Johann Joachim Becher

Johann Joachim Becher
Narození6. května 1635
Špýr
Úmrtíříjen 1682
Londýn
Alma materUniverzita Johannese Gutenberga
Povoláníchemik, ekonom, vysokoškolský učitel a lékař
ZaměstnavatelUniverzita Johannese Gutenberga
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Joachim Becher (6. května 1635 Špýr – říjen 1682 Londýn) byl německý učenec, lékař, alchymista a chemik, ale také ekonom, který je známý zejména díky flogistonové teorii spalování a také jako jeden ze zakladatelů ekonomického směru označovaného jako kameralismus.

Život

Becher se narodil v době třicetileté války. Jeho otec Joachim Becher († 1643) byl ve Špýru protestantským pastorem, matkou byla Anna Margaretha Gaussová. V mládí musel Becher po smrti otce podporovat matku a bratry, ale přesto už od roku 1650 cestoval po Evropě, navštívil Stockholm, Amsterdam a snad i Itálii. Už v roce 1654, ve věku devatenácti let, zahájil svou pozoruhodnou kariéru anonymním vydáním knihy Discurs von der Großmächtigen Philosophischen Universal-Artzney / von den Philosophis genannt Lapis Philosophorum Trismegistus (Diskurz o všemohoucí filozofické a univerzální medicíně od filozofa jménem Lapis Philosophorum Trismegistus).[1]

V roce 1657 se Becher usadil v Mohuči, kde se stal ve věku pouhých 25 let – a jako samouk – v roce 1660 osobním lékařem kurfiřta a arcibiskupa Jana Filipa ze Schönbornu (1605–1673). Ve stejném roce byl zapsán na lékařskou fakultu univerzity v Mohuči a následující rok byl přijat k doktorské zkoušce. Konvertoval k římskokatolické církvi a v roce 1662 se oženil s Marií Veronikou, dcerou vlivného mohučského právníka a lékaře Ludwiga von Hörnigka (1600–1667); i díky němu byl na lékařské fakultě v roce 1663 jmenován profesorem. Zároveň radil Janu Schönbornovi i v ekonomických otázkách, navrhl pro něj policejní předpisy a vypracoval plány plavebních komor, které měly umožnit stavbu kanálu Rýn-Dunaj.

V roce 1664 byl krátce ve službách kurfiřta Karla I. Ludvíka Falckého v Mannheimu. V letech 1664 až 1670 byl lékařem na dvoře bavorského kurfiřta Ferdinanda Marii a od roku 1668 působil také jako bavorský zástupce na císařském dvoře ve Vídni. V té době vzniklo jeho hlavní ekonomické dílo Politischer Discurs.

V roce 1669 ho hrabě Friedrich Kazimír z Hanau (1623–1685) pověřil založením kolonie v Jižní Americe, v oblasti dnešní Guyany. Tento projekt ovšem přesahoval finanční možnosti hanavské župy a skončil značnými dluhy.

Physica subterranea, vydání z roku 1738

Johann Becher v roce 1670 přešel do služeb císaře Leopolda I. Měl silný vliv na jeho hospodářskou, obchodní a zaměstnaneckou politiku, císař jej jmenoval dvorním rádcem a členem obchodní rady. Becher navrhl založení rakousko-indické obchodní společnosti. Od roku 1676 pracoval ve Würzburgu, v letech 1677–1679 v Haarlemu a poté v Anglii jednal s těžebními společnostmi, protože chtěl v Holandsku těžit zlato z mořského písku. Na žádost Ruprechta Falckého, vévody z Cumberlandu, navštívil doly ve Skotsku a později odcestoval do Cornwallu, kde rok žil.

V roce 1681 mu byl v Anglii udělen patent na výrobu uhelného dehtu používaného k ochraně lodí. Zemřel v Londýně v říjnu 1682 a byl tam také pohřben v kostele sv. Martina v polích (St. Martin in the Fields).

Dílo

Johann Joachim Becher byl polyhistor a zabýval se mnoha obory; díky některým aktivitám je někdy označován i jako dobrodruh. Známé jsou zejména jeho práce v oblasti alchymie (či chemie) a v oblasti ekonomie. Navrhl ale také univerzální jazyk, který obsahoval prvky podobné principům strojového překladu, nebo zavedení pěstování brambor v Německu.

Alchymie a chemie

V této oblasti byly Becherovy práce na pomezí alchymie a chemie. Sice publikoval naprosto racionální a pravdivé úvahy o mineralogii (Physica Subterranea), ale současně si byl jistý, že by se díky správným materiálům dokázal zneviditelnit.[2] Podle Bechera byly základními principy vzduch, voda a země. Zemi tvořily tři "zeminy": "terra fluida", dávající látkám prchavost, "terra pinguis", která dodává látkám hořlavost, a "terra lapidea", která dává látkám tavitelnost.[3] V roce 1667 zformuloval poprvé tzv. flogistonovou teorii, týkající se hoření látek, kterou později rozvinul a zpopularizoval Georg Stahl. Ta předpokládala, že všechny spalitelné materiály obsahují zvláštní element (flogiston), který se během spalování uvolňuje. Jeho teze přispěly k rozvoji technologie výroby barokního skla.[4]

Během svého působení ve Vídni navrhl Becher způsob výroby zlata. Přidáním stříbra a dalších přísad do naplaveného písku z vídeňské pánve se mu podařilo získat z tohoto písku zlato; později se ovšem prokázaly, že zlato již bylo jemně rozptýleno v písku a nevzniklo žádným alchymistickým procesem.

