John Mackay

John Mackay
Narození	6. února 1864 Greenock
Úmrtí	16. května 1933 (ve věku 69 let) Stahnsdorf, Německo
Příčina úmrtí	předávkování
Místo pohřbení	Berlín
Pseudonym	Sagitta
Povolání	spisovatel, básník
Národnost	skotsko-německá
Žánr	literatura faktu
Významná díla	The Anarchists Max Stirner: His Life and His Work
Rodiče	John Mackay, Louisa Ehlers
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Henry Mackay (6. února 1864 Greenock – 16. května 1933 Stahnsdorf, Německo) byl skotsko-německý spisovatel a básník. Proslul jako básník a autor naturalistických románů.

Život

Narodil se v rodině Johna Mackaye (1826–1865) a Louisy rozené Ehlersové. Otec byl skotský námořní pojišťovací makléř, matka pocházela z prosperující rodiny z Hamburku. Po smrti otce odešli do Německa.^[1]

Během ročního pobytu v Londýně (1887–1888) objevil díla Maxe Stirnera, jehož kniha Der Einzige und sein Eigenthum byla v druhé polovině 19. století téměř zapomenuta. Stirner se stal jeho životním tématem. Slávu mu přineslo vydání románu Die Anarchisten: Kulturgemälde aus dem Ende des XIX Jahrhunderts v Curychu v roce 1891. Román prosazoval myšlenky Stirnera; tohoto filozofa 19. století dále pozvedl ze zapomnění napsáním biografie Max Stirner – sein Leben und sein Werk (1898).

Mackayeho román Der Schwimmer: Die Geschichte einer Leidenschaft (1901) byl jedním z prvních sportovních románů odehrávajících se ve světě závodního plavání a potápění.

Po matčině smrti se pustil do literárního projektu pod pseudonymem Sagitta, aby diskutoval o homosexuálních vztazích mezi muži a chlapci. Přitahovali ho chlapci ve věku 14 až 17 let. Vydal několik svazků pod pseudonymem „Sagitta“, mj. Die Buecher der namelosen Liebe von Sagitta a Fenny Skaller –autobiografický popis jeho vlastních milostných zážitků. Seriál vznikl r. 1905 a dokončen byl r. 1913. Jedním z jeho témat byla proměnlivost sexuální identity a výrazu.

Vydal román Der Freiheitsucher, pokračování Die Anarchisten, r. 1920. Nedosáhl úspěchu dřívějšího svazku a Mackay byl finančně zruinován inflací raných výmarských let. Román Der Puppenjunge, napsal r. 1926; Christopher Isherwood, který napsal k anglickému překladu z roku 1985, že román „podává obraz berlínského sexuálního podsvětí na počátku tohoto století, o kterém z vlastní zkušenosti vím, že je autentický“. Svůj poslední román Der Unschuldige: Die Geschichte Einer Wandlung vydal v roce 1931; bylo to první dílo vydané pod jeho vlastním jménem, ​​které obsahovalo homosexuální postavy.

Mackay zemřel ve Stahnsdorfu, městě nedaleko Berlína, 16. května 1933. Jeho závěť požadovala, aby jeho rukopisy a dopisy byly zničeny a jeden z jeho věřitelů dostal jeho neprodané knihy. V závěti bylo uvedeno, že jakékoli nové tisky románů Sagitta by měly být vydávány pod jeho vlastním jménem.

Mackay žil v Berlíně od roku 1896 a byl přítelem Benedicta Friedlaendera, vědce a spoluzakladatele Gemeinschaft der Eigenen.

Dílo

Spisy

• Kinder des Hochlands (1885)
• Anna Hermsdorf (1885)
• Sturm (1888), poetry collection, the first of several editions with additions
• Die Anarchisten (1891)
• Albert Schnells Untergang. Schluß der Geschichte ohne Handlung: Die letzte Pflicht (1895)
• Max Stirner – sein Leben und sein Werk (1898)
• Der Schwimmer (1900)
• Der Sybarit (1903)
• Hans, mein Freund und Die Wasserratte (1910)
• Der Freiheitsucher. Psychologie einer Entwicklung (ca. 1920)
• Der Puppenjunge (1926)
• Die Namenlose Liebe, seven volumes (1906–1926)
• Der Unschuldige (1936)

Hudba

• Max Reger – báseň "Morgen" (op. 66 č. 10).
• Richard Strauss – zhudebnil dvě Mackayovy básně ve svém Vier Lieder pro vysoký hlas a klavír (op. 27), svatební dar jeho manželce v roce 1894, „Morgen!“ a „Heimliche Aufforderung“. Další Mackayovy básně od Strausse: „Verführung“ pro zpěv a orchestr v roce 1896 (op. 33 č. 1) a „In der Campagna“ pro zpěv a klavír v roce 1899 (op. 41 č. 2).
• Arnold Schoenberg zhudebnil Mackayovu báseň „Am Wegrand“, jeho op. 6 č. 6.

V češtině

• Anarchisté: kulturní obrazy z konce 19. století – přeložil V. Skružný. Praha: Vzdělávací bibliotéka, 1896^[2]
• Lidé manželství: líčení z malého města – př. Jan Osten. Tábor: Václav Kraus, 1898^[3]
• Poslední povinnost: příběh bez děje – př. Jan Emil Šlechta. Praha: Jan Otto, 1903
• Alberta Schnella zaniknutí: konec povídky "Poslední povinnost" – př. J. E. Šlechta. Praha: Jan Otto, 1904
• Drobná prosa – př. Jaroslav Pšenička. Praha: Jan Otto, 1910^[4]
• Rozkošník – př. Emanuel Lešehrad; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 4. Praha: J. R. Vilímek, 1911

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Henry Mackay na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu John Mackay na Wikimedia Commons