John Mucha

John Mucha
Jiná jménaJohn Omond Mucha[1][p 1]
Narození20. května 1948 (76 let)
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
NárodnostBrit
ObčanstvíVelká Británie, Česká republika
ZeměVelká Británie, Česká republika
Vzdělánímaturita (Československo); vysokoškolská studia ekonomie (Anglie)
Alma materThe University of Lancaster
Povoláníbankéř; kurátor výstav Alfonse Muchy
Domovské městoLondýn, Praha
ChoťSarah
Dětidva synové; jedna dcera (Marcus (*1980), Andrew (*1981) a Tamsin (*1984))[2]
RodičeJiří Mucha;[p 2] Geraldine Mucha (rozená Thomsen)[p 3]
Příbuznídědeček: Alfons Mucha; babička: Marie Chytilová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ilustrace pavilonu Bosny a Herzegoviny od Alfonse Muchy publikovaná v Le Figaro Illustré v březnu 1900
Scéna z výzdoby Bosenského pavilonu, nyní v muzeu Petit Palais v Paříži (1900)
Menu navržené Alfonsem Muchou pro restauraci v Bosenském pavilonu
Obraz z nástěnných maleb Bosenského pavilonu, nyní v muzeu Petit Palais v Paříži (1900)

John Omond Mucha (* 20. května 1948 Londýn) je bývalý britský bankéř, kurátor výstav Alfonse Muchy,[3] zakladatel Muchovy nadace a předseda její správní rady. Je britským státním příslušníkem a trvale žije v Londýně.[3] Je vnukem malíře Alfonse Muchy, a synem spisovatele Jiřího Muchy.[3] [p 1]

Život

Rodiče

John Mucha se narodil 20. května 1948 v Londýně [p 4] jako syn spisovatele Jiřího Muchy [p 2] a jeho manželky – skotské hudební skladatelky Geraldine Thomson Mucha.[7] [p 3] Jiří a Geraldine se seznámili v Anglii v roce 1941 a ve stejném roce měli i svatbu. [p 5] Jiří Mucha během druhé světové války působil jako válečný zpravodaj a letec (na straně západních Spojenců[8]) na africké frontě, v Indii, Barmě, Číně, Itálii a Francii.[9] Po konci druhé světové války se Geraldine a Jiří Muchovi společně přestěhovali do rodinné vily v Praze-Bubenči v ulici V Tišině čp. 781/4. V době, kdy John přišel na svět, bydlela jeho skotská matka u své matky v Anglii a teprve v listopadu 1948 se s novorozeným synem vypravila zpět do Československa.[8] V Muchově vile žila rodina až do roku 1950,[8] kdy byli Muchovi při likvidaci soukromého vlastnictví bezodkladně vystěhováni. Tehdy získali náhradou byt po vypovězeném britském vojenském přidělenci v domě na Hradčanském náměstí čp. 65/6, který patří kapitule svatého Víta[8] a kam se jim podařilo přestěhovat všechny umělecké předměty z bubenečské vily a další věci z pozůstalosti a z bývalého pařížského salonu Alfonse Muchy.[8][p 6][p 7]

Otec

Jiří Mucha po roce 1945 pracoval v Československu jako novinář, ale v roce 1951 byl uvězněn (nějakou dobu byl držen v tzv. Domečku na Hradčanech[8]) a v inscenovaném procesu v roce 1952 byl odsouzen za špionáž na šest let.[p 8] (Prošel Jáchymovem, Mikulovem a Valdicemi.) Po svém propuštění v roce 1955 se Jiří Mucha živil jako scenárista a překladatel z angličtiny.[p 9]

