John Fane, 11. hrabě z Westmorlandu
| John Fane, 11. hrabě z Westmorlandu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. února 1784 nebo 3. února 1784 Londýn |
| Úmrtí | 16. října 1859 (ve věku 75 let) Londýn |
| Alma mater | Trinity College Cheam School Harrow School |
| Povolání | diplomat, hudební skladatel, důstojník, politik a voják |
| Zaměstnavatel | Foreign Office |
| Ocenění | velkokříž Řádu lázně rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
| Choť | Priscilla Anne Fane (od 1811)[1][2] |
| Děti | Julian Fane[1] Francis Fane, 12th Earl of Westmorland[1] Rose Weigall[1][3] John Arthur Fane[3] George Fane, Lord Burghersh[3] Ernest Fane, Lord Burghersh[3] |
| Rodiče | John Fane, 10. hrabě z Westmorlandu[1] a Sarah Fane, Countess of Westmorland[1] |
| Příbuzní | Sarah Villiersová, hraběnka z Jersey[1] a Lady Augusta Fane[1] (sourozenci) Ethel Grenfell, Baroness Desborough[1] a John Fane[3][1] (vnoučata) |
| Funkce | ambassador of the United Kingdom to Tuscany (1814–1831) ambassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to Prussia (1841–1851) Velvyslanec Spojeného království v Rakousku (1851–1855) Člen 3. Parlamentu Spojeného království Člen 4. Parlamentu Spojeného království … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Fane, 11. hrabě z Westmorlandu (do roku 1841 známý jako Lord Burghersh) (John Fane, 11th Earl of Westmorland, 11sth Baron Burghersh) (2. února 1784, Londýn, Anglie – 16. října 1859, Londýn, Anglie) byl britský generál a diplomat ze staré anglické šlechty. V mládí bojoval v napoleonských válkách, později mimo aktivní službu dosáhl generálských hodností. Mezitím se prosadil dlouholetou službou v diplomacii, byl vyslancem v Toskánsku (1814–1829), Prusku (1841–1851) a Rakousku (1851–1855). Mimo jiné byl amatérským hudebním skladatelem a v roce 1822 založil královskou konzervatoř Royal Academy of Music.
Vojenská kariéra
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Fane, který od roku 1624 užívá titul hrabat z Westmorlandu. Narodil se jako jediný syn Johna Fane, 10. hraběte z Westmorlandu (1759–1841) a Sarah Childové (1764–1793), spolu s rodiči byl vyloučen z dědictví obrovského majetku bankéřské rodiny Childů. Studoval v Harrow School a v Cambridge, od mládí zároveň sloužil v armádě a zúčastnil se napoleonských válek. V letech 1806–1807 v hodnosti kapitána působil na Sicílii a v Egyptě. Později bojoval pod velením maršála Wellingtona ve Španělsku a Portugalsku. Zúčastnil se bitvy u Talavery a v letech 1809–1811 byl Wellingtonovým pobočníkem, v roce 1811 se oženil s jeho neteří. Mezitím s podporou svého strýce 1. hraběte z Lonsdale vstoupil do Dolní sněmovny. Poslancem byl v letech 1806–1814, a i když spolu s otcem patřil k toryům, hlasováním podpořil některé návrhy strany whigů[pozn. 1]. V roce 1814 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1814–1825 byl pobočníkem prince waleského, pozdějšího krále Jiřího IV.
Diplomatická kariéra
%2c_Countess_of_Westmorland%2c_by_John_Rogers_Herbert_(1810-1890).jpg)
Po skončení napoleonských válek se uplatnil jako diplomat, v letech 1814–1829 byl vyslancem v Toskánsku (od roku 1818 zároveň vyslanec pro Modenu a Parmu). V roce 1822 byl jmenován členem Tajné rady a i mimo aktivní službu nadále postupoval ve vojsku (generálmajor 1825, generálporučík 1838, generál 1854). V roce 1841 po otci zdědil titul hraběte z Westmorlandu a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby jako jeho dědic užíval titul lord Burghersh). V letech 1841–1851 byl vyslancem v Berlíně a nakonec v letech 1851–1855 ve Vídni[pozn. 2]. V rámci svého diplomatického působení se zúčastnil několika mezinárodních kongresů, důležitou úlohu měl jako vyslanec v Rakousku v předvečer krymské války a v jejím průběhu. V září 1853 osobně jednal v Olomouci s ruským carem Mikulášem I., v roce 1854 podepsal spojeneckou smlouvu, jíž se Rakousko zavázalo vstoupit do války po boku Francie a Británie[4]
Po skončení napoleonských válek získal Řád lázně (1815) a hannoverský Řád Guelfů (1817), v roce 1846 obdržel velkokříž Řádu lázně. Proslul mimo jiné jako mecenáš hudby, hrál na violu a sám se pokoušel o skladatelskou tvorbu. V roce 1822 založil Royal Academy of Music.
Rodina
V roce 1811 se oženil s Priscillou Wellesley-Pole (1793–1879), dcerou 3. hraběte z Morningtonu a neteří vévody Wellingtona. Měli spolu sedm dětí, synové John Arthur Fane (1816–1816), George Fane, lord Burghersh (1819–1848), a kapitán Ernest Fitzroy Fane, lord Burghersh (1824–851), zemřeli předčasně, dědicem rodových titulů se stal až čtvrtý syn Francis William Fane, 12. hrabě z Westmorlandu (1825–1891), který v mládí sloužil v armádě, byl generálním pobočníkem indického místokrále a účastníkem krymské války. Nejmladší syn Julian Charles Fane (1827–1870) působil jako vyslanecký tajemník ve Vídni a Paříži.
Poznámky
- ↑ V parlamentu byl poslancem za malé město Lyme Regis v jižní Anglii. Tento volební obvod zastupovali jeho příbuzní od poloviny 18. století, John Fane byl za Lyme Regis poslancem spolu se svým bratrancem Henry Fanem (1778–1840), generálem a účastníkem napoleonských válek.
- ↑ Ve funkci vyslance v habsburské monarchii nahradil vikomta Johna Ponsonbyho, který byl bratrancem jeho švagra 4. hraběte z Bessborough. Další švagr Arthur Paget byl vyslancem ve Vídni již v letech 1801–1806 a Arthurův syn Augustus Paget byl velvyslancem ve Vídni v letech 1884–1893.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
John Fane, 11th Earl of Westmorland
Priscilla (Wellesley-Pole), Countess of Westmorland
- watercolour
- 31 x 22.8 cm