John Ross
| John Ross | |
|---|---|
%2c_by_British_school_of_the_19th_century.jpg) | |
| Narození | 24. června 1777 Stranraer |
| Úmrtí | 30. srpna 1856 (ve věku 79 let) Londýn |
| Místo pohřbení | Kensal Green |
| Povolání | objevitel, námořní důstojník, malíř, důstojník, polárník a botanik |
| Ocenění | Zakladatelova medaile (1834) Velká zlatá medaile za průzkum (1834) |
| Rodiče | Andrew Ross |
| Příbuzní | Andrew Ross (sourozenec) James Clark Ross (synovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Ross (24. června 1777 – 30. srpna 1856) byl skotský námořní důstojník a polárník. Zabýval se zejména průzkumem arktických oblastí Severní Ameriky při hledání severozápadní cesty do Číny na počátku zlatého období polárních výprav.
Původ a nomořnická kariéra
Ross pocházel z jihozápadního Skotska, z rodiny duchovního Skotské církve a dcery starosty. Od devíti let sloužil u Královského námořnictva a poté na obchodních lodích. V dospělém věku se vrátil k námořnictvu, kde budoval důstojnickou kariéru. Sloužil v Baltském moři pod Jamesem Saumarezem, účastnil se také napoleonských válek.
První arktická výprava
Po napoleonských válkách Británie jevila zájem o průzkum polárních oblastí, hledání nové cesty do Asie a omezení ruské kolonizace Ameriky, resp. Aljašky. Vypsala proto odměnu za objevení tzv. severozápadního průjezdu kolem Severní Ameriky do Beringovy úžiny a dále do Číny a za dosažení severního pólu.
Výpravu pro průzkum arktické oblasti a nalezení průjezdu vedl John Ross na lodi Isabella, jeho zástupce, mladý poručík William Parry, velel lodi Alexander. Výprava doplula do Lancasterského průlivu na západě Baffinova moře mezi ostrovem Devon a Baffinovým ostrovem. Ten (správně) považovali za začátek severozápadního průlivu, ale Ross byl přesvědčen, že se jedná o zátoku uzavřenou pásmem pohoří, které nazval podle britského ministra námořnictva Crockerovými horami a výprava se vrátila do Anglie.
Mýtické Crockerovy hory – jednalo se zřejmě o optický klam, fatu morganu – se staly předmětem výsměchu a následující akrtické výpravy vedl Parry, který jejich existenci vyvrátil a dosáhl významných pokroků v průzkumu severozápadní cesty, uzavřené však masou mořského ledu, další cesty pak Parry vedl směrem k severnímu pólu.
Druhá arktická výprava
.jpg)
K napravení pošramocené pověsti chtěl Ross uspořádat novou výpravu za severozápadní cestou, kterou však britská vláda nechtěla podpořit a financoval ji proto ginový magnát Felix Booth. Rossovým zástupcem se stal jeho mladý, ale již polárně zkušený synovec James Clark Ross. K výpravě využil parním strojem poháněnou loď Victory s nízkým ponorem. Díky menšímu množství ledu – a navzdory problémy s parním strojem – Ross proplul Parryho objeveným průlivem Fury a Hekla až k ostrovu Somerset i Ballotovým průlivem. Zde v Boothijském zálivu loď zamrzla a na východním pobřeží poloostrova Boothia strávily tři zimy. Místa byla nazvána podle sponzora výpravy. Oba Rossové se spřátelili s Inuity z nedaleké osady a získali od nich cenné poznatky, jak co se týče života v polární oblasti, včetně využití saní, tak geografické znalosti oblasti. John Ross také život dokumentoval pomocí akvarelů. James využil jízdy na saních k nalezení a zaměření polohy severního magnetického pólu Země, objev, který si pak jeho strýc jako vedoucí výpravy přivlastnil.
Další život
Za výsledky své druhé arktické cesty získal řadu ocenění a stal se britským konzulem ve Stockholmu. Již v pokročilém věku se roku 1850 vydal na svou poslední polární cestu jako jeden z mnoha cestovatelů po stopách ztracené Franklinovy expedice. Výprava však nebyla úspěšná a i kvůli kurdějím se následujícího roku vrátila do Anglie. Odebral se pak zpět do Skotska a již se neplavil, věnoval se psaní a byl i díky svým jazykovým znalostem poradcem britské vlády pro Baltskou oblast. Zemřel při návštěvě Londýna, kde je pohřben na hřbitově Kensal Green.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Ross na Wikimedia Commons - Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Sir John Ross“, jehož autorem je Gloria Lotha.
Média použitá na této stránce
House built on John Ross's 1829–1833 Arctic expedition
(Updated March 2019) A three-quarter length portrait of Sir John Ross to right wearing a sealskin coat worn over a black coat with naval civilian buttons and his badge as a Knight of the Swedish Order of the Sword, which he had been made in 1809. He holds a chart in his left hand. The background shows a camp setting in the Arctic. Ross’s early years with the merchant service slowed his promotion once he rejoined the Royal Naval service he had originally entered, and he did not become a lieutenant until 1805. From 1808 he served with de Saumarez in the Baltic and was made a Knight of the of the Swedish Order of the Sword in 1809 after serving on their staff. His arctic explorations began in 1814 and in 1818 he went on Parry’s expedition. Unfortunately on this occasion he identified a range of mountains in Lancaster Sound which must have been a mirage and when they subsequently proved not to be there his reputation suffered. He was not employed again until 1829 when he went on the Felix Booth expedition in command of the ‘Victory’ attempting to find the North-West Passage to the Pacific. He did not return until 1833. In 1839 he went as consul to Stockholm and returned in 1846. Quarrels with others interested in Arctic exploration resulted in his receiving little further employment, and in 1850 he went on an expedition himself at his own expense. The portrait was probably painted in 1833-34 since in December 1834 Ross was first made a Companion of the Bath and then knighted by William IV, who at the same time granted him permission to wear the Russian Imperial Order of St Anne. Details on the left include what is presumably his ship 'Victory' under protection as winter quarters and flying hoists of flags; a small two-masted vessel hauled up ahead of it, an open boat and expedition huts. On the right are two men in polar clothing by a brass cannon, above which flies what is presumably Ross's expedition flag. This bears an elaborate cartouche showing a star above three vertical heraldic beast-heads (identity uncertain) and with the motto 'Deus Adiuvat Nos' (God helps us) below, all overlaid on a St George Cross. While the overall effect and the likeness are good, much of the painting quality is very rough and the origins of the portrait unknown, though it was property of the Ross family, latterly at Wadworth Hall, Doncaster, until October 1917. By then, however, it is clear from surviving records that they did not know who had painted it.