John Gilmour

Sir John Gilmour
Narození27. května 1876
Úmrtí30. března 1940 (ve věku 63 let)
Londýn
Alma materEdinburská univerzita
Trinity Hall
Povolánípolitik
OceněníŘád za vynikající službu
velkokříž Královského řádu Viktoriina
Politická stranaUnionist Party
ChoťMary Louise Lambert (od 1902)[1]
Violet Agnes Lambert (od 1920)[1]
DětiAnne Margaret Gilmour[2]
Sir John Gilmour, 3rd Baronet[2]
Daphne Mary Gilmour[2]
RodičeSir John Gilmour, 1st Baronet[2] a Henrietta Gilmour[2]
PříbuzníJohn Patrick Gilmour Bryans[2] (vnuk)
Funkcečlen 29. parlamentu Spojeného království (1910)
Člen 30. parlamentu Spojeného království (1910–1918)
Člen 31. parlamentu Spojeného království (1918–1922)
Člen 32. parlamentu Spojeného království (1922–1923)
Člen 33. parlamentu Spojeného království (1923–1924)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir John Gilmour, 2. baronet z Lundianu (Sir John Gilmour, 2nd Baronet Gilmour of Lundian) (27. května 1876, Montrave, Skotsko30. března 1940, Londýn, Anglie) byl britský politik. Třicet let byl poslancem Dolní sněmovny (1910–1940) za Konzervativní stranu. V meziválečném období byl v různých funkcích členem několika britských vlád, byl mimo jiné ministrem pro Skotsko (1924–1929), zemědělství (1931–1932) a vnitra (1932–1935).

Životopis

Pocházel ze skotské rodiny, která od počátku 19. sídlila na zámku Montrave House v hrabství Fife. Narodil se jako druhorozený syn Sira Johna Gilmoura (1845–1920), předního představitele skotských konzervativců a unionistů. Měl šest sourozenců, nejmladší bratr Douglas (1889–1916) padl za první světové války. Studoval v Edinburghu a Cambridge, poté se jako dobrovolník zúčastnil búrské války. V letech 1910–1940 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu (neúspěšně kandidoval již ve volbách v roce 1906). Znovu jako dobrovolník bojoval v první světové válce, v níž byl zraněn a dosáhl hodnosti podplukovníka, později byl jmenován čestným plukovníkem skotských dobrovolnických sborů.

V roce 1920 po otci zdědil titul baroneta a statky ve Skotsku, krátce poté začal zastávat nižší úřady ve vládě. V letech 1921–1922 a 1923–1924 byl lordem pokladu a v roce 1922 byl jmenován členem Tajné rady. V Baldwinově vládě zastával funkci státního sekretáře pro Skotsko (1924–1929)[pozn. 1], později se uplatnil i v národních koaličních vládách. V MacDonaldově vládě byl ministrem zemědělství a rybolovu (1931–1932) a poté ministrem vnitra (1932–1935). V Chamberlainově vládě byl ministrem námořní přepravy (1939–1940)[pozn. 2] a v této funkci nečekaně zemřel. Kromě politických funkcí v Londýně zastával také čestné funkce v rodném Skotsku, kde byl lordem rektorem univerzity v Edinburghu (1926–1929) a lordem komisařem církevního shromáždění (1938–1939). Získal čestné doktoráty na univerzitách v Glasgow (1925), Edinburghu (1927) a St Andrews (1929) a za zásluhy obdržel velkokříž Viktoriina řádu (1935). Mimo jiné byl též zástupcem místodržitele ve skotském hrabství Fife, kde vlastnil statky.

Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1902 s Mary Louise Lambert (1878–1919), dcerou podnikatele a statkáře Edwarda Tileye Lamberta. Po ovdovění se podruhé oženil v roce 1920 s její mladší sestrou Violet Agnes (1889–1977). Z obou manželství měl tři děti. Dědicem titulu baroneta byl jediný syn Sir John Gilmour (1912–2007), dlouholetý poslanec Dolní sněmovny za Konzervativní stranu (1961–1997) a lord-místodržitel v hrabství Fife (1980-1987). V roce 1996 vydal tiskem otcovu korespondenci z búrské války.

Odkazy

Poznámky

  1. V roce 1926 došlo ke změně působnosti ministerstva pro Skotsko v tom smyslu, že dosud byl státní sekretář členem vlády v Londýně, od tohoto roku sídlil přímo ve Skotsku.
  2. Ministerstvo námořní přepravy (Ministry of Shipping) jako úřad fungující nezávisle na admiralitě existovalo již za první světové války, v roce 1921 bylo ale zrušeno. Na počátku druhé světové války bylo v Chamberlainově vládě znovu zřízeno a John Gilmour byl jeho prvním správcem. Po jeho náhlém úmrtí funkci převzal Robert Hudson, dosavadní ministr zahraničního obchodu.

Literatura

  • PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006 676 s. ISBN 80-7309-346-4

Externí odkazy

  1. a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Média použitá na této stránce