John Mucha

John Mucha
Jiná jménaJohn Omond Mucha[1][p 1]
Narození20. května 1948 (76 let)
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
NárodnostBrit
ObčanstvíVelká Británie, Česká republika
ZeměVelká Británie, Česká republika
Vzdělánímaturita (Československo); vysokoškolská studia ekonomie (Anglie)
Alma materThe University of Lancaster
Povoláníbankéř; kurátor výstav Alfonse Muchy
Domovské městoLondýn, Praha
ChoťSarah
Dětidva synové; jedna dcera (Marcus (*1980), Andrew (*1981) a Tamsin (*1984))[2]
RodičeJiří Mucha;[p 2] Geraldine Mucha (rozená Thomsen)[p 3]
Příbuznídědeček: Alfons Mucha; babička: Marie Chytilová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ilustrace pavilonu Bosny a Herzegoviny od Alfonse Muchy publikovaná v Le Figaro Illustré v březnu 1900
Scéna z výzdoby Bosenského pavilonu, nyní v muzeu Petit Palais v Paříži (1900)
Menu navržené Alfonsem Muchou pro restauraci v Bosenském pavilonu
Obraz z nástěnných maleb Bosenského pavilonu, nyní v muzeu Petit Palais v Paříži (1900)

John Omond Mucha (* 20. května 1948 Londýn) je bývalý britský bankéř, kurátor výstav Alfonse Muchy,[3] zakladatel Muchovy nadace a předseda její správní rady. Je britským státním příslušníkem a trvale žije v Londýně.[3] Je vnukem malíře Alfonse Muchy, a synem spisovatele Jiřího Muchy.[3] [p 1]

Život

Rodiče

John Mucha se narodil 20. května 1948 v Londýně [p 4] jako syn spisovatele Jiřího Muchy [p 2] a jeho manželky – skotské hudební skladatelky Geraldine Thomson Mucha.[7] [p 3] Jiří a Geraldine se seznámili v Anglii v roce 1941 a ve stejném roce měli i svatbu. [p 5] Jiří Mucha během druhé světové války působil jako válečný zpravodaj a letec (na straně západních Spojenců[8]) na africké frontě, v Indii, Barmě, Číně, Itálii a Francii.[9] Po konci druhé světové války se Geraldine a Jiří Muchovi společně přestěhovali do rodinné vily v Praze-Bubenči v ulici V Tišině čp. 781/4. V době, kdy John přišel na svět, bydlela jeho skotská matka u své matky v Anglii a teprve v listopadu 1948 se s novorozeným synem vypravila zpět do Československa.[8] V Muchově vile žila rodina až do roku 1950,[8] kdy byli Muchovi při likvidaci soukromého vlastnictví bezodkladně vystěhováni. Tehdy získali náhradou byt po vypovězeném britském vojenském přidělenci v domě na Hradčanském náměstí čp. 65/6, který patří kapitule svatého Víta[8] a kam se jim podařilo přestěhovat všechny umělecké předměty z bubenečské vily a další věci z pozůstalosti a z bývalého pařížského salonu Alfonse Muchy.[8][p 6][p 7]

Otec

Jiří Mucha po roce 1945 pracoval v Československu jako novinář, ale v roce 1951 byl uvězněn (nějakou dobu byl držen v tzv. Domečku na Hradčanech[8]) a v inscenovaném procesu v roce 1952 byl odsouzen za špionáž na šest let.[p 8] (Prošel Jáchymovem, Mikulovem a Valdicemi.) Po svém propuštění v roce 1955 se Jiří Mucha živil jako scenárista a překladatel z angličtiny.[p 9]

