John Keats

John Keats
John Keats
John Keats
Narození31. října 1795
Londýn
Úmrtí23. února 1821
Řím
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníProtestantský hřbitov v Římě
Povoláníbásník
Národnostanglická
StátSpojené království
Literární hnutíromantismus
Významná dílaPodzimu,
Endymion
La Belle Dame sans Merci
PartnerkaFanny Brawneová
PříbuzníFrances Mary Keats a George Keats (sourozenci)
VlivyJohn Milton
Edmund Spenser
William Hazlitt
Publius Vergilius Maro
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Keats (31. října 1795 Londýn23. února 1821 Řím) byl jedním z předních básníků anglického romantismu.[1] Během svého krátkého života bylo jeho dílo soustavně napadáno dobovým tiskem, přestože tyto námitky byly spíše rázu politického než estetického. Přesto v polovině devatenáctého století začalo být jeho dílo oceňováno díky kulturní změně, pro kterou bylo předzvěstí a kterou pomáhalo vytvářet. Zejména pro ranou Keatsovu poezii byly charakteristické smyslové obrazy a komplexní výběr slov. Často měl pocit, že jeho práce zůstávají ve stínu děl Johna Miltona, Edmunda Spensera a Williama Shakespeara. Teprve na konci života napsal své nejlepší a nejpozoruhodnější básně, včetně několika ód, které patří k nejoblíbenějším básním v angličtině.

Život

John Keats se narodil v roce 1795 v Londýně v ulici Moorgate 85 jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Thomas Keats pracoval v tomto městě jako podkoní. Keats zde žil až do roku 1804, kdy jeho otec zemřel na následky fraktury lebky způsobené pádem z koně. Vdova Frances Jennings Keatsová se brzy provdala znovu, záhy však svého nového manžela opustila a přestěhovala se společně se svými čtyřmi dětmi (jeden ze synů, Edward Keats, zemřel roku 1802) ke Keatsovým prarodičům, Johnovi a Alice Jenningsovým. Keats zde začal navštěvovat školu, kde se poprvé začal vážněji zabývat literaturou. V roce 1810 umírá Keatsova matka na tuberkulózu a ponechává své děti v péči jejich babičky (John Jennings zemřel v roce 1805).

John Keats, portrét z roku 1819
'Óda na Slavíka, rukopis
Podzimu, rukopis
Keatsův hrob v Římě

Alice Jenningsová ustanovila pro své svěřence dva opatrovníky, kteří v roce 1811 Keatse přesunuli z jeho staré školy na studium k chirurgovi Thomasovi Hammondovi.[2] Dne 19. prosince 1814 umírá Alice Jenningsová a opatrovníkem Keatsových dětí se stává Richard Abbey. V následujícím roce začíná Keats studovat farmacii v londýnské Guy’s Hospital. V tomto období se stále více věnuje studiu literatury a skládá své první básně. Jeho první publikovanou básní byla Ó, samoto otištěná v novinách The Examiner v roce 1816. V červenci 1816 skládá závěrečné zkoušky z farmacie. V dubnu roku 1817 strávil týden ve vesnici Carisbrooke na ostrově Wight, kde složil rozsáhlou báseň Endymion.

Krátce nato začíná pečovat o svého bratra Toma Keatse. Tom, podobně jako jeho matka, onemocněl tuberkulózou. Po dokončení Endymionu se John Keats společně se svým přítelem Charlesem Brownem vydává do Skotska a Irska. Během této cesty se však i u něj začaly projevovat příznaky tuberkulózy, a proto se rozhodl vrátit do Londýna. Po návratu zjistil, že se Tomův stav zhoršil a že se Endymion, podobně jako jeho předchozí sbírka básní nazvaná Básně, stal terčem kritiky. 1. prosince 1818 umírá Tom Keats a John Keats se stěhuje na Hampstead k Charlesovi Browneovi. Na Hampsteadu bydlí vedle Fanny Brawneové, která zde žila se svou matkou. Keats se do Fanny okamžitě zamiloval a koncem roku 1819 se spolu zasnoubili. Přesto se nejednalo o šťastné spojení. Keatsova vášeň pro Fanny mu přinášela spíše roztrpčení než útěchu. Jejich korespondence (vydaná posmrtně) silně pobouřila viktoriánskou společnost. V deníku Fanny Brawnové je pouze jediná zmínka o jejich rozchodu: „Pan Keats opustil Hampstead.“

