John Churchill, vévoda z Marlborough

John Churchill, vévoda z Marlborough
Narození26. květnajul. / 5. června 1650greg.
Musbury
Úmrtí16.jul. / 27. června 1722greg. (ve věku 72 let)
Cumberland Lodge
Příčina úmrtícerebrovaskulární choroba
Místo pohřbeníBlenheimský palác
Alma materSt Paul's School
St John's College (University of Oxford)
Povolánípolitik, diplomat a důstojník
OceněníPodvazkový řád
ChoťSarah Churchillová (od 1678)[1][2][3]
DětiAnne Spencer[2]
John Churchill[4]
Henrietta Godolphin[2]
Barbara FitzRoy
Elizabeth Churchill[2]
Mary Montagu, Duchess of Montagu[2]
… více na Wikidatech
RodičeWinston Churchill[2] a Elizabeth Drake[4][2]
PříbuzníGeorge Churchill[2], Arabella Churchillová[2] a Charles Churchill[2] (sourozenci)
Robert Spencer, Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough[2], Diana Spencer[2], John Spencer[2], Robert Spencer[4] a Anne Bateman, Viscountess Bateman[4] (vnoučata)
Funkcevelvyslanec
poslanec anglického parlamentu
Member of the 1679 Parliament
PodpisJohn Churchill, vévoda z Marlborough – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
John Churchill, vévoda z Malborough, portrét od Knellera (1705)

John Churchill, 1. vévoda z Marlborough (anglicky John Churchill, 1st Duke of Marlborough, dříve česky též „Malbruk“, 26. května 165016. června 1722) byl anglický šlechtic a vojevůdce, který se proslavil za válek o španělské dědictví. Spolu s Evženem Savojským patřil k předním osobnostem koalice proti Francii, byl členem britské vlády, rytířem Podvazkového řádu a v roce 1702 získal titul vévody z Marlborough. Za zásluhy mu byl na státní náklady postaven zámek Blenheim Palace, který je dodnes majetkem jeho potomstva. Zemřel bez mužského potomstva a titul vévody později přešel na spřízněný rod Spencerů, který užívá jméno Spencer-Churchill. K jeho potomstvu patří mimo jiné Winston Churchill nebo princezna Diana.

Mládí

John Churchill, hrabě z Marlborough, 1685–1690

Pocházel ze starého, ale nepříliš bohatého šlechtického rodu, narodil se jako nejstarší syn Sira Winstona Churchilla (1620–1688), dlouholetého člena Dolní sněmovny. Od mládí působil u dvora vévody z Yorku, pozdějšího krále Jakuba II. Na vzestupu rodu se podílely jeho sestra Arabella a pozdější manželka Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough (obě byly milenkami Jakuba II.). John byl v letech 1679–1682 poslancem parlamentu, v roce 1685 byl jmenován generálem a vyslancem v Paříži. V roce 1682 obdržel titul lorda platný pro Skotsko, v roce 1685 byl jmenován lordem v Anglii a vstoupil do Sněmovny lordů. Byl též guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu (16851692) Po Slavné revoluci se přidal k Vilémovi Oranžskému, načež se stál královským komořím, členem Tajné rady a hrabětem z Marlborough (1689). V roce 1692 byl krátce vězněn kvůli podezření z jakobitismu. Později se mohl vrátit ke dvoru a stal se vychovatelem vévody z Gloucesteru (1698–1700). V letech 1698–1700 byl také nejvyšším štolbou království.

Válka o španělské dědictví

Zámek Blenheim Palace

V roce 1700 byl jmenován velitelem v Nizozemí, po smrti Viléma III. a nástupu královny Anny dosáhl vrcholu kariéry, částečně vlivem své manželky Sarah, která jako královnina dlouholetá přítelkyně a nejvyšší hofmistryně (Mistress of the Robes) měla značný podíl na moci. V roce 1702 byl John Churchill povýšen na vévodu z Marlborough a stal se členem Podvazkového řádu.

Ve válkách o dědictví španělské vedl anglická a holandská vojska na kontinentě. Dosáhl několika brilantních úspěchů jednak sám (bitva u Ramillies, překonání linie Non plus ultra), jednak společně se svým přítelem a velitelem habsburských jednotek, princem Evženem Savojským (bitva u Höchstädtu, bitva u Oudenaarde).