Studia a práce ve finančnictví

V Praze navštěvoval John Mucha základní i střední školu.[7] V roce 1966 se sice hlásil na vysokou školu, ale jeho přihláška byla komunistickým režimem zamítnuta vzhledem k jeho politickému, ale i rodinnému profilu.[7] Svoje vysokoškolská studia ekonomie proto John absolvoval (poté, co se v osmnácti letech přestěhoval do Anglie[8]) v Londýně na britské univerzitě v Lancasteru (The University of Lancaster).[7] Johnův zájem o finančnictví po skončení vysokoškolských studií jej přivedl k práci pro banku Coutts & Co, následně pak přestoupil do banky Williams & Glyns a poté zakládal a vedl londýnskou pobočku Nord LB (významná německá banka působící v City of London).[7] John Mucha jako bankéř služebně navštěvoval Československo i před sametovou revolucí (tj. před rokem 1989).[8]

Na začátku 70. let 20. století se do Anglie přestěhovala z Československa i Johnova matka Geraldine.[2] Bylo to zcela účelové, neboť komunistický režim povolil vycestovat na Západ Jiřímu Muchovi jen a jen tehdy, pokud dostal „oficiální“ pozvání od své právoplatné manželky.[2] Posléze byli John i Geraldine zbaveni československého státního občanství, které jim bylo navráceno až po sametové revoluci (tj. po roce 1989).[2]


Odkaz Alfonse Muchy

Prvním, kdo po třicet let třídil tisíce Muchových spisů a prací a katalogizoval sbírku Muchových děl pro výstavy od Paříže přes Tokio po USA, byl jeho syn – spisovatel Jiří Mucha.[1] [p 10][p 11] Bylo to jeho zásluhou, že v 60. letech 20. století se ve světě oživilo polozapomenuté dílo jeho otce – Alfonse Muchy.[1]

John Mucha se svojí matkou Geraldinou žili trvale v Anglii až do roku 1991, kdy zemřel Johnův otec Jiří Mucha.[1] V té době se John musel rozhodnout, zda bude jako bankéř vydělávat nadále peníze, nebo se bude věnovat odkazu svého dědečka – Alfonse Muchy.[2] V době smrti Jiřího Muchy měl John a Geraldine stále pouze britskou státní příslušnost a pokud by se s nimi něco stalo, veškeré dědictví po Alfonsu Muchovi by se dostalo pod britské daňové zákony.[2] Britové by vyměřili pozůstalým členům Muchovy rodiny obří daň a dědictví by muselo být rozprodáno, aby se daň uhradila.[2]

V roce 1992 založila Geraldine Mucha a John Mucha Muchovu nadaci, jejímž cílem je uchovat odkaz Alfonse Muchy, propagovat jeho dílo a zpřístupnit je široké světové veřejnosti (především pomocí výstav).[7] John Mucha v roce 2005 opustil City of London s úmyslem plně se věnovat Muchově nadaci.[7] Nemalé úsilí vynakládá John ohledně umístění Slovanské epopeje v důstojných prostorách v Praze.[7] Kromě rozměrných pláten monumentálního cyklu Slovanské epopeje by v těchto prostorách měly být umístěny i související studijní materiály, jakož i Muchova díla z roku 1900 mající vztah k pavilonu Bosny a Hercegoviny (tzv. Bosenský pavilon), který Mucha prezentoval na světové výstavě.[7]

John Mucha je ženatý, s manželkou Sarah má dva syny a dceru.[7] (Marcus se narodil v roce 1980, Andrew v roce 1981 a Tamsin v roce 1984.[2]) Jeden z jeho synů (Marcus) mu pomáhá v Muchově nadaci.[2] [p 12]