Studia a práce ve finančnictví

V Praze navštěvoval John Mucha základní i střední školu.[7] V roce 1966 se sice hlásil na vysokou školu, ale jeho přihláška byla komunistickým režimem zamítnuta vzhledem k jeho politickému, ale i rodinnému profilu.[7] Svoje vysokoškolská studia ekonomie proto John absolvoval (poté, co se v osmnácti letech přestěhoval do Anglie[8]) v Londýně na britské univerzitě v Lancasteru (The University of Lancaster).[7] Johnův zájem o finančnictví po skončení vysokoškolských studií jej přivedl k práci pro banku Coutts & Co, následně pak přestoupil do banky Williams & Glyns a poté zakládal a vedl londýnskou pobočku Nord LB (významná německá banka působící v City of London).[7] John Mucha jako bankéř služebně navštěvoval Československo i před sametovou revolucí (tj. před rokem 1989).[8]

Na začátku 70. let 20. století se do Anglie přestěhovala z Československa i Johnova matka Geraldine.[2] Bylo to zcela účelové, neboť komunistický režim povolil vycestovat na Západ Jiřímu Muchovi jen a jen tehdy, pokud dostal „oficiální“ pozvání od své právoplatné manželky.[2] Posléze byli John i Geraldine zbaveni československého státního občanství, které jim bylo navráceno až po sametové revoluci (tj. po roce 1989).[2]


Odkaz Alfonse Muchy

Prvním, kdo po třicet let třídil tisíce Muchových spisů a prací a katalogizoval sbírku Muchových děl pro výstavy od Paříže přes Tokio po USA, byl jeho syn – spisovatel Jiří Mucha.[1] [p 10][p 11] Bylo to jeho zásluhou, že v 60. letech 20. století se ve světě oživilo polozapomenuté dílo jeho otce – Alfonse Muchy.[1]

John Mucha se svojí matkou Geraldinou žili trvale v Anglii až do roku 1991, kdy zemřel Johnův otec Jiří Mucha.[1] V té době se John musel rozhodnout, zda bude jako bankéř vydělávat nadále peníze, nebo se bude věnovat odkazu svého dědečka – Alfonse Muchy.[2] V době smrti Jiřího Muchy měl John a Geraldine stále pouze britskou státní příslušnost a pokud by se s nimi něco stalo, veškeré dědictví po Alfonsu Muchovi by se dostalo pod britské daňové zákony.[2] Britové by vyměřili pozůstalým členům Muchovy rodiny obří daň a dědictví by muselo být rozprodáno, aby se daň uhradila.[2]

V roce 1992 založila Geraldine Mucha a John Mucha Muchovu nadaci, jejímž cílem je uchovat odkaz Alfonse Muchy, propagovat jeho dílo a zpřístupnit je široké světové veřejnosti (především pomocí výstav).[7] Muchova nadace také za tímto účelem založila v roce 1998 v Praze stálé Muchovo muzeum.[7] John Mucha v roce 2005 opustil City of London s úmyslem plně se věnovat Muchově nadaci.[7] Nemalé úsilí vynakládá John ohledně umístění Slovanské epopeje v důstojných prostorách v Praze.[7] Kromě rozměrných pláten monumentálního cyklu Slovanské epopeje by v těchto prostorách měly být umístěny i související studijní materiály, jakož i Muchova díla z roku 1900 mající vztah k pavilonu Bosny a Hercegoviny (tzv. Bosenský pavilon), který Mucha prezentoval na světové výstavě.[7]

John Mucha je ženatý, s manželkou Sarah má dva syny a dceru.[7] (Marcus se narodil v roce 1980, Andrew v roce 1981 a Tamsin v roce 1984.[2]) Jeden z jeho synů (Marcus) mu pomáhá v Muchově nadaci.[2] [p 12]