Jejich vztah byl ukončen v roce 1820, kdy se u Keatse projevily závažné příznaky nemoci, která sužovala jeho rodinu. Na návrh svého doktora opustil chladné ovzduší Londýna a se svým přítelem, malířem Josephem Severnem, se přesunul do Říma, kde bydlel v domě nad Španělskými schody. Navzdory péči Josepha Severna a doktora Johna Clarka se jeho zdravotní stav rapidně zhoršoval. John Keats zemřel 23. února 1821 v jedenáct hodin večer. Pohřben byl na protestantském hřbitově v Římě. Na jeho přání byl na náhrobek vytesán nápis „Zde leží ten, jehož jméno bylo napsáno do vody.“ Jeho jméno se na náhrobku nevyskytuje.

Shelley a Byron mylně dávali jeho smrt za vinu článkům otištěným krátce předtím v časopisech Blackwood's Edinburgh Magazine a Quarterly Review, které ostře útočily na Keatsův Endymion. Keats byl těmito recenzemi „zdrcen“, jak to později komentoval Byron. Dlouho se věřilo, že autorem jednoho z útočných článků byl William Gifford, nicméně se později se ukázalo, že skutečnými autory jsou John Gibson Lockhart a John Wilson Croker. Keatsova smrt inspirovala Shelleyho k napsání básně Adonis.

Dílo

Seznámení s dílem Edmunda Spensera, zvláště s Královnou víl, bylo pro Keatse zlomovým momentem. Spenser a jeho tvorba inspirovali Keatse k napsání první básně nazvané Imitace Spensera. Spřátelil se s Leighem Huntem, básníkem a nakladatelem, který roku 1816 ve svých novinách The Examiner otiskl první Keatsovu báseň Ó, samoto. V roce 1817 Keats vydává svou první básnickou sbírku nazvanou jednoduše Básně. Tato sbírka nebyla dobře přijata, částečně díky Keatsovu přátelství s kontroverzním Leighem Huntem. Keats napsal své nejlepší básně na jaře a v létě roku 1819. Období mezi zářím 1818 a zářím 1819 označováno za Velký rok nebo Živoucí rok, neboť tento rok je jeho nejplodnějším obdobím, během nějž napsal své nejvíce ceněné básně. Tato horlivá činnost měla hned několik příčin: smrt jeho bratra Toma, kritické přijetí Endymionu a setkání s Fanny Brawnovou. V tomto období vznikla balada La Belle Dame sans Merci, ódy Óda na Psyché, Óda na slavíka, Óda a melancholii, Óda na řeckou vázu a báseň Podzimu.

