Johann Engelbrecht

Johann Engelbrecht
Vertikální sluneční hodiny s katendářními hyperbolami, nádvoří zámku v Třeboni, 2009
Narození	1726 neznámé
Úmrtí	13. března 1807 (ve věku 80–81 let) Beroun
Bydliště	Beroun
Povolání	hodinář
Znám jako	Jan Engelbrecht, Ioan Engelbrecht
Choť	Ludmila Spiewaczek
Děti	Anton Engelbrecht
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Engelbrecht (1726 – 13. března 1807 Beroun)^[1] byl hodinář a všestranný řemeslník, autor vertikálních slunečních hodin na zdech klášterů, zámků a usedlostí na území Čech a Moravy, ale také přenosných horizontálních hodin inklinačního a analematického typu v českých i zahraničních sbírkách.

Život

Historii rodiny Engelbrechtů je možné sledovat od poslední čtvrtiny 18. století, kdy v Berouně, mezi sedmiletou válkou a válkou o dědictví bavorské, sídlila část vojenského pluku Karla hr. Callenberga. Johann Engelbrecht býval v tomto pluku hobojistou a odešel z něj roku 1773. Později se seznámil s Josefem Steplingem, ředitelem hvězdárny v Klementinu a s Antonínem Strnadem, se kterými navázal spolupráci. Oba pro něj pravděpodobně navrhovali číselníky a pomáhali mu s astronomickým měřením pro konstrukci slunečních hodin na pevných stanovištích.^[2]

Po smrti Johanna Engelbrechta převzal hodinářskou dílnu jeho nejstarší syn Anton. Dle dochovaných exemplářů slunečních hodin setrval u tradičních konstrukcí, ale v letech 1808–1814 se přestěhoval do Mělníka, kde roku 1831 zemřel.

Sluneční hodiny na pevných stanovištích

Se signovanými vertikálními hodinami J. Engelbrechta je možné se setkat na zámku v Třeboni (s ukazatelem délky dne a noci), na radnici v Litoměřicích (s hyperbolami kalendáře) a v Praze na bývalém velkostatku Cibulka v Praze-Košířích (taktéž s hyperbolami kalendáře).^[3] Engelbrechtovo autorství je také připisováno hodinám na hradě Křivoklát, v Pelhřimově a na statku v Suchomastech u Berouna.^[4]

Množství hodin již zaniklých je známo nyní již jen z literatury.^[5][6]

Inklinační a analematické sluneční hodiny

Svou preciznost a um prokázal specifickou konstrukcí praktických přenosných hodin, jež dokázaly určit pravý sluneční čas s přesností až pěti minut. Sofistikovaná kombinace hodinových rysek na číselníku a hyperbol kalendáře umožňovala jejich použití bez určování světových stran pomocí kompasu.^[2] Složitější modely byly ještě doplněny ryskami pro určování času východu a západu Slunce (tedy českých a babylónských hodin) nebo délky dne a noci.

V českých státních sbírkách jsou zastoupeny například v Národním technickém muzeu, Národním muzeu, Uměleckoprůmyslovém museu, Západočeském muzeu v Plzni, Oblastním muzeu v Mostě, Vlastivědném muzeu v Olomouci. V zahraničí jsou k vidění například v Mnichově, Londýně, Cambridge, Oxfordu, Záhřebu nebo Chicagu.

Velkou vzácností je i existence tištěného manuálu s doporučením J. Steplinga v Muzeu Českého krasu v Berouně.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• FISCHER, Karl. Die Sonnenuhrenmacher Engelbrecht in Beraun. Neu Uhr-macher Zeitung, Ulm, 1963/1
• FISCHER, Karl. Die Uhrmacher in Bohmen und Mahren 1630–1850. Bohemia 9. 1967,s.105-137.
• FISCHER, Karl. Eine Sonnenuhr von Johann Engelbrecht. Alte Uhren. 1979, č. 1,s.21.
• PAŘÍZEK, Patrik. Nové poznatky o hodinách berounských Engelbrechtů. Rozpravy NTM: Z dějin geodézie a kartografie. Praha: Národní technické muzeum, 2015, s. 271-282.
• POLÁK, Bedřich. Nástěnné sluneční hodiny Engelbrechtů. Dějiny věd a techniky, 14, 1981, č. 3, s.157 až 166.
• ZAHRADNÍK, Jiří. Od gnómonu ke slunečním hodinám Engelbrechtů. Minulostí Berounska 9, 2006, s. 225-255. [Obrazový katalog existují-cích slunečních hodin na Berounsku a Hořovicku, s. 250-255.]

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Engelbrecht na Wikimedia Commons
• Katalog přenosných hodin Engelbrechtů
• Vertikální sluneční hodiny J. Engelbrechta v Katalogu slunečních hodin (Astronomický ústav UK)