Svět podle Muchy

V roce 2019 John Mucha spolupracoval při natáčení filmu o Alfonsi Muchovi – „Svět podle Muchy“.[8] Jedná se o koprodukční dokumentární film (z roku 2020) režiséra Romana Vávry, který vznikl ve spolupráci s Muchovou nadací (Mucha Foundation) a za podpory státního Fondu kinematografie, WOW Prague Film Fund, Plzeňského kraje, Jihomoravského kraje a statutárního města Brna.[11] Kromě natáčení v bytě na Hradčanském náměstí v Praze se filmovalo i v Paříži, Japonsku a USA.[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Jméno Omond John Mucha přijal „pro bankovnictví“ v době, kdy chtěl jako britský bankéř budovat svoji kariéru.[2] Jednak nechtěl používat jméno Mucha s puncem slavné rodiny a pak také sehrál roli fakt, že příjmení Mucha se obtížně v angličtině vyslovuje a Britové si pod ním představují, že jeho nositel je černoch.[2] Jméno Omond patří rodině Geraldiny, jejíž kořeny sahají až do roku 895.[2]
  2. ↑ a b John Omond Mucha uvádí ve všech dokumentech jako svého otce spisovatele Jiřího Muchu, ale jeho biologickým otcem (o němž John Mucha nikdy nehovoří) je nejspíše již zesnulý Alexandr Plocek.[1][4][5][6] Spisovatel Jiří Mucha svoje otcovství vzhledem k Johnovi za svého života ani nepopřel ale ani nepotvrdil.[1] Z tohoto úhlu pohledu by pak byla Johnovou nevlastní sestrou Jarmila Mucha Plocková.[1]
  3. ↑ a b Pramen[7] uvádí jméno matky Johna Muchy jako Geraldine Mary Mucha.[7] Pramen[8] uvádí její rodné jméno jako Thomsen.[8]
  4. ↑ Na přelomu března a dubna roku 1948 odjela Johnova matka Geraldina (sama měla britský pas) z Československa do Anglie, aby John (až se narodí) dostal automaticky (jako dítě narozené v Anglii) britské občanství.[2]
  5. ↑ Geraldina na začátku druhé světové války studovala v Londýně na Královské akademii umění hudbu a zároveň jedna její skotská příbuzná zase studovala malbu.[2] V roce 1941 byli studenti malby povoláni do města Leamington Spa, aby barvami zakryli důležité objekty, protože se očekávala invaze nacistického Německa.[2] Skotská příbuzná a Geraldina se v potemnělé ulici městečka Leamington Spa snažily najít adresu místa, kde se měl konat večírek.[2] Při bloudění se náhodně setkaly s mužem ve francouzské uniformě, kterým byl Jiří Mucha, jenž byl v Leamington Spa jako člen formujících se československých vojenských jednotek.[2]
  6. ↑ Jedná se o dvoupatrový byt situovaný naproti Pražskému hradu[2]
  7. ↑ Komunistický režim považoval Alfonse Muchu za dekadentního umělce a Muchovy obrazy nebyly rodině zabaveny.[8] Určitou roli sehrál i fakt, že Geraldině pomohl při „záchraně“ Muchova dědictví britský velvyslanec, kterého požádala o pomoc.[8] Alfons Mucha patřil v Československu až do 60. let 20. století „jen“ za maloburžoazního umělce.[2]
  8. ↑ Původně státní prokurátor požadoval pro Jiřího Muchu trest smrti.[2]
  9. ↑ Propuštění Jiřího Muchy z komunistického vězení po odpykání tří let (tedy poloviny trestu) bylo podmíněno závazkem spolupracovat s komunistickou tajnou policií (StB). Ta s ním ale v roce 1963 ukončila spolupráci, protože jí nepředával seriózní informace.[10] V roce 1968 byl Jiří Mucha rehabilitován. V srpnu 1968 – v začátku okupace Československa – odjel nakrátko do Německa, ale nakonec se do Prahy vrátil a žil tam.[8]
  10. ↑ Jiří Mucha měl za manželku Britku a tak mohl cestovat ze socialistického Československa do kapitalistické západní ciziny a Muchovy expozice tam domlouvat.[2] Z Geraldiny rodiny se vždy našel někdo, kdo mu poslal z Británie potřebné „oficiální“ pozvání a tak mohl Jiří Mucha Československo dočasně opouštět.[2]
