Johann Joachim Quantz

Johann Joachim Quantz
Základní informace
Narození30. ledna 1697
Scheden
Úmrtí12. července 1773 (ve věku 76 let)
Postupim
Místo pohřbeníPostupim
Žánrybarokní hudba
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, hudební teoretik, výrobce hudebních nástrojů, flétnista, hobojista, trumpetista a učitel hudby
Nástrojepříčná flétna a hoboj
PodpisPodpis
Webwww.quantz.info
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Joachim Quantz (30. ledna 1697 Oberchedn u Göttingenu – 12. července 1773 Postupim) byl německý flétnista a hudební skladatel.

Život

Johann Joachim Quantz byl na svou dobu zjevem obdivuhodně univerzálním – proslul především jako flétnista, ale i jako skladatel, hudební teoretik a spisovatel a dokonce jako výrobce fléten. Jeho mládí a hudební počátky se podobají osudům tolika jiných hudebníků jeho doby: vzdělával se nejprve u svého strýce, střídal různá místa pobytu a působení a učil se na různé hudební nástroje. Roku 1716 krátce pobyl ve Vídni, kde navštěvoval hodiny kontrapunktu u Jana Dismase Zelenky, jenž byl žákem tamějšího proslulého dvorního skladatele Johanna Josepha Fuxe.

Tentýž rok je důležitým mezníkem Quantzova života – stal se hobojistou v tzv. polské kapele saského kurfiřta a polského krále Augusta II., střídavě působící v Drážďanech a ve Varšavě. Drážďany, sídlo saského dvora, byly zároveň jedním z nejdůležitějších kulturních a hudebních center tehdejší Evropy. Měl tu však málo příležitostí vzdělávat se dál ve hře na hoboj, a proto přešel na příčnou flétnu. Studoval u zdejšího významného virtuóza, Francouze P. G. Buffardina, dělal rychlé pokroky, ale rozhodující, dá se říci celoživotní, vliv měl na jeho interpretační a estetické cítění zdejší houslista J. G. Pisendel. Ve zdejším prostředí měl jedinečnou příležitost poznat různé hudební styly, zejména italský a francouzský. Roku 1723 účinkoval v (na tehdejší podmínky) ohromné kapele, provázející provedení slavné Fuxovy korunovační opery Costanza e fortezza v Praze.

V letech 1724 až 1727 cestoval po Evropě. Byla to především pestrá studijní cesta, která obohatila jeho dosavadní zkušenosti a otevřela cestu k dalšímu osobitému zrání. Nejdříve pobyl v Itálii – ta měla na Quantze rozhodující vliv a sehrála prvořadou roli v jeho pozdější vynikající pověsti i jako východisko při publikování jeho děl. Další lekce Quantz absolvoval v Paříži (i když k francouzskému vokálnímu stylu měl výhrady) a hodně pro něho znamenalo i poznání význačných hudebních center a osobností v Anglii.

Po návratu do Drážďan se Quantz stal řádným členem dvorní kapely. Hned následující rok se dostal ještě s několika dalšími královskými hudebníky do Berlína. Quantz tu vyučoval mladého prince Fridricha hře na flétnu, oba zůstali v úzkém kontaktu i v následujících letech, ale pro Quantze hlavním působištěm zůstaly Drážďany. Teprve roku 1741 (poté, když se roku 1740 Fridrich stal pruským králem), přesídlil Quantz do Berlína a oddal se s plným elánem náročné službě u samotného krále. Pro krále komponoval, byl hlavní osobností královských večerních koncertů, s králem muzicíroval a jen on měl právo kritizovat Friedrichovu hru.

Význam

Quantzova flétna na portrétu Johanna Friedricha Gerharda.

Quantzovo dílo je – právě díky jeho působení a povinnostem – neobyčejně rozsáhlé, i když drtivou většinou žánrově úzké. Psal převážně skladby pro flétnu (sonáty, triové sonáty a koncerty).

Význam J. J. Quantze výrazně zasahuje do dnešní doby. Nikoli jen novým vydáváním jeho skladeb a jejich oživováním, ale i jeho stěžejním teoretickým dílem. Roku 1752 vydal totiž kolosální spis „Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen“ (Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu). Psal jej jako vyzrálý instrumentalista s bohatými zkušenostmi a vpravdě evropským rozhledem. Působil přece v různých kapelách, prošel různým prostředím a zeměmi, ze svého královského žáka si vychoval náročného objednavatele a vůbec byl citlivým a vnímavým pozorovatelem dění kolem sebe. Proto snad ani neudiví, že samotné problematice flétnové hry věnuje zhruba jen osminu z celkového rozsahu knihy. Quantzův "Pokus" je neobyčejně cenným souhrnem praktických pokynů všem instrumentalistům a zpěvákům a pro nás především je cenným zdrojem poznání estetiky galantního stylu v hudbě. Quantz se tu obsáhle vyslovil i k hudební kritice, ke společenské problematice a k mnohému dalšímu. Jeho kompoziční styl byl modifikací pozdně barokního způsobu vyjadřování, zakotveného přibližně v rozmezí třicátých až padesátých let 18. století. Této stylové vrstvě zůstal v podstatě celoživotně věrný, i když v jeho pozdních dílech se objevují prvky raného klasicismu a patrná snaha o motivickou i celkově formální zaokrouhlenost.

Dílo

Quantzův památník v Schedenu.

Johann Joachim Quantz byl velmi plodný skladatel. Úplný katalog Quantzova díla sestavíl H. Augsbach (Johann Joachim Quantz – Thematisch-systematisch Werkverzeichnis, Stuttgart, Carus-Verlag, 1997) Zkomponoval:

  • 230 flétnových sonát
  • 47 triových sonát
  • 24 skladeb pro flétnu sólo
  • 19 skladeb pro 2 až 3 flétny sólo
  • 314 flétnových koncertů
  • 10 jiných orchestrálních skladeb
  • 32 písní
  • 6 flétnových kvartet

V roce 1752 vydal také učebnici s názvem: Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen (Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu). Tuto knihu mají obzvláště v oblibě studenti kteří se učí hrát na barokní příčnou flétnu jako zdroj informací, jak se hrálo v 18. století na tento nástroj.

Literatura

  • Johann Joachim Quantz: Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu (Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen.) 1990, Supraphon, Praha
  • H. Augsbach: Johann Joachim Quantz: Thematisch-systematisch Werkverzeichnis, Stuttgart, Carus-Verlag, 1997
  • Mary A. Oleskiewicz: Quantz's Quartuors and Other Works Newly Discovered, Early Music 31 (2003), pp. 484–505

Externí odkazy

Média použitá na této stránce