Svět podle Muchy

V roce 2019 John Mucha spolupracoval při natáčení filmu o Alfonsi Muchovi – „Svět podle Muchy“.[8] Jedná se o koprodukční dokumentární film (z roku 2020) režiséra Romana Vávry, který vznikl ve spolupráci s Muchovou nadací (Mucha Foundation) a za podpory státního Fondu kinematografie, WOW Prague Film Fund, Plzeňského kraje, Jihomoravského kraje a statutárního města Brna.[11] Kromě natáčení v bytě na Hradčanském náměstí v Praze se filmovalo i v Paříži, Japonsku a USA.[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Jméno Omond John Mucha přijal „pro bankovnictví“ v době, kdy chtěl jako britský bankéř budovat svoji kariéru.[2] Jednak nechtěl používat jméno Mucha s puncem slavné rodiny a pak také sehrál roli fakt, že příjmení Mucha se obtížně v angličtině vyslovuje a Britové si pod ním představují, že jeho nositel je černoch.[2] Jméno Omond patří rodině Geraldiny, jejíž kořeny sahají až do roku 895.[2]
  2. ↑ a b John Omond Mucha uvádí ve všech dokumentech jako svého otce spisovatele Jiřího Muchu, ale jeho biologickým otcem (o němž John Mucha nikdy nehovoří) je nejspíše již zesnulý Alexandr Plocek.[1][4][5][6] Spisovatel Jiří Mucha svoje otcovství vzhledem k Johnovi za svého života ani nepopřel ale ani nepotvrdil.[1] Z tohoto úhlu pohledu by pak byla Johnovou nevlastní sestrou Jarmila Mucha Plocková.[1]
  3. ↑ a b Pramen[7] uvádí jméno matky Johna Muchy jako Geraldine Mary Mucha.[7] Pramen[8] uvádí její rodné jméno jako Thomsen.[8]
  4. ↑ Na přelomu března a dubna roku 1948 odjela Johnova matka Geraldina (sama měla britský pas) z Československa do Anglie, aby John (až se narodí) dostal automaticky (jako dítě narozené v Anglii) britské občanství.[2]
  5. ↑ Geraldina na začátku druhé světové války studovala v Londýně na Královské akademii umění hudbu a zároveň jedna její skotská příbuzná zase studovala malbu.[2] V roce 1941 byli studenti malby povoláni do města Leamington Spa, aby barvami zakryli důležité objekty, protože se očekávala invaze nacistického Německa.[2] Skotská příbuzná a Geraldina se v potemnělé ulici městečka Leamington Spa snažily najít adresu místa, kde se měl konat večírek.[2] Při bloudění se náhodně setkaly s mužem ve francouzské uniformě, kterým byl Jiří Mucha, jenž byl v Leamington Spa jako člen formujících se československých vojenských jednotek.[2]
  6. ↑ Jedná se o dvoupatrový byt situovaný naproti Pražskému hradu[2]
  7. ↑ Komunistický režim považoval Alfonse Muchu za dekadentního umělce a Muchovy obrazy nebyly rodině zabaveny.[8] Určitou roli sehrál i fakt, že Geraldině pomohl při „záchraně“ Muchova dědictví britský velvyslanec, kterého požádala o pomoc.[8] Alfons Mucha patřil v Československu až do 60. let 20. století „jen“ za maloburžoazního umělce.[2]
  8. ↑ Původně státní prokurátor požadoval pro Jiřího Muchu trest smrti.[2]
  9. ↑ Propuštění Jiřího Muchy z komunistického vězení po odpykání tří let (tedy poloviny trestu) bylo podmíněno závazkem spolupracovat s komunistickou tajnou policií (StB). Ta s ním ale v roce 1963 ukončila spolupráci, protože jí nepředával seriózní informace.[10] V roce 1968 byl Jiří Mucha rehabilitován. V srpnu 1968 – v začátku okupace Československa – odjel nakrátko do Německa, ale nakonec se do Prahy vrátil a žil tam.[8]
  10. ↑ Jiří Mucha měl za manželku Britku a tak mohl cestovat ze socialistického Československa do kapitalistické západní ciziny a Muchovy expozice tam domlouvat.[2] Z Geraldiny rodiny se vždy našel někdo, kdo mu poslal z Británie potřebné „oficiální“ pozvání a tak mohl Jiří Mucha Československo dočasně opouštět.[2]
