Johann Heinrich Schulze

Johann Heinrich Schulze
Narození	12. května 1687 Colbitz
Úmrtí	10. října 1744 (ve věku 57 let) Halle
Alma mater	Univerzita Martina Luthera
Pracoviště	Univerzita Martina Luthera
Obor	chemie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Heinrich Schulze (12. května 1687 Colbitz - 10. října 1744 Halle (Saale)) byl německý polyhistor. Objevil citlivosti solí stříbra na světlo, což později umožnilo vynález fotografie. Byl jedním z nejvýznamnějších vědců zakladatelské éry univerzity v Halle.

Život

Johann Heinrich Schulze se narodil jako syn krejčího. V raném věku se stal polovičním sirotkem a školní docházku absolvoval v letech 1697 až 1704 v sirotčinci Augusta Hermanna Franckeho. V letech 1704 až 1717 studoval medicínu, chemii, filozofii a teologii na univerzitě v Halle.

V letech 1720 až 1732 působil jako profesor na univerzitě v Altdorfu a poté až do roku 1744 na univerzitě v Halle. V Halle působil jako profesor historie a kromě toho měl nárok na případné uvolněné místo na lékařské fakultě. Tuto profesuru získal až po několika letech čekání. Za jeho nejdůležitější úspěch v této oblasti lze považovat to, že založil obor dějiny medicíny. Svým studentům, mezi nimiž byl Johann Joachim Winckelmann, vykládal texty starověkých autorů. Schulze je také považován za důležitého numismatika a svou sbírku mincí využíval i pro akademickou výuku. Jeho sbírka se do značné míry zachovala a tvoří základ Archeologického muzea Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu.

Schulze si vzal za manželku Johannu Sophii Corvinusovou, svatbu měli v Colbitzi v roce 1719. Byl otcem Johanna Ludwiga Schulzeho (1734–1799). Zemřel 10. října 1744 v Halle.

Objev citlivosti solí stříbra na světlo

Schulze jednou položil skleničku s kyselinou dusičnou na okenní parapet osvětlený sluncem. Došlo pak k zabarvení tekutiny. To bylo způsobeno skutečností, že kyselina již byla použita a obsahovala dusičnan stříbrný. Schulze se pokusil experimentálně zjistit příčinu zabarvení. Nebylo jasné, zda je způsobeno tepelným zářením nebo slunečním světlem. Aby mohl vyloučit teplo jako spouštěč jevu, Schulze v roce 1717 zahříval dusičnan stříbrný v peci a zjistil, že neztmavne. Když pak částečně polepil skleněnou lahvičku s dusičnanem stříbrným a vystavil ji slunečnímu záření, pouze odkryté oblasti se po chvíli zbarvily. Polepené oblasti si zachovaly původní barvu. Těmito experimenty Schulze prokázal, že soli stříbra jsou fotocitlivé.

V roce 1719 Schulze publikoval své výsledky v časopise Bibliotheca Novissima Oberservationum ac Recensionum pod názvem Scotophorus pro phosphoro inventus, seu experimentum curiosum de effectu radiorum solárium. Přetisk pod stejným názvem vyšel v roce 1727 v časopise Acta physico-medica v Leopoldině.

Charles-François Tiphaigne de la Roche (1722–1774) si těchto objevů všiml ve svém románu Giphantie (název je anagramem jeho jména) z roku 1760, a uvedl je jako možný způsob fotografování.

Vyznamenání

27. srpna 1721 byl Johann Heinrich Schulz pod akademickou přezdívkou Alcmaeon zvolen členem Leopoldiny. V prosinci 1738 se stal čestným členem Ruské akademie věd v Petrohradě. Od roku 1960 nese jeho jméno Schulze Cove v Antarktidě. Sochařka Heidi Wagner-Kerkhofová z Halle mu vytvořila v roce 1979 bronzovou pamětní medaili.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Heinrich Schulze na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Heinrich Schulze na Wikimedia Commons