Johannes Bobrowski

Johannes Bobrowski
Narození9. dubna 1917
Sovětsk
Úmrtí2. září 1965 (ve věku 48 let)
východní Berlín
Příčina úmrtíperitonitida
Místo pohřbeníEvangelischer Friedhof Berlin-Friedrichshagen
Povolánívoják, básník, překladatel, lektor, spisovatel, prozaik a redaktor
Žánrpoezie a próza
OceněníCena Heinricha Manna (1965)
cena Charlese Veillona v německém jazyce (1965)
F.-C.-Weiskopf-Preis (1967)
Politická příslušnostKřesťansko-demokratická unie
Manžel(ka)Johanna Bobrowski
DětiJuliane Bobrowski
Adam Bobrowski
Justus Bobrowski
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johannes Konrad Bernhard Bobrowski (9. dubna 1917, Tylže[1][2] – 2. září 1965, Berlín, NDR[1][2]) byl německý básník a prozaik.

Život

Pamětní deska na domě čp. 80 v Zimmerstraße, Berlin-Mitte

Narodil se v Tylži (dnešním Sovětsku) na pomezí bývalého Východního Pruska a Litvy do rodiny železničního úředníka Gustava Bobrowského (1890–1973) a jeho manželky Johanny Elisabethy Hedwigy, rozené Witzke (1894–1976).[1][3] V letech 1925–1928 žila rodina poblíž Rastenburgu (pol. Kętrzyn), od roku 1928 pak v Královci.[1] Léto zpravidla trávil u příbuzných v oblasti tzv. Memelska (něm. Memelland, lit. Klaipėdos kraštas), krajině, která se výrazně vtiskla do jeho paměti a tím i pozdější literární tvorby.[1] V Královci Bobrowski navštěvoval gymnázium Altstadt/Kneiphof.[1] V té době se též naučil hrát na varhany. Po maturitě (1937) chtěl studovat dějiny umění v Berlíně, nejdříve však musel splnit povinnou dvouletou vojenskou službu, kterou započal v listopadu 1937 u zpravodajského oddílu v Královci.[4] Války se účastnil už od přepadení Polska, postupně byl staciován v Polsku, Francii a Rusku.[1] Roku 1945 upadl do sovětského zajetí, které strávil především v lágrech v Donbasu.[1] Propuštěn byl až roku 1949 po absolvování převýchovy na Antifa-Zentralschule v Talize u Gorkého.[1] V 50. letech pracoval jako nakladatelský redaktor ve východním Berlíně, nejprve v nakladatelství Lucie Groszer, od roku 1959 v nakladatelství Union.[1][2]

Zemřel 2. září 1965 v nemocnici v berlínské části Köpenick na následky zánětu slepého střeva.[2][5]

Dílo

„Myslím si, že jeho jméno bude v budoucích dějinách německé literatury situováno v blízkosti jmen Trakl, Huchel, Paul Celan, Nelly Sachsová. U všech těch jmen se snadno najdou východoevropské spjatosti. ... V době přemíry chladného odstupu a konstrukce a stranou efemérních poetických mód vstoupil s Bobrowským do německé literatury opět básník, který se netají svou citovou angažovaností, venkovský člověk se vztahem k určité krajině, ba prakrajině, barvité a sugestivně zalidněné.“
Ludvík Kundera, 1965[6]

Básně začal psát během 40. let. Nejprve vycházely pouze časopisecky, ty vůbec první ještě za války v časopise Das innere Reich (1943/44. č. 4. str. 351–354). Tyto rané ódy, inspirované válkou zpustošenou severoruskou krajinou, jsou formálně ještě velmi sevřené, pozdější texty už pracují s podstatně volnějšími rytmickými schématy.[1]

Po válce publikoval zejména v literárním časopise Sinn und Form, který v té době redigoval významný východoněmecký básník Peter Huchel. Výrazněji na sebe Bobrowski upozornil na přelomu 50. a 60. let, kdy dostal pozvánku na jeden ze sjezdů Skupiny 47 (Gruppe 47) a ihned zaujal. Záhy mu vyšla v obou německých státech souběžně první básnická sbírka - Sarmátský čas (Sarmatische Zeit, 1961), kterou brzy následoval druhý svazek Proudy země stínů (Schattenland Ströme, 1962 v SRN, 1963 v NDR).[2]

Jako prozaik se Bobrowski představil roku 1964 románem Levinův mlýn. Čtyřiatřicet vět o mém dědečkovi (Levins Mühle. 34 Sätze über meinen Großvater, česky 1966). Tento román, zasazený do 70. let 19. století, mapuje spor dvojice mlynářů, z nichž jeden, ten bohatší, je zmíněným dědečkem z názvu románu. Druhý mlynář - Levin - je židovského původu. Až posmrtně vyšel Bobrowského druhý román Litevské klavíry (Litauische Claviere, česky 1979).

