Johan Wikmanson
| Johan Wikmanson | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Johannes Wichmann |
| Narození | 28. prosince 1753 Stockholm  Švédsko |
| Úmrtí | 10. ledna 1800 (ve věku 46 let) Stockholm Švédsko |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Žánry | opera |
| Povolání | hudební skladatel, varhaník a violoncellista |
| Nástroje | píšťalové varhany a violoncello |
| Manžel(ka) | Sara Christina Een (1782–1800) |
| Děti | Christina Maria Wikmanson |
| Příbuzní | Hertha Westerstrand (vnučka) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johan Wikmanson (28. prosince 1753, Stockholm - 10. ledna 1800, Stockholm) byl švédský varhaník a skladatel.
Biografie
Wikmanson se narodil ve Stockholmu a právě tam také strávil většinu svého života. Byl vynikající varhaník a mnoho let zastával post varhaníka v katedrále Sankt Nikolai kyrka, hlavního stockholmského kostela. Johan Wikmanson byl také výborný violoncellista. Jako většina švédských skladatelů se však nebyl schopen uživit hudbou, a tak si musel vydělávat jako účetní. Zemřel na tuberkulózu roku 1800.
Dílo
Jako skladatel je Wikmanson znám především svými pěti smyčcovými kvartety, všemi publikovanými až po jeho brzké smrti roku 1800. Jeho blízký přítel, Gustav Silverstolpe publikoval na vlastní náklady tři z nich, podle jeho úsudku nejlepší, a označil je jako op. 1. Později dal Silverstolpe právo na jejich vydání známému německému vydavatelství Breitkopf & Härtel, přičemž doufal, že se tímto dostanou Wikmansonovy kvartety do širšího povědomí. To se však nestalo. Od té doby se více než 170 let se neobjevilo žádné nové vydání. Až v sedmdesátých letech 20. století švédská firma Edition Reimers vydala všechny tři kvartety op. 1 a roku 2006 vydavatelství Edition Silvertrust přineslo novou edici Smyčcového kvartetu č. 1 d moll, op. 1.
Není známo kdy přesně Wikmanson tyto kvartety, které Silverstolpe označil za op. 1, napsal. Rozhodně to však nebyla jeho první díla a pravděpodobně to dokonce byly jedny z jeho posledních prací. Mnoho odborníků se domnívá, že právě takzvaný První kvartet byl napsaný v pořadí pátý a zároveň tedy poslední. Potvrzuje to i např. fakt, že tento kvartet Silverstolpe umístil jako první z těch tří nejlepších, které publikoval. Tento postup byl běžný, protože se využívalo toho, že první dílo mohlo zaujmout poslechu dalších skladeb. Nejslabší dílo se obvykle umisťovalo doprostřed a nakonec opět nějaké další velmi vydařené dílo. Kvartety op. 1 byly posmrtně věnovány Haydnovi. Přestože se Wikmanson s Haydnem osobně nesetkal, je jasné, že jeho kvartety dobře znal, včetně Op. 76, publikovaného v roce 1799, rok před jeho smrtí. Haydna tato díla zaujala a snažil se o ně podnítit zájem, ovšem neúspěšně.
Smyčcový kvartet č. 1 má 4 věty: Allegro—Adagio—Minuetto a Allegro. Autor zde prokazuje vysokou znalost výrazových prostředků a možností violoncella a violy. Kritici uvažují o podobnosti s Haydnovými Smyčcovými kvartety op. 64. Asi nejpozoruhodnější větou je Adagio, rázný smuteční pochod, který byl hrán i na Wikmansonově pohřbu. Tato věta může připomínat i pomalou větu z Haydnova Smyčcového kvartetu op. 20, č. 2, jednoho z Haydnových nejznámějších. Finální Allegro přichází s divokou rychlou melodií a překvapivým koncem.
Napsal také dvě opery, Äfventyraren (1791) a Eremiten (1798). Obě měly premiéru ve Stockholmu. [1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Wikmanson na anglické Wikipedii.
- Jonathan Woolf, program notes Archivováno 27. 9. 2011 na Wayback Machine.
- Průvodní text Hanse Eppsteina k nahrávce Johana Wikmansona Stråkkvartetter Op.1 Nr.1-3, Musica Sveciae, 1985
- Část informací na této stránce je na stránkách Edition Silvertrust, která však svolila, aby se tento dokument kopíroval, šířil a modifikoval podle podmínek GNU Free Documentation License.
