Johann Baptist Coronini-Cronberg
Johann Baptist hrabě Coronini-Cronberg | |
---|---|
Zemský velitel v Uherském království | |
Ve funkci: 1861 – 1865 | |
Předchůdce | František de Paula z Lichtenštejna |
Nástupce | Bedřich z Lichtenštejna |
Chorvatský bán | |
Ve funkci: 1859 – 1860 | |
Předchůdce | Josip Jelačić |
Nástupce | Josip Šokšević |
Guvernér v Banátu | |
Ve funkci: 1850 – 1859 | |
Předchůdce | Ferdinand von Mayerhofer |
Nástupce | Josip Šokšević |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní zbrojmistr (1860), polní podmaršál (1849), generálmajor 1848 |
Narození | 16. listopadu 1794 Gorizia |
Úmrtí | 26. července 1880 (ve věku 85 let) Šempeter pri Gorici |
Děti | Franz Coronini-Cronberg |
Profese | voják a důstojník |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
Commons | Johann Baptist Coronini-Cronberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Křtitel říšský hrabě Coronini von Cronberg (německy Johann Baptist Karl Alexius Ludwig Coronini Reichsgraf von Cronberg, slovinsky {{{2}}} Ivan Krstnik grof Coronini-Cronberg) (16. listopadu 1794 Gorizia – 26. července 1880 St. Peter bei Gorizia) byl rakouský generál. Byl potomkem staré šlechtické rodiny a v rakouské armádě sloužil od konce napoleonských válek. Několik let sloužil v Itálii a od roku 1836 byl vychovatelem pozdějšího císaře Františka Josefa. Na počátku jeho vlády zastával vysoké funkce ve státní správě, byl guvernérem v Banátu (1850–1859) a bánem v Chorvatsku (1859–1860). V závěru kariéry byl vrchním velitelem v Uhrách (1861–1865). V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1860) a stal se rytířem Řádu zlatého rouna (1862).[1]
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Coronini-Cronberg, který od roku 1687 užíval říšský hraběcí titul. Narodil se jako starší syn hraběte Jana Křtitele Coronini-Cronberga (1761–1847) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky ze Strassolda (1764–1842). Jako kadet vstoupil v roce 1813 do armády a zúčastnil se závěru napoleonských válek v Itálii. V roce 1824 vstoupil do vojenských služeb Modenského vévodství, kde setrval do roku 1831, poté se vrátil do rakouské armády a v roce 1827 byl jmenován c. k. komořím.[2]
V roce 1836 byl přidělen ke dvoru arcivévody Františka Karla a stal se vychovatelem jeho nejstaršího syna, pozdějšího císaře Františka Josefa.[3] Souběžně postupoval v hodnostech (major 1837, plukovník 1843). I když v té době pobýval u císařského dvora ve Vídni, formálně příslušel k 7. pěšímu pluku s velitelstvím Klagenfurtu.[4] V revolučních letech 1848–1849 velel brigádě v Tyrolsku, v roce 1848 byl povýšen na generálmajora a již v roce 1849 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V této hodnosti byl krátce zastupujícím velitelem v Chorvatsku a Slavonsku a v letech 1850–1859 zastával funkci civilního a vojenského guvernéra v Banátu (Srbská Vojvodina a Temešský Banát).[5][6] V roce 1851 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[7] a téhož roku se stal také předsedou Komise pro reformu vojenského školství. Jako banátský guvernér vytvořil na počátku krymské války pozorovací armádní sbor na rusko-turecké hranici. S tímto sborem v roce 1854 obsadil Valašské knížectví, které vyklidil až v roce 1856 na základě podmínek Pařížského míru.[8]
Od července 1859 do června 1860 zastával funkci bána v Chorvatsku.[9][10] Jako nástupce populárního generála Jelačiće byl vnímán jako cizinec, který se odmítal naučit chorvatsky, přitvrdil cenzuru a zakazoval Chorvatům nosit národní kroj. V Chorvatsku byl natolik neoblíben, že již po necelém roce byl z funkce odvolán.[11] V roce 1860 získal hodnost polního zbrojmistra a plánoval odchod do penze, nakonec ale zůstal v aktivní službě a v letech 1861–1865 byl ještě vrchním velitelem v Uhrách se sídlem v Budapešti.[12] Do penze odešel k datu 18. dubna 1865 a poté žil v soukromí na svém rodovém sídle v St. Peter (dnes Šempeter pri Gorici).[13]
