Jodovaný povidon

Jodovaný povidon
Obecné
Systematický název1-ethenyl-2-pyrrolidon, homopolymer, v komplexu s jodem
Triviální názevjodovaný povidon
Ostatní názvyBetadine (obchodní název), PVPI, povidon-jod
Latinský názevPovidonum iodinatum, Iodopovidonum
Anglický názevPovidone-iodine
Německý názevPovidon-Iod
Sumární vzorec(C6H9NO)n·xI
Vzhledžlutohnědý až červenohnědý amorfní prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS25655-41-8
Vlastnosti
Molární hmotnostrůzná
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodovaný povidon (též povidon-jod, Povidonum iodinatum, PVPI) je komplex jodu a polyvinylpyrrolidonu (PVP), rozpustný ve vodě a ethanolu (prakticky nerozpustný v acetonu), s 9 až 12 % uvolnitelného jodu (počítáno na suchou látku)[2]. Za běžných podmínek jde o žlutohnědý až červenohnědý amorfní prášek[3].

Komplex objevili H. A. Shelanski a M. V. Shelanski[4] v Industrial Toxicology Laboratories ve Philadelphii. Uskutečnili testy in vitro, při kterých se prokázaly antibakteriální účinky a zjistilo se také, že je komplex pro myši méně toxický než jodová tinktura. Lidské klinické testy ukázaly, že je tento produkt lepší než jiné jodové přípravky.[5]

Látka byla uvedena na trh v roce 1955 a stala se tehdy všeobecně preferovaným jodovým dezinfekčním přípravkem.[5]

Vlastnosti

PVPI je dobře rozpustný ve vodě, ethanolu, isopropanolu, polyethylenglykolu a glycerolu. V roztoku je mnohem stabilnější než jodová tinktura nebo Lugolův roztok.

Volný jod, který se pomalu uvolňuje z komplexu v roztocích, ničí eukaryotické a prokaryotické buňky jodací lipidů a oxidací sloučenin v cytoplazmě a membránách. PVPI je účinný proti širokému spektru bakterií, virů, hub, prvoků a spor[6]. Pomalé uvolňování jodu z komplexu minimalizuje toxicitu pro buňky savců.

V některých případech PVPI lépe účinkuje ve zředěných roztocích než v koncentrovaných[7].

Použití

Oblast rány ošetřená jodovaným povidonem. Může být aplikována i gáza.
Jodovaný povidon aplikovaný na odřeninu pomocí tamponové tyčinky

Po objevu jodu Bernardem Courtoisem v roce 1811 se tato látka začala široce používat k prevenci a léčbě kožních infekcí a k ošetřování ran. U jodu byla prokázána široká baktericidní účinnost, je účinný i proti kvasinkám, plísním, houbám, virům a prvokům. Nevýhodou je, že vodné roztoky dráždí místo aplikace, jsou toxické a poškozují okolní tkáň. Tyto nevýhody byly překonány objevem a používáním jodovaného povidonu, kde je jod vázán ve formě komplexu a koncentrace volného jodu je velmi nízká. Tento produkt se proto používá jako jodofor.

Navíc se prokázalo, že si bakterie netvoří rezistenci proti PVPI[8], míra senzibilizace na tuto látku je jen 0,7 %[9] a přítomnost různých organických materiálů nemá praktické dopady na účinnost látky[10].

V důsledku toho nachází jodovaný povidon široké uplatnění v medicíně jako chirurgické antiseptikum, pro před- a pooperační čištění kůže, k léčbě a prevenci infekcí v ránách, vředech a popáleninách, k léčbě infekcí proleženin a bércových vředů, v gynekologii pro vaginitidy spojené s kandidovými, trichomonázovými nebo smíšenými infekcemi.

PVPI se připravuje v koncentracích 3 až 10 % ve formě vodného či ethanolového roztoku, spreje, chirurgické lázně, masti nebo tamponů. Je k dispozici bez předpisu pod generickým názvem "jodovaný povidon" (povidon-jod, Povidonum iodinatum, Iodopovidonum) nebo obchodními názvy Betadine, Braunol, (v Česku) Jodisol a řadou dalších.

2,5% pufrovaný roztok PVPI lze použít k profylaxi konjunktivitidy u novorozenců (Ophthalmia neonatorum), která může vést k oslepnutí, zejména je-li způsobena bakteriemi Neisseria gonorrhoeae nebo Chlamydia trachomatis. PVPI se ukázal být pro tento účel velmi vhodným, protože na rozdíl od jiných používaných látek účinkuje i proti plísním a virům (včetně HIV a viru Herpes simplex).[11]

Další možností je využití hydrogelů (na bázi karboxymethylcelulózy, polyvinylalkoholu a želatiny, nebo na bázi zesíťovaného polyakrylamidu) napuštěných PVPI. Tyto hydrogely lze používat pro krytí ran. Míra uvolňování PVPI z hydrogelu silně závisí na jeho složení (s rostoucím podílem CMC/PVA roste, s rostoucím podílem želatiny naopak klesá).[12]

Alternativa

V klinické studii[13] na zhruba 850 pacientech, kdy se porovnávala účinnost dezinfekce kůže pro prevenci pooperačních infekcí (chlorhexidin-ethanol vs. jodovaný povidon), byla četnost infekcí operačního pole významně nižší u skupiny ošetřené ethanolovým roztokem chlorhexidinu než u skupiny s jodovaným povidonem (9,5 % vs. 16,1 %). Tento výsledek se projevil jak u povrchových infekcí (4,2 % vs. 8,6 %), tak u infekcí hlubokých řezů (1,0 % vs. 3,0 %). Z hlediska výskytu infekcí orgánů však mezi skupinami nebyl významný rozdíl (4,4% vs. 4,5 %). Tým provádějící tuto studii předpokládá, že byť mají obě antiseptika širokospektrou antimikrobiální aktivitu, lepší ochranu poskytuje ethanolový roztok chlorhexidinu díky rychlejšímu nástupu účinku, perzistenci (i při vystavení tělesným tekutinám) a určitému reziduálnímu účinku.[14]

Nanotechnologie

Jodovaný povidon se nedávno začal používat také na poli nanotechnologií. Byly vyvinuty aplikace k léčbě ran, kdy se používá rohož z jednostěnných nanotrubic (SWNT) potažených monovrstvou jodovaného povidonu.[15] Již dříve se ukázalo, že polyvinylpyrrolidon (PVP) dokáže obtočit každou jednotlivou nanotrubici a umožnit tak přítomnost vody.[16] Tato rohož z uhlíkových nanotrubic potažených PVPI umožňuje vytvořit elektricky vodivou bandáž a antiseptickými vlastnostmi. Tradičně se PVPI nechává nasáknout do různých materiálů, které se pak přikládají na rány, to však vede ke kontaktnímu poleptání, použijí-li se nadměrné dávky PVPI. Tyto tradiční metody navíc umožňují, aby se PVPI nadměrně uvolňoval do tekutin v ráně. Ovšem uhlíkové nanotrubice brání PVPI uvolňovat se z bandáže ve velkých dávkách a po počátečním uvolnění nadbytku PVPI nastává sekundární pomalé uvolňování jodu z trubic.

Reference

  1. ↑ a b Povidone iodine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ United States Pharmacopeia. www.usp.org [online]. [cit. 2009-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-05. 
  3. ↑ Povidonum iodinatum - Český lékopis 1997
  4. ↑ U.S.patent 2,739,922
  5. ↑ a b Walter Sneader in Drug Discovery: A History, p 68. New York: John Wiley & Sons, 2005
  6. ↑ Povidone-Iodine - Medical Center, University of Maryland. www.umm.edu [online]. [cit. 2009-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-01-18. 
  7. ↑ Increased bactericidal activity of dilute preparations of povidone-iodine solutions. R. L. Berkelman, B. W. Holland, R. L. Anderson. Journal of Clinical Microbiology, 1982
  8. ↑ W.Fleischer and K.Reimer: Povidone-iodine in antisepsis - State of the art, Dermatology,195(Suppl 2),3-9 (1997)
  9. ↑ R.Niedner: Cytotoxicity and sensitization of povidone-iodine and other frequently used anti-infective agents, Dermatology,195(Suppl 2) 89-92 (1997)
  10. ↑ Aplicare: Is Povidone-Iodine (PVP-I) deactivated in the presence of blood and organic material?
  11. ↑ Formulation and Clinical Evaluation of Povidone-Iodine Ophthalmic Drop. www.ijpr-online.com [online]. [cit. 2004-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-09-15. 
  12. ↑ Study of Povidone Iodine Loaded Hydrogels as Wound Dressing Material[nedostupný zdroj]
  13. ↑ Rabih O. Darouiche, M.D. et. al: Chlorhexidine-Alcohol versus Povidone-Iodine for Surgical-Site Antisepsis, New England Journal of Medicine, 362 18-26 (2010)
  14. ↑ Denton GW: Chlorhexidine, Disinfection, sterilization, and preservation 321 (5th ed.) 36 (2001)
  15. ↑ SIMMONS, Trevor. Antiseptic Single Wall Carbon Nanotube Bandages. Carbon. 2009, roč. 47, čís. 6, s. 1561–1564. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-21.  Archivováno 21. 6. 2010 na Wayback Machine
  16. ↑ SIMMONS, Trevor. Large Area-Aligned Arrays from Direct Deposition of Single-Wall Carbon Nanotubes. J. Am. Chem. Soc.. 2007, roč. 129, čís. 33, s. 10088–10089. Dostupné online. DOI 10.1021/ja073745e. 

Související články

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Povidone-iodine na anglické Wikipedii.

Média použitá na této stránce