John-Patrick Smith
John-Patrick Smith | |
---|---|
John-Patrick Smith na French Open 2019 | |
Přezdívka | JP, J-Man[1] |
Stát | Austrálie |
Datum narození | 24. ledna 1989 (34 let)[2] |
Místo narození | Townsville, Austrálie[2] |
Bydliště | Townsville, Austrálie[2] |
Výška | 188 cm[2] |
Hmotnost | 84 kg[2] |
Profesionál od | 2012 |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 647 946 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 5–22 |
Tituly | 0 ATP, 2 challengery, 3 Futures |
Nejvyšší umístění | 108. místo (28. září 2015) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2013, 2020) |
French Open | 2. kolo kvalifikace (2015) |
Wimbledon | 1. kolo (2015, 2018) |
US Open | 1. kolo (2015, 2017) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 76–102 |
Tituly | 1 ATP, 27 challengerů, 6 Futures |
Nejvyšší umístění | 52. místo (11. září 2017) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2021) |
French Open | 1. kolo (2013, 2018, 2019, 2021, 2023) |
Wimbledon | 2. kolo (2013, 2014, 2017, 2019, 2021, 2022) |
US Open | čtvrtfinále (2017) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2019) |
Wimbledon | 1. kolo (2017, 2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 5. listopadu 2023
John-Patrick Tracey Smith (* 24. ledna 1989 Townsville, Queensland) je australský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal 5 titulů ve dvouhře a 34 ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2015 na 108. místě a ve čtyřhře pak v září 2017 na 52. místě. Trénuje ho Cameron Whiting. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval na 6. příčce.[2]
Na grandslamou si zahrál po boku krajanky Astry Sharmaové finále smíšené čtyřhry Australian Open 2019, z něhož odešli poraženi od česko-americké dvojice Barbora Krejčíková a Rajeev Ram.[4] Na Australian Open 2020 poté vypadli v semifinále. V mužské čtyřhře se probojoval s Nicholas Monroem do čtvrtfinále US Open 2017 a v páru s Matthewem Ebdenem do téže fáze Australian Open 2021.
V letech 2007–2011 vystudoval ekonomii na University of Tennessee, za níž hrál mezi roky 2008–2011 univerzitní tenis. V celostátním žebříčku Intercollegiate Tennis Association vystoupal na 1. místo ve dvouhře i čtyřhře. Jako druhý hráč historie, po pozdější deblové světové jedničce Ricku Leachovi, byl ve dvouhře i čtyřhře zařazen do tzv. All-American („týmu hvězd“) ve všech čtyřech ročnících, do nichž zasáhl.[1]
Tenisová kariéra
V soutěžích událostí okruhu ITF debutoval v květnu 2007, když na turnaji v Edinburghu s dotací 15 tisíc dolarů zasáhl do dvouhry. V úvodním kole podlehl Britovi Matthewovi Smithovi, jenž figuroval v osmé stovce klasifikace.[3] Během července 2011 získal první singlový titul ITF v Tulse poté, co ve finále deklasoval Američana Chrise Wettengela. Premiérovou trofej na challengerech si odvezl z červencového Nielsen Pro Tennis Championships 2012 v illinoiské Winnetce. Do závěrečného duelu postoupil přes Ukrajince Sergeje Bubku. V boji o titul pak zdolal litevského hráče Ričardase Berankise z druhé světové stovky až v tiebreaku rozhodující sady.[5][3]
V rámci série Masters debutoval na březnovém BNP Paribas Open 2014 v Indian Wells, kde v prvním kole podlehl Nizozemci Robinu Haasemu. První zápas dvouhry na okruhu ATP Tour vyhrál během červencového Hall of Fame Tennis Championships 2015 v Newportu, když vyřadil světovou pětadvacítku Bernarda Tomika.[6] Následně prošel až do semifinále, v němž nestačil na Američana Rajeeva Rama z druhé stovky žebříčku.[5]