Ekonomie

Díky některým projektům v oblasti ekonomie bývá Becher považován za jednoho ze zakladatelů rakouského kameralismu, který oproti merkantilismu kladl důraz nejen na kladnou obchodní bilanci a na významnou roli státu, ale zdůrazňoval také úlohu populačního růstu.

Již v roce 1666 inicioval Becher vytvoření obchodní komise (Kommerzkollegium) ve Vídni. Se svým švagrem Philippem von Hörnigkem (1640–1714) od roku 1673 pracoval ve Vídni na obchodní statistice rakouských a českých zemí.

Pozoruhodný byl jeho projekt "Werkhaus" (Dílna), který navrhl v roce 1666 a byl pak realizován v lokalitě Tabor (v dnešní vídeňské čtvrti Leopoldstadt). Měl to být vzorový podnik slučující různá výrobní a výuková zařízení, která navzájem spolupracovala; cílem bylo podpořit domácí produkci a zaměstnanost. Součástí Werkhausu byla např. manufaktura na zpracování vlny a hedvábí, dílna na výrobu majolikového nádobí nebo dílna na výrobu domácích spotřebičů, ale také velká chemická laboratoř a lékárna. Projekt byl ale po pouhých pěti letech zastaven, mj. ho vnímaly jako ohrožení svého postavení řemeslnické cechy. Werkhaus v roce 1683 při obležení Vídně za Velké turecké války vyhořel a už nebyl obnoven.[5]

V roce 1668 se Becher zasloužil o výstavbu manufaktury na zpracování vlny v Linci (ta v tomto oboru úspěšně působila ještě v první polovině 19. století, kdy bylo kvůli konkurenci českých textilek zpracování vlny nahrazeno zpracováním tabáku).[6]

Některé publikované práce

  • Character, pro notitia Linguarum Universali. Inventum steganographicum hactenus inauditum quo quilibet suam legendo vernaculam diversas imò omnes linguas, unius etiam diei informatione, explicare ac intelligere potest. Ammonius, Frankfurt 1661
  • Institutiones chymicae seu Manuductio ad philosophiam hermeticam. Mohuč 1662
  • Parnassus Medicinalis illustratus. Oder: Ein neues / und dergestalt / vormahln noch nie gesehenes Thier-Kräuter- und Berg-Buch Sampt der Salernischen Schul. Alles in Hoch-Teutscher Sprach / sowol in Ligata als Prosa, lustig und außführlich in Vier Theilen beschrieben und mit Zwölffhundert Figuren gezieret. Görlins, Ulm 1663
  • Politischer Discurs: Von den eigentlichen Ursachen deß Auf- und Ablebens der Städt, Länder und Republicken. 1668
  • Actorum Laboratorii Chymici Monacensis, seu Physicae subterraneae. 2 díly, Frankfurt 1669
  • Epistolae chymicae. Amsterdam 1673
  • Oedipus chymicus, oder Chymischer Rätseldeuter, worinnen Derer verdunckelten Chymischen Wortsätze Urhebungen und Geheimnissen offenbahret und aufgelöset werden. Allen der Artzney und Chymiae-Kunst Beflissenen gar nützlich und nothwendig zu lesen. Auf Begehren, und mit sonderbarem Fleiß aus dem Lateinischen ins Teutsch übersetzet. Frankfurt 1680.
  • Chymischer Glückshafen oder Große Chymische Konkordanz. Frankfurt 1682.
  • Närrische Weißheit Und Weise Narrheit: Oder Ein Hundert so Politische alß Physicalische Mechanische und Mercantilische Concepten und Propositionen. Frankfurt, 1682.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Johann Joachim Becher na německé Wikipedii a Johann Joachim Becher na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Verzeichnis der Professoren der Alten Universität Mainz / bearbeitet von Josef Benzing ; im Auftrag von Präsident und Senat der Johannes Gutenberg-Universität herausgegeben von Alois Gerlich. visualcollections.ub.uni-mainz.de [online]. 1986 [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ BRYSON, Bill. A Short History of Nearly Everything, London: Black Swan, 2003. ISBN 0-552-99704-8; s. 130 (anglicky).
  3. ↑ Historie chemie - studijní materiál. www.ped.muni.cz [online]. [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ MÁDL Martin: Počátky barokního sklářství u Johanna Joachima Bechera, Dějiny a současnost, roč. 23, č. 4, 2001
  5. ↑ HATSCHEK, Hans J. Das Manufakturhaus Auf Dem Tabor in Wien. 1. vyd. Lipsko: Duncker & Humblot, 1886. 123 s. Dostupné online. 
  6. ↑ Archiweb - Tabáková továrna v Linci. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. 

Literatura

  • HASSINGER, Herbert. Becher, Johann Joachim. In: Neue Deutsche Biographie. Berlín: Duncker & Humblot, 1953. Dostupné online. ISBN 3428001826. Svazek 1. S. 689 f. (německy)
  • DÜNNHAUPT, Gerhard. Johann Joachim Becher (1635–1682). In: Personalbibliographien zu den Drucken des Barock. Stuttgart: Hiersemann, 1990. ISBN 3777290130. Svazek 2. S. 428–457. (německy)
  • NEBŘENSKÝ, Zdeněk. Marxismus a česká historiografie: příklad pojmu manufaktura, 1866–1956. Historická sociologie. Karolinum. Roč. 2020, čís. 1, s. 65–86. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jjbecher.jpg
Johann Joachim Becher, German physician and chemist (1635-1682)