Johana II. Neapolská

Johana II. Neapolská
	královna neapolská a jeruzalémská
Doba vlády	1414–1435
Korunovace	28. října 1419
Narození	25. června 1371; Zadar, chorvatsko-dalmátské království
Úmrtí	2. února 1435 (ve věku 63 let); Neapol, Neapolské království
Pohřbena	Bazilika sv. Kláry v Neapoli
Předchůdce	Ladislav I. Neapolský
Nástupce	René I. z Anjou
Manželé	Vilém Habsburský; Jakub II. Bourbonský
Dynastie	Dynastie z Drače
Otec	Karel III. Neapolský
Matka	Markéta z Durazza
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johana II. (25. června 1371 Zadar – 2. února 1435 Neapol) byla vládnoucí neapolská královna od roku 1414 do své smrti, kdy vymřel kapetovský rod Anjou. Jako pouhou formalitu používala titul jeruzalémské, sicilské a uherské královny.

Původ

Byla druhorozenou dcerou neapolského krále Karla III. a jeho ženy a zároveň sestřenice Markéty z Durazza.

Manželství

Roku 1401 se provdala za Viléma Habsburského, vévodu korutanského, syna rakouského vévody Leopolda III. Manželství trvající pět let bylo bezdětné a zakončila ho Vilémova smrt. Mladá vdova se poté vydala zpět do slunné Itálie a po bratrově smrti se roku 1414 se stala držitelkou trůnu neapolského a jeruzalémského.

Podruhé se provdala roku 1415 za Jakuba z Bourbonu, hraběte z La Marche († 1438), kterého učinila svým spoluvládcem.^[1] Jakub, toužící po moci, uvěznil Johanu na zámku, odkud byla vysvobozena šlechtou, která Jakuba nejprve uvěznila a následně donutila vzdát se roku 1419 koruny a opustit zemi.

Dědicové

Jelikož byla bezdětná, adoptovala v roce 1421 aragonského krále Alfonse V. Po dvou letech prohlásila adopci Alfonse za neplatnou a místo něho adoptovala Ludvíka III. z Anjou, který však roku 1434 zemřel bezdětný. Johana poté převedla dědická práva na jeho bratra Reného.^[2]

Zemřela roku 1435 a byla pohřbena v bazilice Santa Chiara v Neapoli.^[3]