  11. ↑ Muchova sbírka obsahuje nejen litografie, ale i oleje, pastely, kresby, trojrozměrné objekty nebo fotografie, kterých je více než čtyři tisíce.[8]
  12. ↑ Marcus vystudoval angličtinu v Cambridgi, poté dostal stipendium od Daiwa Foundation v Japonsku a během dvou let zvládl japonštinu slovem i písmem.[2] Po návratu z Japonska odjel do Los Angeles, kde získal místo u Morgana Freemana a měl před sebou kariéru producenta v Hollywoodu.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Apoteóza lásky? A čí lásky? [online]. www lidovky cz, 2010-08-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x HLOUŠKOVÁ, Lenka. John Mucha: Hradčany jsou mým osudem [online]. www novinky cz, 2018-08-17 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Mucha John (* 1948); Vnuk malíře Alfonse Muchy a syn spisovatele Jiřího Muchy, trvale žije v Londýně, kurátor výstav Alfonse Muchy [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-04-16]. Autoritní záznam NK ČR; Identifikační číslo: js20050530004. Dostupné online. 
  4. ↑ ČIHÁKOVÁ, Vlasta. Apoteóza lásky? A čí lásky?. Lidové noviny. 07. 08. 2010, s. 29. (autorka: Vlasta Čiháková–Noshiro). 
  5. ↑ PEŇÁS, Jiří. Kapitoly z nekonečného boje o epopej. Lidové noviny. 10. 06. 2010, s. 8. 
  6. ↑ ČIHÁKOVÁ, Vlasta. Dědictví Muchy čili Kurvahošigutentág. Lidové noviny. 15. 10. 2010, s. 11. (autorka: Vlasta Čiháková–Noshiro). 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l John Mucha [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-07. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o WILKOVÁ, Scarlett. Dělám to dobře, dědečku?. Magazín Dnes + TV. 27. únor 2020, roč. XXVII, Týdenní barevná příloha MF DNES 9, s. 28, 29, 30, 31, 32. 
  9. ↑ Jiří Mucha jako válečný redaktor
  10. ↑ [cit. 2020-04-16]. MUCHA JIŘÍ (12. 3. 1915 – 5. 4. 1991), A “Anty”, 1317, 9502. Spisovatel, 1951-1955 vězněn, po propuštění působil jako scenárista na Barrandově, překládal z angličtiny a z francouzštiny, cestoval po světě a psal. Syn malíře Alfonse Muchy. Jiřího Muchu a jeho byt StB využívala pro kompromitaci členů diplomatických sborů. (Josef Frolík: Špión vypovídá), (Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1994), (Čs. biografický slovník, 1992.). Dostupné online. 
  11. ↑ a b Dokumentární film (2020): Svět podle Muchy [online]. Česko–Slovenská filmová databáze [cit. 2020-04-15]. Režie: Roman Vávra; Scénář: Markéta Sára Valnohová ; Kamera: Martin Štěpánek; koprodukce: Punk Film, Česká televize, ARTE a německé společnost Maxim Film (producent Peter Roloff).. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Menu for Bosnia Pavillion by Alfons Mucha 1900.jpg
Autor: Alfons Mucha , Licence: CC BY-SA 4.0
Menu for the restaurant of the Bosnia Pavillion at the Paris International Exposition of 1900 by Alfons Mucha
Bosnia & Herzegovina Pavilion by Alphonse Mucha, 1900.jpg
Bosnia & Herzegovina Pavilion by Alphonse Mucha – illustration featured in 'Le Figaro Illustré', The Exposition Universelle of 1900
Alfons Mucha (Paris 1900, musée du Petit Palais) (14338412749).jpg
Autor:

Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France

, Licence: CC BY 2.0
A scene from the decoration of pavilion of Bosnia-Herzegovina at the Paris Universal Exposition of 1900, now in the Museum of the Petit Palais, Paris (1900) Edit this at Structured Data on Commons
Alfons Mucha (Paris 1900, musée du Petit Palais) (14524535382).jpg
Autor:

Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France

, Licence: CC BY 2.0

Détail de la frise décorant le pavillon de la Bosnie-Herzégovine à l'Exposition Universelle de 1900 à Paris Œuvre d'Alfons Mucha (1860-1939)

Détrempe sur toile