John Donne

John Donne
Obraz Johna Donna od Isaaca Oliviera
Obraz Johna Donna od Isaaca Oliviera
Narození1572
Londýn
Úmrtí31. března 1631 (ve věku 58–59 let) nebo 1631 (ve věku 58–59 let)
Londýn
Příčina úmrtírakovina žaludku
Místo pohřbeníKatedrála svatého Pavla
Alma materUniverzita v Cambridgi
Povoláníbásník, překladatel, advokát, autor písní, politik, spisovatel, pastor, duchovní a právník
Nábož. vyznáníanglikánství
ChoťAnne More[1][2]
DětiGeorge Donne[1]
John Donne[1]
Bridget Donne[1]
Constance Donne[1]
Margaret Donne[1]
Elizabeth Donne[1]
RodičeJohn Donne[1] a Elizabeth Heywood[1]
PříbuzníJasper Heywood (strýc)
Funkceposlanec anglického parlamentu
Member of the 1601 Parliament
Member of the 1614 Parliament
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Donne (asi 157131. března 1631) byl anglický básník a anglikánský kněz, hlavní představitel tzv. metafyzické poezie[3].

Životopis

Narodil se v Londýně v katolické rodině velšského původu, jeho otec byl významný obchodník se železem. Zprvu byl vzděláván jezuity, posléze studoval na Oxfordu a na Cambridgi. Na studiích také konvertoval k protestantismu, protože katolíci tehdy v Anglii nemohli získat akademický titul. Poté studoval práva na různých londýnských školách. V době jeho studií práv zemřel jeho bratr Henry Donne, který se stal katolickým knězem, na dýmějový mor. John Donne začal pochybovat o katolické víře. V průběhu studií a po nich investoval Donne nemalý majetek zděděný po otci do žen, zábavy, literatury a cestování. Cíle jeho cest nejsou známy, ví se pouze, že navštívil kontinent a později spolu s Waltrem Raleighem a dalšími cestoval po Španělsku. Když se vrátil do Anglie, stal se tajemníkem sira Egertona, který tehdy byl Lordem strážcem pečeti (Lord Keeper of the Great Seal). V této funkci se zamiloval do Egertonovy sedmnáctileté (někde se uvádí čtrnáctileté či šestnáctileté) neteře, Anne Morové, se kterou se roku 1601 proti vůli Egertona i Annina otce tajně oženil. V důsledku toho byl na krátkou dobu uvězněn ve Fleetské věznici. Roku 1609 se ale se svým tchánem usmířil a dostal také věno své ženy. Roku 1602 byl Donne zvolen poslancem za volební obvod Brackley, nicméně tato funkce v té době nebyla placená, takže se jeho rodina musela spolehnout na své bohaté přátele. V této době měl Donne poměrně velký vliv, byl dokonce v kontaktu s králem Jakubem I., pro kterého napsal protikatolické polemiky Pseudo-Martyr (Falešný mučedník, 1610) a Ignatius his Conclave (1611). V té době už byl protestantem, jeho názor na katolickou církev byl velmi negativní. Král byl jeho spisy nadšen a navrhl mu, aby se stal anglikánským knězem. Stal se jím roku 1615. V roce 1617 zemřela jeho žena při porodu jejich dvanáctého dítěte. Roku 1618 se stal doktorem teologie a kaplanem vikomta z Doncasteru, který právě působil v Německu jako velvyslanec. Do Anglie se vrátil roku 1620. Roku 1621 se stal děkanem v katedrále sv. Pavla, čímž získal významnou a velmi dobře placenou pozici v anglikánské církvi. Tuto funkci vykonával až do své smrti. Získal pověst vynikajícího kazatele (dochovalo se 160 jeho kázání) a postupem času přibral další funkce: 1624 se stal vikářem chrámu St. Dunstan's-in-the-West, 1625 královským kaplanem krále Karla I. Zemřel 31. března 1631.

Dílo

Donnovo básnické dílo bylo na dlouhou dobu téměř zapomenuto a znovu objeveno až ve dvacátém století, silně inspirovalo například T. S. Eliota. Jeho dílo zahrnuje sonety, náboženskou i milostnou poezii, epigramy, elegie, písně, překlady z latiny a další díla. Je ceněno zejména pro svou vysokou citovost a realističnost, pro živost jazyka a přímost metafory.

Jeho rané básně jsou kritické, poskytují realistický obraz alžbětinské společnosti, jejích problémů, korupce, nemocí, moru a špíny, další skupina raných básní je milostná, tvoří ji především elegie, pozoruhodné svou odvážností a neobvyklými metaforami (svlékání milenky v Elegii XIX je přirovnáváno k objevování Ameriky). Toto tvůrčí období reprezentuje básnická sbírka Písně a sonety (Songs and Sonnets, 1633).

Jeho pozdní básně jsou mnohem temnější a zbožnější, jeho raný skepticismus vůči církvi se mění ve víru v učení církve a bible, s přestupem do anglikánské církve přechází Donne také do náboženské literatury. Toto tvůrčí období reprezentují tzv. „svaté sonety“.

Donne často užívá složité metafory, jeho básně jsou racionální, intelektuální a přitom velmi citové a smyslové, kombinace smyslovosti a intelektuálnosti je hlavním znakem Donnova díla. Jeho díla jsou často cynická a ironická, vtipná a zábavná, užívá paradoxy, slovní hříčky, obvyklými tématy jsou láska, smrt a náboženství. Často je také zmiňováno Donnovo nepravidelné, střídavé a jakoby neuhlazené metrum, vzdálené od ostatní, metricky přísné klasicistní poezie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Donne na anglické Wikipedii.

Literatura

  • CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 422. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

John Donne by Isaac Oliver.jpg

John Donne, late 17th century copy of a 1616 work by Isaac Oliver (died 1622). See source website for additional information.

This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. All images in this batch have been confirmed as author died before 1939 according to the official death date listed by the NPG.