Johann Georg Hamann

Johann Georg Hamann
Johann Georg Hamann (1730–1788).jpg
Narození27. srpna 1730
Královec
Úmrtí21. června 1788 (ve věku 57 let)
Münster
Místo pohřbeníÜberwasserfriedhof Münster
Povolánífilozof, spisovatel, loutnista, teolog a kunsthistorik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Johann Georg Hamann
Hamannův hrob v Münsteru ('Überwasser-Friedhof')

Johann Georg Hamann (27. srpna 1730 Královec21. června 1788 Münster) byl německý filosof a spisovatel. Citový a mystický styl jeho spisů inspiroval hnutí Sturm und Drang, německou romantiku a S. Kierkegaarda. Někdy se nazývá „mág severu“.

Život

Hamann se narodil v pietistické rodině lázeňského a ranhojiče, v letech 1746-1752 studoval v Královci luterskou teologii, práva, jazyky a filosofii, univerzitu však nedokončil, stal se správcem v Livonsku a soukromě se věnoval studiu. Ve službách bohatého obchodníka z Rigy žil v letech 1756-1758 v Londýně, kde prožil duchovní krizi a osvícení a věnoval se studiu Bible. Pod vlivem G. Bruna, Leibnize, Spinozy a novoplatónismu zdůrazňoval význam Stvoření a Vtělení Božího, jednotu rozumu a smyslů i pojmu a viditelného znaku, v opozici vůči osvícenskému racionalismu – včetně svého přítele Kanta.

Po návratu do Královce uzavřel „sňatek ve svědomí“ s Annou Schumacherovou, s níž měl čtyři děti. Vykonával různá občanská povolání a roku 1762 navázal přátelství s Johannem Gottfriedem Herderem, jehož výrazně ovlivnil. Patrně pro vadu řeči se nestal učitelem a Kant mu zprostředkoval místo u celní správy, kde využil své jazykové znalosti, zároveň mu však zbylo dost času na jeho zájmy. Napsal mnoho recenzí pro Královecký učený časopis a 1787 požádal o penzionování. Pak odjel do Münsteru k Friedrichu Heinrichu Jacobimu, kde také zemřel. Byl pochován na místním hřbitově 'Überwasser-Friedhof'.

Vliv a význam

Hamann je považován za předchůdce hnutí Sturm und Drang a významně ovlivnil Herdera i Goetha, který o něm řekl, že je to jedna z nejbystřejších hlav své doby. Velký vliv měl i na mladého Hegela a zejména na Sørena Kierkegaarda. Jedním z klíčových pojmů jeho myšlení je „jednota protikladů“ (coincidentia oppositorum) Mikuláše Kusánského, jednota těla a duše, rozumu a smyslů, osudu a svobody v životě i v tajemstvích křesťanské víry. Na rozdíl od osvícenců byl Hamann přesvědčen, že vnitřní život člověka není ovládán jasným rozumem, nýbrž probíhá v pološeru „nevědění“ a od spisovatelů i myslitelů vyžadoval „vřelost libovůle“. Jeho vcelku krátké spisy jsou psány dosti temným jazykem a tíhnou k iracionálnímu. Z jeho odkazu pak hojně čerpal i Friedrich Schelling a Ernst Jünger. Stálé pozornosti se těší i jeho spisy o jazyce.

Hlavní díla

  • Sokratische Denkwürdigkeiten (Sókratovské pamětihodnosti), 1759
  • Golgotha und Scheblimini, 1784
  • Metakritik über den Purismus der reinen Vernunft (Metakritika purismu čistého rozumu), 1784

Sebrané spisy, které znovu vyšly v roce 1999, mají 6 svazků.

Citáty

Láska se zakládá na slabostech a nedostatcích.
— V dopise Kantovi 1759.
Kdyby se staří lidé lépe znali, nekrčili by tolik rameny nad dětmi.
Chcete-li mi rozumět, musíte se ptát mne, ne sebe.
—  V dopise Kantovi.
Ošklivost (Ekel) je známka zkaženého žaludku anebo rozmazlené představivosti.
— V dopise Kantovi 1759.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Georg Hamann na německé Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hamanngrab.jpg
Grave of German writer and philosopher Johann Georg Hamann (1730–1788) at Überwasser cemetery in Münster.
Johann Georg Hamann2.jpg
Portrait von Johann Georg Hamann; Stich aus Lavaters Physiognomischen Fragmenten.