Do premiérového finále na túře ATP postoupil s krajanem Mattem Reidem ve čtyřhře Hall of Fame Tennis Championships 2017, v němž podlehli pákistánsko-americkým turnajovým jedničkám Ajsámu Kúrešímu a Rajeevu Ramovi.[7] První trofej získal v deblové soutěži B&T Atlanta Open 2018, do níž nastoupil s Američanem Nicholasem Monroem. Ve finále přehráli druhé nasazené Ryana Harrisona s Ramem.[8]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Australian Open 2012 po obdržení divoké karty od organizátorů. V úvodním kole však s krajanem Gregem Jonesem nenašli recept na pozdější vítěze Leandra Paese s Radkem Štěpánkem. Singlovou soutěž na majorech si poprvé zahrál na Australian Open 2013.[5]
Finále na Grand Slamu
Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2019 | Australian Open | tvrdý | Astra Sharmaová | Barbora Krejčíková Rajeev Ram | 6–7(3–7), 1–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 5 (1–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | červenec 2017 | Newport, Spojené státy | tráva | Matt Reid | Ajsám Kúreší Rajeev Ram | 4–6, 6–4, [7–10] |
Finalista | 2. | únor 2018 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Nicholas Monroe | Jack Sock Jackson Withrow | 6–4, 4–6, [8–10] |
Vítěz | 1. | červenec 2018 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý | Nicholas Monroe | Ryan Harrison Rajeev Ram | 3–6, 7–6(7–5), [10–8] |
Finalista | 3. | únor 2021 | Singapur, Singapur | tvrdý (h) | Matthew Ebden | Sander Gillé Joran Vliegen | 2–6, 3–6 |
Finalista | 4. | leden 2022 | Puné, Indie | tvrdý | Luke Saville | Ramkumar Ramanathan | 7–6(12–10), 3–6, [6–10] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda |
---|
Challengery (2 D; 27 Č) |
Futures (3 D; 6 Č) |
Dvouhra (5 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | července 2011 | Tulsa, Spojené státy | tvrdý | Chris Wettengel | 6–1, 6–0 |
2. | května 2012 | Vero Beach, Spojené státy | antuka | Pedro Zerbini | 6–2, 6–0 |
3. | července 2012 | Winnetka, Spojené státy | tvrdý | Ričardas Berankis | 3–6, 6–3, 7–6(7–3) |
4. | srpna 2013 | Winnipeg, Kanada | tvrdý | Ante Pavić | 3–6, 6–4, 6–3 |
5. | března 2015 | Drummondville, Kanada | tvrdý (h) | Frank Dancevic | 6–7(11–13), 7–6(7–3), 7–5 |
Čtyřhra (34 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | červenec 2011 | Innisbrook, Spojené státy | antuka | Benjamin Rogers | Jeff Dadamo Austin Krajicek | 7–6(7–3), 6–3 |
2. | červenec 2011 | Tulsa, Spojené státy | tvrdý | Benjamin Rogers | Nick Papac Rudolf Siwy | 6–2, 6–3 |
3. | říjen 2011 | Laguna Niguel, Spojené státy | tvrdý | Benjamin Rogers | Jaoki Išii Juiči Itó | 6–3, 7–6(7–3) |
4. | únor 2012 | Burnie, Austrálie | tvrdý | John Peers | Divij Šaran Višnu Vardhan | 6–2, 6–4 |
5. | únor 2012 | Caloundra, Austrálie | tvrdý | John Peers | John Paul Fruttero Raven Klaasen | 7–6(7–5), 6–4 |
6. | březen 2012 | Gatineau, Kanada | tvrdý (h) | Devin Britton | Andrei Dăescu Florin Mergea | 5–7, 6–3, [10–5] |
7. | duben 2012 | León, Mexiko | tvrdý | John Peers | César Ramírez Bruno Rodríguez | 6–3, 6–3 |
8. | květen 2012 | Vero Beach, Spojené státy | antuka | Benjamin Rogers | Edward Corrie Vahid Mirzadeh | 5–7, 6–1, [11–9] |
9. | říjen 2012 | Belém, Brazílie | tvrdý | John Peers | Nicholas Monroe Simon Stadler | 6–3, 6–2 |
10. | listopad 2012 | Charlottesville, Spojené státy | tvrdý (h) | John Peers | Jarmere Jenkins Jack Sock | 7–5, 6–1 |
11. | únor 2013 | Burnie, Austrálie | tvrdý | Ruan Roelofse | Brydan Klein Dane Propoggia | 6–2, 6–2 |
12. | únor 2013 | Mildura, Austrálie | tráva | Samuel Groth | Colin Ebelthite Ruan Roelofse | 6–3, 6–4 |
13. | březen 2013 | Rimouski, Kanada | tvrdý (h) | Samuel Groth | Philipp Marx Florin Mergea | 7–6(7–5), 7–6(9–7) |
14. | květen 2013 | Kchun-ming, Čína | tvrdý | Samuel Groth | Go Soeda Jasutaka Učijama | 6–4, 6–1 |
