John Foster Dulles

John Foster Dulles
52. ministr zahraničních věcí USA
Ve funkci: 26. ledna 1953 – 22. dubna 1959
Prezident	Dwight D. Eisenhower
Jmenující	Thomas E. Dewey
Předchůdce	Dean Acheson
Nástupce	Christian Herter
Senátor USA za stát New York
Ve funkci: 7. července 1949 – 8. listopadu 1949
Předchůdce	Robert F. Wagner
Nástupce	Herbert H. Lehman
Stranická příslušnost
Členství	Republikánská strana
Vojenská služba
Služba	armáda USA
Hodnost	Major
Vyznamenání	Prezidentská medaile svobody
Narození	25. února 1888 Washington, D.C. USA USA
Úmrtí	24. května 1959 (ve věku 71 let) Washington, D.C. USA USA
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Arlingtonský národní hřbitov (38°52′30″ s. š., 77°4′29″ z. d.)
Rodiče	Allen Macy Dulles a Edith Foster
Alma mater	Princeton University George Washington University Law School
Profese	právník, diplomat a politik
Náboženství	presbyterián
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Foster Dulles ([džon fostr dal^es]; 25. února 1888 Washington, D.C. – 24. května 1959 Washington, D.C.) byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů studené války.

Narodil se jako první ze šesti dětí presbyteriánského duchovního, jeho dědeček byl rovněž ministrem zahraničí USA. Studoval s vynikajícím prospěchem práva a filosofii na Princetonu, kde byl posluchačem Woodrowa Wilsona, rok na pařížské Sorbonně, kde poslouchal i přednášky Henri Bergsona a promoval na George Washington University. Roku 1912 se oženil s Jane Avery a měli tři děti. Nejmladší Avery Dulles se stal katolickým knězem a kardinálem.

Pro špatný zrak nebyl v roce 1914^[zdroj?] odveden, ale působil jako plánovač tras amerických lodí, a to s takovým úspěchem, že se jako asistent účastnil Pařížské mírové konference. Tam se seznámil s významnými ekonomy J. M. Keynesem a J. Monetem, s nimiž později spolupracoval. Jako advokát pracoval pro různé mezinárodní firmy a snažil se aspoň finančně podporovat německé demokratické vlády. Nástup Hitlera k moci chápal jako důsledek „zpackaného“ Versailleského míru.

Roku 1946 se účastnil zakládajícího zasedání Organizace spojených národů i přípravy jejich Charty a působil tam jako americký zástupce. Jeho postoj vůči Sovětskému svazu silně ovlivnil Stalinův zákaz účasti Československa a dalších východoevropských států na Marshallově plánu (1947). Roku 1952 se v Paříži setkal s Dwightem Eisenhowerem a udělal na něj svým nesmlouvavým postojem takový dojem, že se o rok později stal jeho zahraničním ministrem. Mladší bratr Allen Dulles se stal ředitelem CIA. Proti Trumanově strategii „omezování“ (containment) vůči Sovětskému svazu prosazoval „osvobození“ jeho satelitů a budoval NATO jako odstrašující vojenskou sílu. Podporoval Francii ve válce v Indočíně, ale 1956 odmítl britsko-francouzsko-izraelské obsazení Suezského průplavu (Suezská krize).

V listopadu 1956 byla u něho diagnostikována rakovina tlustého střeva a krátce před smrtí byl vyznamenán Medailí svobody. Je pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu a washingtonské mezinárodní letiště nese jeho jméno.

• D, Diner, Porozumět dvacátému století. Brno: CDK 2010
• Guhin, M. A., John Foster Dulles: a statesman and his times. New York: Columbia UP. 1972
• M. Šůra, Až na pokraj války : John Foster Dulles a zahraniční politika USA. Praha: MF 1978

• Dwight D. Eisenhower
• Severoatlantická aliance
• Studená válka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu John Foster Dulles na Wikimedia Commons
• (anglicky)John Foster Dulles Papers v Manuscript Library, Princeton University
• (anglicky)Papers of John Foster Dulles, Dwight D. Eisenhower Presidential Library Archivováno 17. 3. 2016 na Wayback Machine.