John Manners, markýz z Granby

John Maners, markýz z Granby
Portrét markýze z Granby od Joshuy Reynoldse, cca 1763
Portrét markýze z Granby od Joshuy Reynoldse, cca 1763
Narození2. ledna 1721
Kelham
Úmrtí18. října 1770 (ve věku 49 let)
Scarborough
Místo pohřbeníBelvoir Castle
Alma materEtonská kolej
Trinity College
Povolánípolitik a voják
ChoťFrances Seymourová (od 1750)[1][2]
Partner(ka)Ann Mompessonová
DětiCharles Manners, 4. vévoda z Rutlandu[1]
Frances Mannersová
George Manners
Anne Mannersová[3][1]
neznámá Mannersová[3]
Robert Manners[3]
… více na Wikidatech
RodičeJohn Manners[1] a Bridget Suttonová[3][1]
PříbuzníRobert Manners-Sutton[1] a George Manners-Sutton[1] (sourozenci)
John Manners[1], Elizabeth Mannersová[1][4], Katherine Weldová-Foresterová[3][1], Charles Manners[3], Robert Manners[3] a William Robert Albanac Manners[3] (vnoučata)
Funkceposlanec 9. parlamentu Velké Británie
poslanec 12. parlamentu Velké Británie
poslanec 11. parlamentu Velké Británie
poslanec 10. parlamentu Velké Británie
poslanec 13. parlamentu Velké Británie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Manners, markýz z Granby (John Manners, Marquess of Granby) (2. ledna 1721, Kelham Hall, Anglie18. října 1770, Scarborough, Anglie) byl britský generál, dvořan a politik ze šlechtického rodu Mannersů. Za sedmileté války patřil k úspěšným britským vojevůdcům v Evropě, jako válečný hrdina byl poté populárním členem vlády. Jako nejstarší syn a dědic 3. vévody z Rutlandu užíval celý život titul markýz z Granby, zemřel ještě před otcem a titul vévody zdědil až jeho syn Charles (1754-1787), pozdější místokrál v Irsku.

Kariéra

Narodil se na rodovém sídle Kelham Hall v hrabství Nottinghamshire jako nejstarší syn 3. vévody z Rutlandu a jeho manželky Bridget Sutton (jméno Sutton pak přijali Mannersové v jedné z vedlejších linií). Studoval v Etonu a Cambridge, v letech 1740-1742 podnikl kavalírskou cestu po Evropě, navštívil také Turecko. Od mládí zároveň sloužil v armádě, na podporu boje proti jakobitskému povstání postavil na vlastní náklady vojenskou jednotku a získal hodnost plukovníka (1745). V roce 1741 byl poprvé zvolen do Dolní sněmovny a poslancem zůstal až do své smrti.

V roce 1755 byl povýšen na generálmajora, za sedmileté války po smrti 3. vévody z Marlborough odjel do Evropy a jako velitel jezdectva se připojil ke generálu Sackvillovi. S ním se brzy dostal do kompetenčních sporů a v roce 1759 jej nahradil na postu vrchního velitele britského kontingentu v Německu. Vynikl v bitvě u Warburgu a pak v několika dalších střetnutích s francouzskou armádou. Jako jeden z prvních prosazoval, že kvalitní bojeschopná armáda musí mít především dostatek proviantu, a jeho zájem o prosté vojáky spolu s vítěznými bitvami zvyšoval jeho popularitu. Ve funkci náměstka generálního polního zbrojmistra (1759-1763) se stal členem vlády a od roku 1760 byl členem Tajné rady.

Po sedmileté válce se do Anglie vrátil jako hrdina a ve funkci generálního polního zbrojmistra (1763-1770) zůstal členem vlády. V tomto úřadu setrval v několika kabinetech, a i když vždy nesdílel vládní stanoviska premiérů, jeho popularita ve společnosti mu umožnila zůstat ve funkci i přes několik výměn na postu premiéra. Od roku 1764 byl zároveň lordem-místodržitelem v hrabství Derby a v letech 1766-1769 vrchním velitelem armády. Politicky mu uškodilo angažmá ve Wilkesově aféře a v letech 1769-1770 odstoupil z vrchní velení armády i z funkce ve vládě. Odchod z vysokých funkcí zhoršil jeho finanční situaci, začali na něj doléhat věřitelé a v roce 1770 nakonec ani neuspěl ve volbách do Dolní sněmovny. Zemřel téhož roku v lázních Scarborough ve věku 49 let.

Rodina

(c) Dave Bevis, CC BY-SA 2.0
Zámek Kelham Hall, rodiště markýze z Granby

V roce 1750 se oženil s Frances Seymour (1728-1761), dcerou nejvyššího štolby 6. vévody ze Somersetu. Měli spolu čtyři děti, nejstarší syn John (1759-1760) zemřel v dětství. Dědicem titulů byl druhorozený syn Charles (1754-1787), který byl později místokrálem v Irsku. Nejmladší syn Robert (1758-1782) byl v letech 1780-1782 členem Dolní sněmovny, ale zasedání parlamentu se nikdy nezúčastnil, protože sloužil u námořnictva. Zemřel na následky zranění v Karibiku v hodnosti kapitána byl pohřben do moře.

Reference

  1. a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Kindred Britain. Dostupné online.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

John Manners Marquess of Granby 1763 65.jpg
John Manners, Marquess of Granby in der Uniform der „Blues“ nach dem Siebenjährigen Krieg
Kelham Hall.jpg
(c) Dave Bevis, CC BY-SA 2.0
Kelham Hall - south-east corner