Ocenění

Hrob Johannese Bobrowského
  • 1962 - Cena Almy Johanny Koenig (Alma-Johanna-Koenig-Preis)[1]
  • 1962 - Cena Skupiny 47 (Preis der Gruppe 47)[1]
  • 1965 - Cena Heinricha Manna (Heinrich-Mann-Preis)[1]
  • 1965 - Cena Charlese Veillona (Charles-Veillon-Preis)[1]
  • 1967 - Cena F. C. Weiskopfa (F.-C.-Weiskopf-Preis), udělena posmrtně[1]

Odkaz

V letech 1992 až 1998 byla udělována Medaile Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Medaille).

Roku 2000 vznikla v Berlíně Společnost Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Gesellschaft).

Přehled děl

Bobrowski, Johannes. Wer mich und Ilse sieht im Grase (1964)

Jednotlivá vydání (výběr)

  • Sarmatische Zeit. Gedichte. Stuttgart (západní vydání), Berlin (východní vydání) 1961.
  • Schattenland Ströme. Gedichte. Stuttgart (západní vydání) 1962, Berlin (východní vydání) 1963.
  • Levins Mühle. 34 Sätze über meinen Großvater. Roman. Berlin (východní vydání) 1964, Frankfurt a.M. (západní vydání) 1964.
  • Boehlendorff und Mäusefest. Erzählungen. Berlin (východní vydání, kompletní vydání) 1965.
  • Boehlendorff und andere. Erzählungen. Stuttgart (západní vydání, 1. část) 1965.
  • Mäusefest und andere Erzählungen. Berlin (západní vydání, 2. část) 1965.
  • Litauische Claviere. Roman. Berlin (východní vydání) 1966, Berlin (západní vydání) 1967.
  • Wetterzeichen. Gedichte. Berlin (východní vydání) 1966, Berlin (západní vydání) 1967.
  • Der Mahner. Erzählungen und andere Prosa aus dem Nachlaß. Berlin (východní vydání) 1967, Berlin (západní vydání) 1968.
  • Im Windgesträuch.Gedichte aus dem Nachlaß, vybral a k vydání připravil Eberhard Haufe. Berlin (východní vydání) 1970, Berlin (západní vydání) 1970.
  • Bernd Jentzsch (ed.): Poesiealbum 52, básně, s grafikami Gerharda Altenbourga. Berlin (NDR) 1972.
  • Literarisches Klima – Ganz neue Xenien, doppelte Ausführung, doslovem opatřil Bernd Leistner, ilustroval Klaus Ensikat. Berlin (východní vydání) 1977, Stuttgart (západní vydání) 1978.

Sebrané spisy

  • Gesammelte Werke in sechs Bänden, sest. Eberhard Haufe, Union Verlag, Berlin (NDR) 1987 (vyšly pouze první čtyři svazky).
  • Gesammelte Werke in sechs Bänden (znovuvydání Gesammelte Werk doplněné o dva svazky komentářů):
Bd. 1 Die Gedichte, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1998, ISBN 3-421-06354-0.
Bd. 2 Gedichte aus dem Nachlaß, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1998, ISBN 3-421-06355-9.
Bd. 3 Die Romane, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1999, ISBN 3-421-06356-7.
Bd. 4 Die Erzählungen, Vermischte Prosa und Selbstzeugnisse, sest. Eberhard Haufe, Stuttgart 1999, ISBN 3-421-06357-5.
Bd. 5 Erläuterungen der Gedichte und der Gedichte aus dem Nachlaß, připr. Eberhard Haufe, Stuttgart 1998, ISBN 3-421-05166-6.
Bd. 6 Erläuterungen der Romane und Erzählungen, der Vermischten Prosa und der Selbstzeugnisse, připr. Holger Gehle. Stuttgart 1999, ISBN 3-421-05173-9.

Překlady do němčiny

  • Konstantin Biebl: Die Javanerin spricht. Javanerinnen, in: Ludvík Kundera / Franz Fühmann (eds.): Die Glasträne. Tschechische Gedichte des 20. Jahrhunderts. Berlin, DDR (Volk und Welt) 1964. Přetištěno in: Konstantin Biebl: Poesiealbum 117. Berlin, DDR (Neues Leben) 1977.
  • Boris Pasternak: Geliebte – du Abgrund. Ein Geheimnis. Nicht berühren, in: Edel Mirowa-Florin / Leonhard Kossuth (eds.): Zwei und ein Apfel. Russische Liebesgedichte. Berlin, DDR (Kultur und Fortschritt) 1965.
  • Samuil Marschak: Das Tierhäuschen. Eine Verserzählung. Berlin, DDR (Kinderbuchverlag) 1967.

Editorská činnost

  • Gustav Schwab: Die schönsten Sagen des klassischen Altertums, sest. Johannes Bobrowski. Altberliner Verlag, Berlin 1954.
  • Wer mich und Ilse sieht im Grase. Deutsche Poeten des 18. Jahrhunderts über die Liebe und das Frauenzimmer, sest. a doslovem opatřil Johannes Bobrowski. Berlin 1964.
  • Hans Clauerts wunderseltsame, abenteuerliche und unerhörte Geschichten, kurzweilig und sehr lustig zu lesen, vybral a převyprávěl Johannes Bobrowski podle knihy Bartholomäuse Krügera, městského písaře trebbinského, s ilustracemi Peter-Michaela Glöcknera. Berlin 1983.