  11. ↑ Muchova sbírka obsahuje nejen litografie, ale i oleje, pastely, kresby, trojrozměrné objekty nebo fotografie, kterých je více než čtyři tisíce.[8]
  12. ↑ Marcus vystudoval angličtinu v Cambridgi, poté dostal stipendium od Daiwa Foundation v Japonsku a během dvou let zvládl japonštinu slovem i písmem.[2] Po návratu z Japonska odjel do Los Angeles, kde získal místo u Morgana Freemana a měl před sebou kariéru producenta v Hollywoodu.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Apoteóza lásky? A čí lásky? [online]. www lidovky cz, 2010-08-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x HLOUŠKOVÁ, Lenka. John Mucha: Hradčany jsou mým osudem [online]. www novinky cz, 2018-08-17 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Mucha John (* 1948); Vnuk malíře Alfonse Muchy a syn spisovatele Jiřího Muchy, trvale žije v Londýně, kurátor výstav Alfonse Muchy [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-04-16]. Autoritní záznam NK ČR; Identifikační číslo: js20050530004. Dostupné online. 
  4. ↑ ČIHÁKOVÁ, Vlasta. Apoteóza lásky? A čí lásky?. Lidové noviny. 07. 08. 2010, s. 29. (autorka: Vlasta Čiháková–Noshiro). 
  5. ↑ PEŇÁS, Jiří. Kapitoly z nekonečného boje o epopej. Lidové noviny. 10. 06. 2010, s. 8. 
  6. ↑ ČIHÁKOVÁ, Vlasta. Dědictví Muchy čili Kurvahošigutentág. Lidové noviny. 15. 10. 2010, s. 11. (autorka: Vlasta Čiháková–Noshiro). 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m John Mucha [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-07. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o WILKOVÁ, Scarlett. Dělám to dobře, dědečku?. Magazín Dnes + TV. 27. únor 2020, roč. XXVII, Týdenní barevná příloha MF DNES 9, s. 28, 29, 30, 31, 32. 
  9. ↑ Jiří Mucha jako válečný redaktor
  10. ↑ [cit. 2020-04-16]. MUCHA JIŘÍ (12. 3. 1915 – 5. 4. 1991), A “Anty”, 1317, 9502. Spisovatel, 1951-1955 vězněn, po propuštění působil jako scenárista na Barrandově, překládal z angličtiny a z francouzštiny, cestoval po světě a psal. Syn malíře Alfonse Muchy. Jiřího Muchu a jeho byt StB využívala pro kompromitaci členů diplomatických sborů. (Josef Frolík: Špión vypovídá), (Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1994), (Čs. biografický slovník, 1992.). Dostupné online. 
  11. ↑ a b Dokumentární film (2020): Svět podle Muchy [online]. Česko–Slovenská filmová databáze [cit. 2020-04-15]. Režie: Roman Vávra; Scénář: Markéta Sára Valnohová ; Kamera: Martin Štěpánek; koprodukce: Punk Film, Česká televize, ARTE a německé společnost Maxim Film (producent Peter Roloff).. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Menu for Bosnia Pavillion by Alfons Mucha 1900.jpg
Autor: Alfons Mucha , Licence: CC BY-SA 4.0
Menu for the restaurant of the Bosnia Pavillion at the Paris International Exposition of 1900 by Alfons Mucha
Bosnia & Herzegovina Pavilion by Alphonse Mucha, 1900.jpg
Bosnia & Herzegovina Pavilion by Alphonse Mucha – illustration featured in 'Le Figaro Illustré', The Exposition Universelle of 1900
Alfons Mucha (Paris 1900, musée du Petit Palais) (14338412749).jpg
Autor:

Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France

, Licence: CC BY 2.0

Détail de la frise décorant le pavillon de la Bosnie-Herzégovine à l'Exposition Universelle de 1900 à Paris Oeuvre d'Alfons Mucha (1860-1939)

Détrempe sur toile
Alfons Mucha (Paris 1900, musée du Petit Palais) (14524535382).jpg
Autor:

Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France

, Licence: CC BY 2.0

Détail de la frise décorant le pavillon de la Bosnie-Herzégovine à l'Exposition Universelle de 1900 à Paris Œuvre d'Alfons Mucha (1860-1939)

Détrempe sur toile