Poté, co byl roku 1709 raněn v bitvě u Malplaquet, rozšířila se ve Francii fáma o jeho smrti, která inspirovala vznik populární písně Marlbrough s'en va-t-en guerre (česky Malbruk na vojnu jede). Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais melodii použil ve hře Figarova svatba, Ludwig van Beethoven ji citoval ve skladbě Wellingtonovo vítězství a v anglosaských zemích se zpívá na oslavách se slovy For He's a Jolly Good Fellow.[5]

V letech 1702–1711 byl jako generální polní zbrojmistr (Master of the Ordnance) členem vlády, v roce 1705 byl mimořádným vyslancem ve Vídni a Berlíně. V letech 1705–1711 zastával post lorda-místodržitele v hrabství Oxfordshire, v roce 1705 získal říšský titul knížete z Mildenheimu. Bitva u Höchstadtu je v britské literatuře označována jako bitva u Blindheimu, od názvu této vesnice je odvozeno pojmenování rodového sídla Blenheim Palace, které bylo postaveno na náklady parlamentu a královny Anny. Velkolepý venkovský palác patří mezi největší soukromá sídla v Evropě. Je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Po pádu whigistické vlády svého přítele hraběte Godolphina a nástupu toryů ztratil vliv a pobýval v Belgii a Nizozemí, navštívil také své statky v Německu. Po smrti královny Anny převzal britský trůn Jiří I., který byl nakloněn whigům a vévoda z Marlborough slavil triumfální návrat do Londýna, kde opět získal vládní funkci generálního polního zbrojmistra (1714–1722). Po záchvatu mrtvice (1716) žil v ústraní na venkově. Zemřel na zámku Cranborne Lodge (Dorset), původně byl pohřben ve Westminsteru, ale na základě poslední vůle byly jeho ostatky v roce 1744 přeneseny do kaple Blenheimského zámku.

Rodina

V roce 1677 se oženil se Sarah Jenningsovou (1660–1744), dvorní dámou princezny Anny. Jejich jediný syn John zemřel v mládí, dcery se provdaly do předních šlechtických rodů. Titul vévody z Marlborough přešel v roce 1733 na spřízněný rod Spencerů.

Vévoda z Marlborough měl dva mladší bratry, kteří na jeho vzestupu profitovali po nástupu královny Anny na trůn. George Churchill (1653–1710) sloužil od mládí v námořnictvu a byl dlouholetým členem Dolní sněmovny. V roce 1702 byl jmenován admirálem a zúčastnil se války o španělské dědictví. Charles Churchill (1656–1714) byl vojákem, v roce 1702 dosáhl hodnosti generálporučíka a guvernéra v Toweru, taktéž bojoval ve válce o španělské dědictví a mimo jiné byl velitelem v Bruselu.

Reference

  1. Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ24463230. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIIIa.
  2. a b c d e f g h i j k l m Kindred Britain.
  3. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  4. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  5. THE BATTLE OF MALPLAQUET 1709 (AN) THE WAR OF THE SPANISH SUCCESSION. www.timewisetraveller.co.uk [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 

Literatura

  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. 
  • KOVÁŘ, Martin: Stuartovská Anglie. Stát a společnost v letech 1603–1689; Praha, 2001 ISBN 80-7277-059-4
  • KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2
  • Ottův slovník naučný, díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 872–873 ISBN 80-7203-207-0
  • VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský; Praha, 2001 ISBN 80-7185-380-1

Externí odkazy

Předchůdce:
Vilém Ley, 4. hrabě z Marlborough
5. hrabě z Marlborough
16891702
Nástupce:
John Churchill (jako 1. vévoda z Marlborough)
Předchůdce:
- (titul vytvořen) John Churchill (jako 5. hrabě z Marlborough)
Znak z doby nástupu1. vévoda z Marlborough
17021722
Znak z doby konce vládyNástupce:
Henrieta, 2. vévodkyně z Marlborough

Média použitá na této stránce

Wikidata-edit.svg
Autor: Krassotkin, Licence: CC BY-SA 3.0
Wikidata edit icon.
John Churchill, 1st Duke of Marlborough by John Closterman.jpg

John Churchill, 1st Duke of Marlborough, by John Closterman (died 1711). See source website for additional information.

This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. All images in this batch have been confirmed as author died before 1939 according to the official death date listed by the NPG.
John Churchill, 1st Duke of Marlborough Signature.svg
John Churchill, 1st Duke of Marlborough's signature,
Blenheim Palace '11.jpg
Autor: BjoernEisbaer, Licence: CC BY-SA 3.0
Blenheim Palace