Tituly a ocenění
Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu, držitelem Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací a Vojenského záslužného kříže. Několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže řeckého Řádu Spasitele, tureckého Řádu Medžidie I. třídy a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého. V době svého působení v Banátu získal čestné občanství v Temešváru. Od roku 1851 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 6.[14] V roce 1862 získal Řád zlatého rouna.[15]
Zemřel na zámku St. Peter (dnes Šempeter u Gorice) 26. července 1880 ve věku 85 let. Pohřbu o dva dny později se zúčastnila široká veřejnost z okolí, císaře zastupoval generální pobočník Friedrich von Mondel. Sám František Josef navštívil Coroniniho hrob až v letech 1882 a 1900.[16]
Rodina
Během své služby v Modeně se v roce 1828 oženil s italskou šlechtičnou hraběnkou Mariannou Testa-Carcano di Marsciano (1797–1855),[17] která se později stala dámou Řádu hvězdového kříže (1839) a c. k. palácovou dámou (1851).[18] Z jejich manželství se narodil jediný syn František (1830–1901), který se uplatnil v politice a státní správě, byl dlouholetým poslancem a v letech 1879–1881 předsedou poslanecké sněmovny Říšské rady, zastával také funkci zemského hejtmana v hrabství Gorice a Gradiška (1870–1899) a nakonec byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (1897).[19]
Z jeho sourozneců sestra Klementina (1792–1867) byla manželkou generálmajora barona Josefa von Adelstein (1780–1850), další sestra Marie Josefa (1793–1877) se provdala za Aloise Vinzenze von Thinnfeld, prezidenta zemského soudu v Klagenfurtu.[20]
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 645 (heslo Coronini-Cronberg)
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1827; s. 79 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845, Vídeň, 1845; s. 159 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 109 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy Banátu na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums für 1850; Vídeň, 1850; s. 35, 51 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Oesterreich 1868; Vídeň, 1868; s. 123 dostupné online
- ↑ TARLE, Jevgenij Viktorovič: Krymská válka; Praha, 1951; I. díl (s. 558), II. díl (s. 323)
- ↑ Přehled chorvatských bánů na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1859; s. 54, 57 dostupné online
- ↑ Chorvatští bánové v letech 1790–1918 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes für 1864; Vídeň, 1864; s. 76 dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Baptisty Coronini-Cronberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a ocenění in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1862; Vídeň, 1862; s. 81 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 52 dostupné online
- ↑ Pohřeb Johanna Baptisty Coronini-Cronberga dostupné online
- ↑ Johann Baptist Coronini-Cronberg na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Coronini-Cronberg in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1861; Gotha, 1861; s. 178 dostupné online
- ↑ Franz Coronini-Cronberg na webu rakouského parlamentu dostupné online
- ↑ Rodina Coronini-Cronberg in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser auf das Jahr 1865; Gotha, 1865; s. 190–191dostupné online
Literatura
- * Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Coronini-Cronberg s. 332–343 dostupné online
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Johann Graf Coronini-Cronberg (1794-1880) k. k. Feldzeugmeister. Banus von Kroatien. Lithographie von Johann Stadler, 1853
Wappen der Grafen Coronini-Cronberg, 1687
Johann Graf Coronini-Cronberg (1794-1880), k. k. Feldzeugmeister, Ritter des Goldenen Vlieses. Lithographie von Josef Kriehuber, 1853