Korespondence

  • Eberhard Haufe (ed.): Johannes Bobrowski – Peter Huchel. Briefwechsel. Marbach 1993, ISBN 3-933679-10-9.
  • Peter Röske (ed.): „als wär es für mich gemalt“. Johannes Bobrowski – Albert Ebert. Briefe. Galerie der Berliner Graphikpresse, Berlin 1998, ISBN 3-9803644-4-5.
  • Jochen Meyer (ed.): Johannes Bobrowski – Michael Hamburger: „Jedes Gedicht ist das letzte“. Briefwechsel. Doslovem opatřil Ingo Schulze. Marbach 2004, ISBN 3-937384-03-0.

Přehled děl v češtině

(řazeno chronologicky od nejstaršího známého vydání)

  • [Das Holzhaus über der Wilia], přeložil Ludvík Kundera, in: Host do domu, č. 6, červen 1961
  • [Kaunas 1941. Die Heimat des Malers Chagall. Vogelstraßen 1957], in: Světová literatura, č. 4, červenec 1961, str. 63-64, 75-76 a 83-84
  • [Dorfstraße], přeložil Ludvík Kundera, in: Almanach Klubu čtenářů, Praha, 1961, str. 38
  • Zpráva [Bericht], přeložil Ludvík Kundera, in: Literární noviny, roč. 12, č. 41, 12. října 1963, str. 9, online zde
  • Petr Bezruč [báseň], přeložil Ludvík Kundera, in: Literární noviny, roč. 14, č. 37, 11. září 1965, str. 11, online zde
  • Levinův mlýn. Čtyřiatřicet vět o mém dědečkovi, přeložil Rio Preisner, verše přeložil Josef Suchý, Praha: Mladá fronta, 1966
  • Znamení popela, z něm. originálů Sarmatische Zeit a Schattenland Ströme vybral a přeložil Josef Hiršal, doslovem opatřili J. Hiršal a Bohumila Grögerová, Praha: Odeon, 1967
  • Litevské klavíry, z něm. orig. Litauische Claviere a Boehlendorff und Mäusefest přeložil Jiří Votava, předmluvou opatřila Marie Dvořáková, Praha: Odeon, 1979
  • dosud nezjistěné básně, in: Vlaštovky světla. Antologie lyriky NDR, z něm. originálů vybral, uspořádal, přeložil, doslov s údaji o autorech a ediční poznámku napsal Josef Suchý, Praha: Práce, 1983
  • Tanečník Malige [výbor povídek], uspořádal a doslov napsal Luboš Příhoda, z něm. přeložili L. Příhoda a Jiří Votava, Praha: Vyšehrad, 1989
  • Obětní kámen, z německých originálů vybrali, přeložili a doslov napsali Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, Studnice: Opus, 2000
  • Tři básně Johannese Bobrowského [tj. Slovo člověk, jako slovíčko, Město (Berlín, 13. 11. 1963) a Petr Bezruč], přeložil Roman Kopřiva, in: Tvar, č. 20/2015, 3. prosince 2015, str. 7

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p LEISTNER, Bernd. Johannes Bobrowski. In: KRAFT, Thomas. Lexikon der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur seit 1945. München: Nymphenburger, 2003. ISBN 3-485-00989-X. S. 137–139.
  2. ↑ a b c d e KOSLER, Hans Christian; TÖTEBERG, Michael. Johannes Bobrowski. In: Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Richard Boorberg Verlag GmbH, Munzinger-Archiv GmbH Dostupné online. (německy)
  3. ↑ GAJEK, Bernhard; HAUFE, Eberhard. Johannes Bobrowski. Chronik - Einführung - Bibliographie. Frankfurt am Main, Bern, Las Vegas: Peter Lang, 1977. S. 7. 
  4. ↑ GAJEK, Bernhard; HAUFE, Eberhard. Johannes Bobrowski. Chronik - Einführung - Bibliographie. Frankfurt am Main, Bern, Las Vegas: Peter Lang, 1977. S. 12. 
  5. ↑ GRÖSCHNER, Annett. Unser treuer sarmatischer Freund. Welt [online]. 2015-09-02 [cit. 2016-11-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ KUNDERA, Ludvík. [Medailonek Johannese Bobrowského]. Literární noviny. 1965, roč. 14, čís. 37, s. 11. Dostupné online. 

Literatura

(řazeno alfabeticky)

  • LEISTNER, Bernd. Johannes Bobrowski. In: KRAFT, Thomas. Lexikon der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur seit 1945. München: Nymphenburger, 2003. ISBN 3-485-00989-X. S. 137–139.
  • DVOŘÁKOVÁ, Marie. Krajina a čas v díle Johannese Bobrowského [předmluva]. In: BOBROWSKI, Johannes. Litevské klavíry. Praha: Odeon, 1979.
  • KUNDERA, Ludvík. [Medailonek Johannese Bobrowského]. Literární noviny. 1965, roč. 14, čís. 37, s. 11. Dostupné online. 
  • Kompletní bibliografie (více než 1000 hesel) na stránkách Společnosti Johannese Bobrowského Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce