Johana Flanderská
| Johana Flanderská | |
|---|---|
| hraběnka z Montfort-l'Amaury a Richmondu a vévodkyně bretaňská | |
 | |
| Narození | 1295? |
| Úmrtí | 1374 Tickhill |
| Manžel | Jan z Montfortu |
| Potomci | Jan IV. Bretaňský Johana |
| Dynastie | Dampierrové |
| Otec | Ludvík I. z Nevers |
| Matka | Jana z Rethelu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johana Flanderská (francouzsky Jeanne de Flandre; 1295? – 1374) byla hraběnka z Montfort-l'Amaury a Richmondu, vévodkyně bretaňská a aktivní účastnice války o bretaňské nástupnictví v tzv. válce dvou Jan.[1] Posledních třicet let svého života strávila zapomenuta na hradě Tickhill.
Život
Byla jedinou dcerou Ludvíka z Nevers a sestrou flanderského hraběte Ludvíka. Roku 1329 byla provdána za Jana z Montfortu, posledního ze synů bretaňského vévody Artura II.
Roku 1341 zemřel Janův starší bratr Jan, kterému se i přes četná manželství nepodařilo zplodit dědice. Ještě před smrtí se pokusil Jana z Montfortu z dědictví vyloučit ve prospěch své kulhavé neteře Johany a jejího zbožného manžela Karla z Blois. Spor o dědictví vyústil v mnoho let trvající válku.
| „ | Ježto po sobě nezanechal přímého potomka, zmocnil se vévodství jeho bratr hrabě Montfort, a to na úkor vévodovy neteře, která se provdala za pana Karla z Blois. Té totiž vévoda při sňatku slíbil, že jí vévodství po jeho smrti připadne. Nicméně hrabě Montfort byl připraven hájit svůj nárok vojenskou silou... | “ |
| — Jean Froissart[2] | ||
Montfortovi se podařilo získat podporu anglického krále Eduarda III. za slib, že od něj přijme Bretaň jako anglické léno. Podpora Anglie mu však nebyla nic platná, Karlovi z Blois se podařilo jej při obléhání Nantes zajmout a nechat uvěznit v Louvru.
Johana se po manželově zajetí ujala jeho věci a přislíbila anglickému králi, že bude moci jednu ze svých dcer provdat za jejího syna, pokud poskytne vojenskou pomoc. Zatímco Jan z Montfortu trávil čas v pařížském vězení, proslavila se jeho žena statečnou obranou obléhaného Hennebontu.
| „ | Při každém útoku bylo vidět paní hraběnku, jak v brnění a v sedle projíždí vzhůru a dolů ulicemi, dodává obyvatelům odvahy a povzbuzuje je ke statečnému odporu... | “ |
| — Jean Froissart[3] | ||
Odhodlaná ubránit Bretaň pro svou rodinu, přesvědčovala své stoupence a oblékla na sebe i zbroj v níž podnikla útok na nepřátelský tábor Karla z Blois a nechala podpálit ležení. Hennebont udržela až do příjezdu posil z ostrovního království.[4]
Roku 1343 došlo k příměří mezi Francií a Anglií a téhož roku se Johana společně se synem uchýlila na dvůr anglického krále Eduarda III. Zde byla prohlášena za duševně chorou a byla internována na hradě Tickhill, kde roku 1374 zesnula.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0. S. 38.
- ↑ FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. S. 6.
- ↑ Kronika stoleté války, str. 29
- ↑ Kronika stoleté války, str. 31
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johana Flanderská na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Joanna of Flanders
Habitants de Nantes prêtent hommage à Jean de Montfort.
Siège de Hennebont (1342)