Johann von Kirchbach auf Lauterbach

Johann Ferdinand baron von Kirchbach
Velitel ve Vídni
Ve funkci: 13. ledna 1916 – 1. prosince 1918
Předchůdce	Franz von Wikullil
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 2. armádního sboru
Ve funkci: 24. září 1914 – 6. září 1915
Předchůdce	Blasius von Schemua
Nástupce	Julius Kaiser
Velitel 8. pěchotní divize
Ve funkci: 16. dubna 1910 – 24. září 1914
Předchůdce	Hermann Kövess von Kövessháza
Nástupce	Ludwig von Fabini
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907)
Narození	1858 Brašov
Úmrtí	1920 (ve věku 61–62 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1909)
Příbuzní	Karl von Kirchbach auf Lauterbach (sourozenec)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	vysokoškolský učitel
Commons	Johann von Kirchbach auf Lauterbach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Ferdinand Franz svobodný pán von Kirchbach auf Lauterbach (7. září 1858 Brašov – 3. října 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, na pozici štábního důstojníka vystřídal působení u řady posádek v rakouských zemích, Čechách, Itálii a Uhrách. V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Za první světové války byl velitelem 2. armádního sboru na východní frontě a v roce 1915 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Na podzim 1915 byl ze zdravotních důvodů z fronty odvolán a do konce války zastával funkci velitele posádky ve Vídni (1916–1918). Po zániku monarchie byl penzionován.

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny původem ze SaskaSaska, potomci později žili v různých německých zemích. Johann patřil ke katolické větvi, která žila v Rakousku. Narodil se v Sedmihradsku jako mladší syn c. k. polního podmaršála Hanse Ferdinanda von Kirchbach (1804–1876) a jeho manželky Adelheid, rozené baronky von Riefl (1826–1899).^[1] Johann studval na gymnáziu ve Štýrském Hradci, poté získal vojenskou průpravu na kadetní škole v Sankt Pölten a v letech 1875–1879 absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do aktivní služby vstoupil v roce 1879 jako poručík v okupované Bosně a Hercegovině, v roce 1880 byl přeložen do Liberce. V letech 1883–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl poté zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Souběžně sloužil u pěchotních pluků v Temešváru a Terstu, v roce 1891 byl povýšen na kapitána a působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii (1891–1894), kde vyučoval taktiku.^[2] V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 25. pěší divize ve Vídni, kde setrval i po získání hodnosti podplukovníka (1897),^[3] následně byl od roku 1899 velitelem praporu u 6. pěšího pluku v Budapešti.^[4] V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka a poté působil jako náčelník štábu 14. armádního sboru v Innsbrucku (1900–1906).^[5]

Od roku 1906 byl velitelem 12. pěší brigády v Klagenfurtu a v roce 1907 byl povýšen do hodnosti generálmajora.^[6] Od roku 1908 velel 55. pěší brigádě v Terstu a v roce 1911 byl jmenován polním podmaršálem.^[7][8] V letech 1910–1914 byl velitelem 8. pěší divize v Bolzanu.^[9][10] S touto divizí byl v roce 1914 povolán na východní frontu v rámci 14. armádního sboru arcivévody Josefa Ferdinanda.^[11] Zúčastnil se bitvy u Krašniku a bojů u Lvova. V září 1914 převzal velení 2. armádního sboru.^[12] K datu 16. února 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty^[13] a se svým sborem bojoval v oblasti Volyně. V září 1915 se u něj objevilo vážné onemocnění a byl přeložen do stavu záloh. Počátkem roku 1916 byl znovu povolán do aktivní služby, ale do konce války zastával již jen podružný post velitele ve Vídni.^[14][15] K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován^[16] a zemřel v následujícím roce ve Vídni.

Rodina

V roce 1889 se v Terstu oženil s Valentinou Rablovou (1859–1942), dcerou vládního rady Josefa Rabla. Z jejich manželství se narodil jediný syn Max (*1890), absolvent Tereziánské vojenské akademie a později major rakouské armády.^[17][18]

Jeho starší bratr Karl von Kirchbach (1856–1939) sloužil také v c. k. armádě, uplatnil se jako vojevůdce za první světové války, dosáhl hodnosti generálplukovníka (1916) a získal titul hraběte (1917).

Tituly a ocenění

Od narození užíval titul barona, který předkové získali v roce 1708 ve Švédsku. V Rakousku-Uhersku získal titul svobodného pána spolu s bratrem Karlem v roce 1909.^[19] Jako velitel ve Vídni byl v roce 1916 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[20] Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.^[21]

• Vojenský záslužný kříž (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1913)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915)
• Vojenská záslužná medaile (1916)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1918)

Zahraničí

• Řád červené orlice III. třídy (Německo, 1896)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko, 1897)
• rytířský kříž Danebrožského řádu (Dánsko, 1900)
• Řád lva a slunce III. třídy (Persie, 1900)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (Španělsko, 1906)
• Řád lva a slunce II. třídy (Persie, 1906)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
• Řád sv. Alexandra I. třídy (Bulharsko, 1918)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1918)

Odkazy

Reference

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 179–180 (heslo Johann von Kirchbach) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann von Kirchbach auf Lauterbach na Wikimedia Commons
• Johann von Kirchbach auf Lauterbach in: Österreichisches Biographisches Lexikon
• Johann von Kirchbach auf Lauterbach na webu valka.cz