John Gilmour
Sir John Gilmour | |
---|---|
Narození | 27. května 1876 |
Úmrtí | 30. března 1940 (ve věku 63 let) Londýn |
Alma mater | Edinburská univerzita Trinity Hall |
Povolání | politik |
Ocenění | Řád za vynikající službu velkokříž Královského řádu Viktoriina |
Politická strana | Unionist Party |
Choť | Mary Louise Lambert (od 1902)[1] Violet Agnes Lambert (od 1920)[1] |
Děti | Anne Margaret Gilmour[2] Sir John Gilmour, 3rd Baronet[2] Daphne Mary Gilmour[2] |
Rodiče | Sir John Gilmour, 1st Baronet[2] a Henrietta Gilmour[2] |
Příbuzní | John Patrick Gilmour Bryans[2] (vnuk) |
Funkce | člen 29. parlamentu Spojeného království (1910) Člen 30. parlamentu Spojeného království (1910–1918) Člen 31. parlamentu Spojeného království (1918–1922) Člen 32. parlamentu Spojeného království (1922–1923) Člen 33. parlamentu Spojeného království (1923–1924) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sir John Gilmour, 2. baronet z Lundianu (Sir John Gilmour, 2nd Baronet Gilmour of Lundian) (27. května 1876, Montrave, Skotsko – 30. března 1940, Londýn, Anglie) byl britský politik. Třicet let byl poslancem Dolní sněmovny (1910–1940) za Konzervativní stranu. V meziválečném období byl v různých funkcích členem několika britských vlád, byl mimo jiné ministrem pro Skotsko (1924–1929), zemědělství (1931–1932) a vnitra (1932–1935).
Životopis
Pocházel ze skotské rodiny, která od počátku 19. sídlila na zámku Montrave House v hrabství Fife. Narodil se jako druhorozený syn Sira Johna Gilmoura (1845–1920), předního představitele skotských konzervativců a unionistů. Měl šest sourozenců, nejmladší bratr Douglas (1889–1916) padl za první světové války. Studoval v Edinburghu a Cambridge, poté se jako dobrovolník zúčastnil búrské války. V letech 1910–1940 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu (neúspěšně kandidoval již ve volbách v roce 1906). Znovu jako dobrovolník bojoval v první světové válce, v níž byl zraněn a dosáhl hodnosti podplukovníka, později byl jmenován čestným plukovníkem skotských dobrovolnických sborů.
V roce 1920 po otci zdědil titul baroneta a statky ve Skotsku, krátce poté začal zastávat nižší úřady ve vládě. V letech 1921–1922 a 1923–1924 byl lordem pokladu a v roce 1922 byl jmenován členem Tajné rady. V Baldwinově vládě zastával funkci státního sekretáře pro Skotsko (1924–1929)[pozn. 1], později se uplatnil i v národních koaličních vládách. V MacDonaldově vládě byl ministrem zemědělství a rybolovu (1931–1932) a poté ministrem vnitra (1932–1935). V Chamberlainově vládě byl ministrem námořní přepravy (1939–1940)[pozn. 2] a v této funkci nečekaně zemřel. Kromě politických funkcí v Londýně zastával také čestné funkce v rodném Skotsku, kde byl lordem rektorem univerzity v Edinburghu (1926–1929) a lordem komisařem církevního shromáždění (1938–1939). Získal čestné doktoráty na univerzitách v Glasgow (1925), Edinburghu (1927) a St Andrews (1929) a za zásluhy obdržel velkokříž Viktoriina řádu (1935). Mimo jiné byl též zástupcem místodržitele ve skotském hrabství Fife, kde vlastnil statky.
Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1902 s Mary Louise Lambert (1878–1919), dcerou podnikatele a statkáře Edwarda Tileye Lamberta. Po ovdovění se podruhé oženil v roce 1920 s její mladší sestrou Violet Agnes (1889–1977). Z obou manželství měl tři děti. Dědicem titulu baroneta byl jediný syn Sir John Gilmour (1912–2007), dlouholetý poslanec Dolní sněmovny za Konzervativní stranu (1961–1997) a lord-místodržitel v hrabství Fife (1980-1987). V roce 1996 vydal tiskem otcovu korespondenci z búrské války.
Odkazy
Poznámky
- ↑ V roce 1926 došlo ke změně působnosti ministerstva pro Skotsko v tom smyslu, že dosud byl státní sekretář členem vlády v Londýně, od tohoto roku sídlil přímo ve Skotsku.
- ↑ Ministerstvo námořní přepravy (Ministry of Shipping) jako úřad fungující nezávisle na admiralitě existovalo již za první světové války, v roce 1921 bylo ale zrušeno. Na počátku druhé světové války bylo v Chamberlainově vládě znovu zřízeno a John Gilmour byl jeho prvním správcem. Po jeho náhlém úmrtí funkci převzal Robert Hudson, dosavadní ministr zahraničního obchodu.
Literatura
- PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006 676 s. ISBN 80-7309-346-4
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sir John Gilmour, 2nd Baronet na Wikimedia Commons
- Sir John Gilmour na webu thepeerage dostupné online
- Sir John Gilmour na webu cambridgeské univerzity dostupné online