Johann Karl Khevenhüller-Metsch

Johann Karl von Khevenhüller-Metsch und Aichelburg
6. kníže z Khevenhüller-Metsch
Ve funkci: 29. listopadu 1877 – 11. září 1905
Předchůdce	Richard z Khevenhüller-Metsch
Nástupce	Antonín Zikmund z Khevenhüller-Metsch
Člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1878 – 1905
Panovník	František Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1872 – 1878
Panovník	František Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1872 – 1878
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	ústavověrný velkostatek
Narození	19. prosince 1839 Ladendorf Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. září 1905 (ve věku 65 let) Riegersburg Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	malárie
Choť	(1871) Eduardina Clam-Gallasová (1851–1925)
Rodiče	Richard Khevenhüller-Metsch (1813–1877) a Antonie Lichnowská (1818–1870)
Příbuzní	Leontina z Khevenhüller-Metsch, Rudolf Khevenhüller-Metsch a Zikmund Maria z Khevenhüller-Metsche (sourozenci)
Commons	Johann Karl Khevenhüller-Metsch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Karl Khevenhüller-Metsch, též Karel von Khevenhüller-Metsch,^[1] Jan kníže Khevenhüller^[2] nebo Johannes von Khevenhüller-Metsch^[3], počeštěně Jan Karel z Khevenhülleru (19. prosince 1839 Ladendorf^[2] – 11. září 1905 Riegersburg^[1][2][3]) byl rakouský šlechtic z rodu Khevenhüller-Metsch, říšský kníže, rytíř Řádu zlatého rouna^[4] a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku 1864 přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. Dne 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu St. Nazaire na loď a 7. prosince připlul do Veracruzu, kde se připojil k 70 tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka Maxmiliána v Mexickém císařství.

Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku.^[5] Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník.^[6]

Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství Komorní Hrádek. Roku 1871 se oženil s českou hraběnkou Eduardinou (Edinou) Clam-Gallasovou^[2], s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat.

Zastával funkci nejvyššího dědičného hofmistra v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do Bejrútu.^[1][2]

V zemských volbách roku 1872 byl za velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky, zvolen na Český zemský sněm.^[7] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.

Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.^[8] Od roku 1878^[9] byl dědičným členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).^[2]. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.

Zemřel v září 1905.^[3] Příčinou úmrtí byla malárie.^[2]. Je pohřben v rodové hrobce Khevenhüllerů (kryptě) na hradě Hardeggu.

• RATZ, Konrad: Maximilian und Juárez: Das Zweite mexikanische Kaiserreich und die Republik. Akademische Druck- und Verlagsanstalt, Wien 1998, stran 940, ISBN 9783201016797 ; s. 287-292, s. 423, pozn. 490.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Karel z Khevenhüller-Metsche na Wikimedia Commons
• Johann Karl Khevenhüller-Metsch na webu rakouského parlamentu