John Balchen

Admirál Sir John Balchen
Narození2. února 1670 nebo 1669
Godalming
Úmrtí4. října 1744 nebo 1744
Les Casquets
Místo pohřbeníWestminsterské opatství
Povolánínámořní důstojník
OceněníKnight Bachelor
DětiFrances Balchen[1]
PříbuzníMartin John West[1], unknown West[1] a Balchen West[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir John Balchen (2. února 1670, Godalming, Anglie – 4./5. října 1744, Les Casquets, Lamanšský průliv) byl britský admirál, v námořnictvu sloužil šedesát let a jako důstojník se v Evropě i v koloniích zúčastnil dynastických válek 17. a 18. století. V roce 1743 dosáhl hodnosti admirála a byl povýšen do šlechtického stavu. Krátce poté zahynul při ztroskotání u Normanských ostrovů, trosky jeho vlajkové lodi Victory byly v Lamanšském průlivu objeveny až v roce 2008.

Kariéra

Pocházel z drobné šlechtické rodiny, byl jediným synem Johna Balchena. Od patnácti let sloužil u Royal Navy, v mládí převážně v Karibiku, již v roce 1697 dosáhl hodnosti kapitána. Během války o španělské dědictví byl dvakrát zajat, pokaždé byl propuštěn a postaven před válečný soud, obvinění ze ztráty lodí byl ale vždy zbaven. V letech 1712–1713 pod velením admirála Jenningse velel ve Středomoří, po skončení války o španělské dědictví bojoval proti pirátům v Karibiku. Prvního většího úspěchu dosáhl v bitvě u mysu Passaro (1718) v rámci války Čtverné aliance. Ve dvacátých letech 18. století sloužil v Baltském a Severním moři, v roce 1728 dosáhl hodnosti kontradmirála.

V roce 1734 byl povýšen na viceadmirála, dalších pět let ale strávil na svých statcích v Anglii, v letech 1734–1740 byl velitelem v Portsmouthu. Do aktivní služby byl povolán znovu za války o Jenkinsovo ucho. V roce 1743 dosáhl hodnosti admirála a byl povýšen do šlechtického stavu, s funkcí guvernéra špitálu v Greenwichi a vysokou roční penzí byl ale proti své vůli penzionován. Již v roce 1744 byl ale kvůli nedostatku zkušených důstojníků znovu povolán do aktivní služby v rámci války o rakouské dědictví a bojoval u břehů Portugalska.

Ztroskotání lodi Victory

Ztroskotání lodi Victory (Peter Monamy, 1746, National Maritime Museum, Londýn)

Admirál Balchen se od portugalských břehů vracel na lodi Victory, která byla postavena v roce 1733 v Portsmouthu, ve své době patřila k největším plavidlům na světě a v historii byla jako poslední vyzbrojena děly z čistého bronzu, později se přešlo na levnější výrobu děl ze železa. Loď Victory byla spatřena naposledy 4. října 1744 v oblasti Normanských ostrovů, v následné bouři zmizela zcela beze stopy. Lodě, které Victory doprovázely, se po několik týdnů snažily objevit trosky nebo lidská těla (posádku Victory tvořilo 1 100 mužů), ale neúspěšně. Admirál Balchen byl v Anglii oceňován jako národní hrdina a ve Westminsterském opatství mu byl postaven symbolický náhrobek. Zmizení velké válečné lodi s početnou posádkou v poměrně malém prostoru patřilo více než 250 let k největším záhadám námořních dějin. O vyzvednutí lodi z mořského dna se přes dvě století snažili hledači pokladů, protože podle neověřených informací měla být na palubě Victory převážena válečná kořist v hodnotě statisíců liber. Trosky Victory byly objeveny až v roce 2008 u skalnatého ostrova Les Casquets, zbytky lodi byly identifikovány podle zmíněných bronzových děl.