Výběrová bibliografie

  • Naději (1815, To Hope), sonet
  • Ó samoto! (1816, O Solitude!), sonet, první Keatsova otištěná báseň
  • Po prvním nahlédnutí do Chapmanova překladu Homéra (1816, On First Looking into Chapman's Homer), sonet
  • Spánek a poezie (1816. Sleep and Poetry), báseň
  • Endymion (1817), volné zpracování antické báje o lásce bohyně Měsíce Seléné k pastýři Endymionovi
  • Hyperion (1818), nedokončený epos založený na pověsti o Titánomachii.
  • Pád Hyperionu: Sen (1819, The Fall of Hyperion: A Dream), epická báseň související s Hyperionem, publikováno posmrtně až roku 1856
  • Isabella neboli Květináč s bazalkou (1818, Isabella, or the Pot of Basil), básnická povídka s námětem z Boccacciova Dekameronu.
  • Při návštěvě Burnsova hrobu (1818, On Visiting the Tomb of Burns), báseň.
  • Stará Meg (1818, Meg Merrilies), balada o postavě z románu Waltra Scotta Guy Mannering,
  • La Belle Dame sans Merci (1819), balada obsahující motivy melancholie, deziluze a zániku.
  • Lamia (1819), básnická povídka, zpracování antické báje o ženě proměněné v hada.
  • Óda na Psyché (1819, Ode to Psyche), první Keatsova óda ze slavných ód roku 1819 věnovaná opomíjené bohyni Psyché.
  • Óda na slavíka [1819, Ode to a Nightingale), óda zabývající se tématem přírody, pomíjivosti a smrtelnosti.
  • Óda na melancholii (1819, Ode on Melancholy), óda popisuje básníkovo vnímání melancholie prostřednictvím lyrického diskurzu mezi básníkem a čtenářem.
  • Óda na řeckou vázu (1819, Ode on a Grecian Urn), v ódě básník oslovuje starověkou řeckou amforu, popisuje a diskutuje o motivech na ní vyobrazených a dochází k závěru, že amfora řekne budoucím generacím lidstva: "Krása je pravda, pravda krása je."
  • Óda na zahálku (1819, Ode to Indolence), óda obsahuje básníkovo rozjímání o ránu stráveném v nečinnosti.
  • Den zmizel (1819, The Day Is Gone), sonet.
  • Bright star (1819, Zářivá hvězdo), milostný sonet.
  • Předvečer svaté Anežky (1819, The Eve of Saint Agnes), báseň, inspirována láskou k Fanny Brawneové, se odehrává ve středověkém hradě a je založená lidové víře, že dívka může vidět svého budoucího manžela ve snu, pokud v předvečer svaté Anežky vykoná určité obřady.
  • Podzimu (1819, To Autumn), tato lyrická báseň bývá považována za jednu z nejlepších Keatsových básní.

České překlady

(Hana Žantovská ovšem uvádí, že Keatsovy básně do češtiny dále překládali např. J. V. Sládek, A. Klášterský a O. Theer)

Vliv

Keatsovy básně inspirovaly amerického spisovatele Dana Simmonse k sepsání sci-fi ságy Kantos Hyperionu.

Ukázky

  • "Nevěsto ticha, nedotčená dosud, / schovanko času, v kterém zvolna plynem, / pamětí hájů, jež nám dávný osud / sladčeji vyprávíš, než možno rýmem, / jaký to příběh zapsán je v tvém tvaru, / bohů či lidí, kam to vedeš nás?…" (z básně Óda na řeckou vázu)
  • "Kde písně jara jsou? Ach kde jsou jen? / Nemysli na ně, vždyť svou hudbu máš, / když mezi prsty oblak mroucí den / do strnišť seje zrůžovělou zář. / U řeky pod jívami naříkat / komáři začnou, větrem zvedáni, / jen utichne, zas k zemi snést se mohou…" (Podzimu)

(obě ukázky pocházejí z výboru Obrys krásy, přeložila Hana Žantovská)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

John Keats Tombstone in Rome 01.jpg
Autor: Piero Montesacro, Licence: CC BY-SA 3.0

John Keats' tombstone. He died on 23 February 1821 and was buried in the Protestant cemetery, Rome, Italy. His last request was to be buried under a tombstone, without his name.
On his grave is written:
This Grave
contains all that was Mortal,
of a
Young English Poet,
Who,
on his Death Bed, in the Bitterness of his Heart,
at the Malicious Power of his Enemies,
Desired
these Words to be engraven on his Tomb Stone:
Here lies One
Whose Name was writ in Water.
~
24 February 1821


John Keats by William Hilton.jpg
This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. All images in this batch have been confirmed as author died before 1939 according to the official death date listed by the NPG.
John Keats - To Autumn Manuscript 1 unrestored.jpg
First page of John Keats autograph manuscript of his poem "To Autumn".
John Keats firma reconstrucción.png
Autor: Mr. Tamagotchi, Licence: CC BY-SA 3.0
Reconstruccion de la firma de John Keats a partir de la original obtenida posiblemente a través de medios de conversión óptico-digital.