John Ligonier

Polní maršál hrabě John Ligonier
1st Earl Ligonier.jpg
Narození7. listopadu 1680 nebo 17. října 1680
Castres
Úmrtí28. dubna 1770 (ve věku 89 let)
Cobham
Povolánípolitik a voják
Oceněníčlen Královské společnosti
DětiPenelope Ligonier[1]
RodičeLouis de Ligonier, Seigneur de Monteuquet[1][2] a Louise du Poncet[1][2]
PříbuzníFrancis Ligonier[2] (sourozenec)
Catherine Graham[1] a Penelope Graham[1] (vnoučata)
FunkceMember of the 11th Parliament of Great Britain
Member of the 10th Parliament of Great Britain
Member of the 12th Parliament of Great Britain
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Ligonier, 1. hrabě Ligonier (John Ligonier, 1st Earl Ligonier, 1st Viscount Ligonier, 1st Baron Ligonier) (7. listopadu 1680, Castres, Francie28. dubna 1770, Cobham, Anglie) byl britský vojevůdce a politik francouzského původu. Od roku 1702 sloužil v anglické armádě a zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století. Kromě vojenské kariéry byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával také vládní úřady. V roce 1757 dosáhl hodnosti polního maršála a za sedmileté války byl vrchním velitelem britské armády. Získal několik šlechtických titulů, nakonec byl povýšen na hraběte a byl rytířem Řádu lázně.

Životopis

Polní maršál John Ligonier (Joshua Reynolds, 1760)

Pocházel z jižní Francie, narodil se jako mladší syn Louise de Ligonier. Studoval ve Francii a Švýcarsku, v roce 1697 rodina kvůli pronásledování hugenotů přesídlila do Anglie. V roce 1702 vstoupil jako dobrovolník do anglické armády a již v roce 1703 byl kapitánem. Zúčastnil se řady bitev války o španělské dědictví, po bitvě u Malplaquet dosáhl dočasné hodnosti plukovníka a v roce 1712 byl velitelem na Menorce. Za války aliance čtyř byl generálním pobočníkem expedice do zátoky Vigo. V letech 1729–1743 byl pobočníkem krále Jiřího II., zastával také různé čestné hodnosti. V roce 1735 dosáhl hodnosti brigádního generála a v roce 1739 byl povýšen na generálmajora. Za války o rakouské dědictví se zúčastnil bitvy u Dettingenu (1743), kde obdržel Řád lázně a hodnost generálporučíka. V bitvě u Fontenoy byl vrchním velitelem britsko-hannoverské pěchoty a v roce 1746 dosáhl hodnosti generála.

Po skončení války o rakouské dědictví byl zvolen do Dolní sněmovny a byl poslancem za město Bath (1748–1763). V letech 1748–1757 byl členem vlády jako náměstek generálního polního zbrojmistra, v roce 1749 jmenován členem Tajné rady. V letech 1750–1752 navíc guvernérem na ostrově Guernsey a v letech 1752–1759 v Plymouthu. Ještě za sedmileté války se aktivně zúčastnil bojových operací, v roce 1757 byl povýšen na polního maršála a po odvolání vévody z Cumberlandu vrchním velitelem britské armády (1757–1759). Po návratu do Anglie se znovu stal členem vlády jako generální polní zbrojmistr (Master General of the Ordnance, 1759–1762). V roce 1757 obdržel titul vikomta s platností pouze pro Irsko, následně obdržel tituly barona (1763) a hraběte (1766) s platností pro celou Británii.

Od roku 1750 vlastnil zámek Downe Place v Surrey, ve stejném hrabství sídlil také na zámku Cobham House. Zemřel bez potomstva, titul hraběte byl v roce 1776 obnoven pro synovce Edwarda Ligoniera (1740–1782), který prodělal rychlou kariéru v armádě a již v roce 1777 byl generálporučíkem. Zemřel ale také bez potomstva a šlechtické tituly spojené se jménem Ligonier zanikly.

Odkazy

Literatura

  • STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000 407 s. ISBN 80-7277-010-1
  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 ISBN 978-80-7557-176-2

Reference

  1. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c Kindred Britain.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce