Hustota | 5,669 g/cm3 (30 °C) |
Rozpustnost ve vodě | 78,7 g/100 g (0 °C) 81,5 g/100 g (10 °C) 84,8 g/100 g (20 °C) 86,6 g/100 g (25 °C) 88,3 g/100 g (30 °C) 92,3 g/100 g (40 °C) 101,2 g/100 g (60 °C) 112,8 g/100 g (80 °C) 127,8 g/100 g (100 °C) 255 g/100 g (200 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol 176 g/100 g (20 °C) 206,7 g/100 g (25 °C) ethanol 110 g/100 g (20 °C) aceton 41 g/100 g (25 °C) |
Relativní permitivita εr | 22,5 (I) 25,6 (II) |
Měrná magnetická susceptibilita | −4,02×10−6 cm3 g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | hexagonální (I) hexagonální (II) hexagonální (III) |
Hrana krystalové mřížky | modifikace I a= 424 pm c= 685,5 pm modifikace II a= 424 pm c= 1 367 pm modifikace III a= 424 pm c= 2 050 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −203,4 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 56,6 J/g |
Entalpie rozpouštění ΔHrozp | 50,2 J/g |
Standardní molární entropie S° | 161 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −201,5 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,218 J K−1 g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H331 H301 H351 H373 H410 |
R-věty | R23/25, R33, R68, R50/53 |
S-věty | S2, S22, S45, S60, S61 |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jodid kademnatý je anorganická sloučenina kadmia a jodu se vzorcem CdI2. Za běžných podmínek má podobu bílých až nažloutlých krystalů; struktura těchto krystalů je typická pro sloučeniny MX2 se silnými polarizačními účinky.
Použití
Jodid kademnatý se používá v litografii, fotografii, galvanickém pokovování a při výrobě fosforu.[2]
Příprava
CdI2 se připravuje reakcí kovového kadmia, či jeho oxidu, hydroxidu nebo uhličitanu s kyselinou jodovodíkovou. Lze ho získat také zahříváním kadmia s jodem.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium iodide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Cadmium iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
- ↑ GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1501–1503.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodid kademnatý na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for toxic substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for substances hazardous to human health.
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for environmentally hazardous substances