15. | září 2013 | Napa, Spojené státy | tvrdý | Bobby Reynolds | Steve Johnson Tim Smyczek | 6–4, 7–6(7–2) |
16. | říjen 2013 | Sacramento, Spojené státy | tvrdý | Matt Reid | Jarmere Jenkins Donald Young | 7–6(7–1), 4–6, [14–12] |
17. | listopad 2013 | Knoxville, Spojené státy | tvrdý (h) | Sauelm Groth | Carsten Ball Peter Polansky | 6–7(6–8), 6–2, [10–7] |
18. | únor 2014 | Burnie, Austrálie | tvrdý | Matt Reid | Tošihide Macui Danai Udomčoke | 6–4, 6–2 |
19. | srpen 2014 | Vancouver, Kanada | tvrdý | Austin Krajicek | Marcus Daniell Artem Sitak | 6–3, 4–6, [10–8] |
20. | říjen 2014 | Sacramento, Spojené státy | tvrdý | Adam Hubble | Peter Polansky Adil Shamasdin | 6–3, 6–2 |
21. | květen 2016 | Soul, Jižní Korea | tvrdý | Matt Reid | Kung Mao-sin I Čchu-chuan | 6–3, 7–5 |
22. | červenec 2016 | Winnetka, Spojené státy | tvrdý | Stefan Kozlov | Sekou Bangoura David O'Hare | 6–3, 6–3 |
23. | červenec 2016 | Binghamton, Spojené státy | tvrdý | Matt Reid | Liam Broady Guilherme Clezar | 6–4, 6–2 |
24. | říjen 2016 | Tiburon, Spojené státy | tvrdý | Matt Reid | Quentin Halys Dennis Novikov | 6–1, 6–2 |
25. | říjen 2016 | Traralgon, Austrálie | tvrdý | Matt Reid | Matthew Barton Matthew Ebden | 6–4, 6–4 |
26. | listopad 2016 | Tojota, Japonsko | koberec (h) | Matt Reid | Džívan Nedunčežijan Christopher Rungkat | 6–3, 6–4 |
27. | únor 2017 | San Francisco, Spojené státy | tvrdý (h) | Matt Reid | Kung Mao-sin Čang Ce | 6–7(4–7), 7–5, [10–7] |
28. | duben 2018 | Le Gosier, Guadeloupe | tvrdý | Neal Skupski | Ruben Bemelmans Jonathan Eysseric | 7–6(7–3), 6–4 |
29. | květen 2018 | Kimčchon, Jižní Korea | tvrdý | Ruan Roelofse | Sančaj Ratiwatana Sončat Ratiwatana | 6–2, 6–3 |
30. | listopad 2018 | Champaign, Spojené státy | tvrdý (h) | Matt Reid | Hans Hach Luis David Martínez | 6–4, 4–6, [10–8] |
31. | květen 2019 | Puerto Vallarta, Mexiko | tvrdý | Matt Reid | Gonzalo Escobar Luis David Martínez | 7–6(12–10), 6–3 |
32. | listopad 2019 | Eckental, Německo | tvrdý (h) | Ken Skupski | Sander Arends Roman Jebavý | 7–6(7–2), 6–4 |
33. | únor 2020 | Cuernavaca, Mexiko | tvrdý (h) | Luke Saville | Carlos Gómez-Herrera Šintaró Močizuki | 6–3, 6–7(4–7), [10–5] |
34. | listopad 2022 | Macujama, Japonsko | tvrdý | Andrew Harris | Tošihide Matsui | 6–3, 4–6, [10–8] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John-Patrick Smith na anglické Wikipedii.
- ↑ a b John-Patrick Smith | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f John-Patrick Smith na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 6. března 2021
- ↑ a b c John-Patrick Smith na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 6. března 2021
- ↑ ČTK, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková má první grandslamový titul z mixu, Australian Open vyhrála s Američanem Ramem [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-26 [cit. 2019-01-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c John-Patrick Smith | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Smith upsets Tomic in Newport. Tennis Australia [online]. 2015-07-14 [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Qureshi/Ram Take Doubles Title In Newport [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Monroe/Smith Celebrate Maiden Team Title In Atlanta [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-07-30 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu John-Patrick Smith na Wikimedia Commons
- John-Patrick Smith na stránkách ATP Tour (anglicky)
- John-Patrick Smith na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- John-Patrick Smith na Facebooku
- John-Patrick Smith na Twitteru
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
bendera Indonesia