John Byng, 1. hrabě ze Straffordu
Polní maršál John Byng, 1. hrabě ze Straffordu | |
---|---|
Narození | 1772 Leicester |
Úmrtí | 3. června 1860 (ve věku 87–88 let) Cork |
Alma mater | Westminster School |
Povolání | politik a voják |
Ocenění | velkokříž Řádu lázně Waterloo Medal |
Politická strana | Whigové |
Choť | Mary Stevens Mackenzie (od 1804)[1][2][3] Marianne James (od 1809)[2][3] |
Děti | George Byng, 2nd Earl of Strafford[2] Lady Harriet Frances Byng[4] Lady Caroline Frances Byng[4] William Frederick Byng[4] Frances Byng[4] |
Rodiče | George Byng[2] a Anne Conolly[4][2] |
Příbuzní | George Byng[2] (sourozenec) George Byng, 3rd Earl of Strafford[2], Henry Byng, 4th Earl of Strafford, Francis Byng, 5th Earl of Strafford, Julian Byng, 1. vikomt Byng[4], Lady Victoria Alexandrina Anna Maria Byng[4], Lady Agnes Byng[4], Lady Mary Caroline Charlotte Byng[4], Lady Margaret Byng[4], Lady Susan Byng[4], Lady Elizabeth Byng[4], Charles Byng[4], Lionel Byng[4] a Alfred Byng[2][4] (vnoučata) |
Funkce | Člen 10. Parlamentu Spojeného království (1831–1832) Člen 11. parlamentu Spojeného království (1832–1834) Člen 12. parlamentu Spojeného království (1835) Člen irské Tajné rady |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
John Byng, 1. hrabě ze Straffordu (John Byng, 1st Earl of Strafford, 1st Viscount Enfield, 1st Baron Strafford) (1772, Londýn, Anglie – 3. června 1860, Londýn, Anglie), byl britský polní maršál. Uplatnil se jako úspěšný vojevůdce za napoleonských válek, po bitvě u Waterloo byl pověřen obsazením Paříže. Později byl vrchním velitelem v Irsku, dosáhl titulu hraběte (1847) a nakonec byl povýšen na maršála (1855). Jeho vnuk Julian Byng, 1. vikomt Byng (1862–1935) byl úspěšným britským vojevůdcem za první světové války, generálním guvernérem v Kanadě (1921–1926) a nakonec polním maršálem (1932).
Kariéra
Pocházel ze šlechtické rodiny Byngů, která dosáhla významného postavení díky službě v námořnictvu v 18. století. Byl pravnukem admirála George Bynga (1663–1733). Narodil se jako mladší syn důstojníka a poslance George Bynga (1735–1789), po matce Anne Conolly z bohaté irské rodiny zdědil statky v Irsku v hrabství Londonderry. Po matčině linii byl synovcem irského místokrále Johna Hobarta, hraběte z Buckinghamshire, a velitele ve válce proti USA, generála Williama Howe. Studoval ve Westminsteru a od roku 1793 sloužil v armádě. Již v roce 1794 dosáhl hodnosti kapitána. Během francouzských revolučních válek byl zraněn v Holandsku. Později byl pobočníkem generála Richarda Vyse během povstání v Irsku, během něhož utrpěl v roce 1798 další zranění. Jako podplukovník se zúčastnil obléhání Kodaně a neúspěšné expedice ve Walcheren. V hodnosti plukovníka (1810) odešel do Španělska, kde bojoval v bitvě u Vitorie a v roce 1813 byl povýšen na generálmajora.
Vyznamenal se v závěrečné fázi napoleonských válek, po bitvě u Waterloo velel 1. armádnímu sboru, s nímž obsadil Paříž. V roce 1815 získal Řád lázně a rakouský vojenský Řád Marie Terezie. Poté velel v různých oblastech v Anglii a v roce 1825 dosáhl hodnosti generálporučíka. V letech 1828–1831 byl vrchním velitelem v Irsku a od roku 1828 též členem irské Tajné rady.[pozn. 1] Po návratu do Anglie byl za liberály zvolen do Dolní sněmovny (1832–1835), od roku 1832 zastával také čestnou funkci místodržitele v irském hrabství Londonderry, kde vlastnil statky. V parlamentu jako jeden z mála armádních důstojníků podpořil volební reformu a v roce 1835 byl povýšen na barona s členstvím ve Sněmovně lordů. V letech 1835–1837 byl členem státní komise pro reorganizaci armádní správy. Mimo aktivní službu dosáhl hodnosti generála (1841) a nakonec byl povýšen na polního maršála (1855). V roce 1847 po starším bratrovi Georgeovi (1762–1847)[pozn. 2] zdědil hlavní rodové sídlo Wrotham Park (Middlesex) postavené v polovině 18. století jejich prastrýcem admirálem Johnem Byngem. V roce 1847 získal titul hraběte ze Straffordu.[pozn. 3]
Byl dvakrát ženatý, jeho druhá manželka Marianne James byla neteří irského místokrále Johna Jeffreyse Pratta, 1. markýze z Camdenu. Z obou manželství měl pět dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn z prvního manželství George Byng, 2. hrabě ze Straffordu (1806–1886), který v mládí zastával nižší úřady v britské vládě.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Tehdejším irským místokrálem byl významný vojevůdce napoleonských válek Henry Paget. Obě rodiny udržovaly přátelské kontakty a Pagetova dcera Agnes (1809–1845) se v roce 1829 provdala za Byngova nejstaršího syna Georga, pozdějšího 2. hraběte ze Straffordu.
- ↑ George Byng (1762–1847) byl poslancem Dolní sněmovny 57 let (1790–1847), patřil k whigům a přátelům Ch. J. Foxe. V závěru své politické kariéry užíval čestného titulu služebně nejstaršího poslance (Father of Commons).
- ↑ Titul hrabat ze Straffordu náležel od roku 1640 rodu Wentworthů, který vymřel v roce 1799. Po přeslici z této rodiny pocházela Byngova matka Anne Conolly.
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu John Byng, 1. hrabě ze Straffordu na Wikimedia Commons
- John Byng, 1. hrabě ze Straffordu na webu thepeerage
- John Byng na webu britského parlamentu
- Rodokmen Byngů Archivováno 5. 8. 2019 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Wikimandia, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of Byng, Earl of Strafford: Quarterly sable and argent in the first quarter a lion rampant of the second, over all in bend sinister a representation of the colours of the 31st Regiment.