Jeho manželkou byla Susannah Apreece, dcera poslance Roberta Apreece, která po Balchenově zmizení obdržela státní rentu ve výši 500 liber ročně. Z jejich manželství pocházelo šest dětí, syn George Balchen (1727–1756) dosáhl v námořnictvu hodnosti kapitána a zemřel na Barbadosu, dcera Frances se provdala za admirála Temple Westa.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

  • KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701-1714; Praha, 2016 280 stran ISBN 978-80-7557-037-6
  • KOVAŘÍK, Jiří: Války na moři. Bitvy a osudy válečníků V. 1652-1712; Třebíč, 2019 494 stran ISBN 978-80-7497-291-1
  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 stran ISBN 978-80-7557-176-2

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Admiral Sir John Balchen, 1670-1744 RMG BHC2525.jpg
A three-quarter-length portrait showing Balchen to the left in a blue coat, with gold clasps and a heavy gold embroidered sash. He wears a sword belt around his waist and a brown full-bottomed wig. He gestures with his right hand towards a ship in the left background, half out of the picture and flying the red ensign. The identification of the sitter as Balchen is based on a lengthy inscription added to the portrait later than its date of production, and since removed. It is now known only from photographs, but read “Vice Admiral John Balchin, was born of very obscure Parentage February 4th 1669 at Godalming in Surrey, and rose to the Eminence noticed above solely by his own Exertions and Services, for which he was rewarded by his Sovereign with the Governorship of Greenwich Hospital. This distinguished Officer was unhappily lost in October 1744, off Alderney with the whole of the Crew 1200 in Number having his Flag then on board the Victory of 110 Guns. A Monument still exists in Westminster Abbey to his Memory.” The painting came to the museum as part of the Greenwich Hospital Collection. Sir Henry Austen gave the portrait to the Naval Gallery there in 1852 and at this time it appears to have been attributed to Sir Godfrey Kneller. The painting was later reattributed to Jonathan Richardson, who was the principal portrait painter of the period between Kneller and Hudson. He founded the St Martin's Lane Academy with Kneller in 1711 and was influential through his books on the theories of painting. The details surrounding the reattribution of this painting to Richardson remain unclear. Furthermore, Miles Barton has recently suggested Sir John de Medina as a much more likely artist. In February 1703 Balchen was appointed to the ship ‘Adventure’, which was launched in 1646 and in use until 1709. Balchen served on the 'Adventure' in the North Sea and channel until 1705. This would have provided opportunity for the ship to have anchored in Edinburgh docks and for an encounter between Medina and Balchen. This idea remains speculative; however it is notable that Medina was then a highly popular artist in Edinburgh who offered competitive prices in comparison to contemporaries such as Kneller. Given this potential context, the ship in the background is perhaps meant to represent the ‘Adventure’. When commanding the 'Chester', 50 guns, in 1707, Balchen was captured by the French commander Forbin. He became Governor of Greenwich Hospital in 1743 and in 1744 was recalled to sea to command a squadron to relieve Charles Hardy, who was blockaded in the Tagus. During the voyage home his fleet was scattered by a storm in the Channel and he went down with his flagship the 'Victory', 100 guns, which was lost with all hands. It was thought to have been wrecked upon the Caskets, off Guernsey.
HMS Victory sinking.jpg
Peter Monamy was one of the first English artists to establish a native school of marine painting. His work is often alleged to "show an overwhelming influence of the Dutch style", but the authentic works created by him during his 45 year London career convincingly demonstrate that this influence was a great deal less than "overwhelming". In 1696 Monamy, aged 15, was bound apprentice for seven years to a former Master of the Painter-Stainer's Company, and was obviously trained and taught by him. It has repeatedly been asserted that he "may have" worked in van de Velde’s studio in Greenwich, but there is no evidence whatsoever of this supposed employment. Any such employment is exceedingly unlikely, and in fact virtually impossible. The van de Veldes ceased to maintain a studio in Greenwich soon after the 1689 Revolution of William III, and apparently moved their business to Covent Garden. At this time Monamy was 8-10 years old.

The Loss of the 'Victory', 4 October 1744, is a dramatic night scene in the native English taste. It is highly atmospheric, slightly naive, and discernibly unlike anything by the van de Veldes. The ship was recognized in her day as ‘the finest ship in the world’, but was wrecked and lost with all hands on the Caskets, near the island of Alderney in the English Channel after becoming separated from the rest of the English fleet in a gale.

In the painting, which is portrait format, the solitary vessel is going down with lanterns alight and firing two of her guns – their light eerily mirrored by the moonlight streaming down from behind the dark storm clouds in the sky. The painting could arguably be seen as an early visual example of the 18th-century taste for the sublime.